Příživníci a arogance moci

11. 11 2020

www.inadhled.cz  V Parlamentu České republiky se na pořad dne dostalo jednání o národním rozpočtu na příští rok. Nepřipravují ho dobří hospodáři, neschvalují ho ti, kterým záleží na blahu lidu této země. Zodpovědní za něj zůstávají politici, kteří o skutečnou práci často vůbec, jindy již dlouho nezavadili. A podle toho to tu také tak vypadá.

  Stát je souborem mnoha atributů. Měl by být především ochráncem svých vlastních občanů, jejich bezpečí, zvyků a tradic, dobrým správcem státního majetku, údržbářem, ekonomem a především jistotou, o kterou se lze opřít. Pokud jste nyní při porovnání s realitou vyprsknuli smíchy, je to vcelku pochopitelné. Náš stát, který ostatně není výjimkou, se chová především jako výběrčí daní, zloděj a defraudant. Dále jako dráb, dozorce, soudce a revizor. Vytváří pocit strachu, obav, také vytváří ztráty náznaků svobody. Krize, ve které se právě nachází, nepřišla náhodou. Je to důsledek mnoha chyb, přešlapů a často i zcela záměrně způsobovaných škod za účelem osobního obohacování.

  Příživníků je v naší zemi mnoho. Rozhodně je nedokážeme všechny vyjmenovat, ale můžeme to zkusit. Politiky jsme již jmenovali. Je jich zbytečně moc, mají vysoké platy, jejich kompetence jsou zbytečné. Politikou se navíc zabývá mnoho lidí pracujících v různých naprosto zbytečných státních organizacích, úřadech a odborech. Na politiky tak navazují státní úředníci. Jejich množství stále stoupá, byrokracie je skutečně brutální. A počítače nijak zvlášť jejich vytížení nevylepšují, vždyť technický pokrok je natolik rychlý, že technika používaná ve státních úřadech stárne rychleji než samotní úředníci. Tyto státní zaměstnance nelze házet do jednoho pytle, pár jich potřebujeme, přesto například taková kontrolní oddělení finančních úřadů zaměstnávají často naprosté amatéry neschopné respektovat práci podnikatelů a společností. Arogance finančních úřadů vychází z moci a pravomocím jim daným a velmi často je třeba korigovat jejich drzost pomocí soudů. I přesto se zdá, že právě finančáky jsou nástrojem k postupné likvidaci střední třídy. Ukázkou je nejdříve za obrovské finanční náklady povinné pořizování zařízení schopných registrovat tržby (EET), které je následně rušeno. Lze tedy ptát, kde stojí ty slibované nemocnice vystavené za peníze díky EET vybrané? Víte o jediné? Samotní úředníci připomínají gestapo a výsledkem jejich práce je často naprostá likvidace jednotlivců i celých společností. Pro podnikatele je to stejné, jako když živíte své katy.

  Obrovské množství nepotřebných se pohybuje v neziskovém sektoru. Už název neziskový mnohé naznačuje. Navíc řada organizací sem spadajících supluje politiky či patří mezi jimi prolobované. Činnost této zájmové skupiny podílející se na plundrování národního rozpočtu je často nasměrována k ,,pomoci“ jiným, kteří jsou označováni jako nepřizpůsobiví. Ano, tito spoluobčané jsou skutečnou zátěží a není ničím novým, že si své příživnictví doslova užívají. Chlubí se tím i na sociálních sítích, nicméně jejich schopnost vyždímat ze státu každou možnou korunu je možno považovat za unikátní. Jenže při pohledu na přístupu úřadů k jiné části společnosti, tedy k seniorům, je zjevné, že sociální možnosti státu jsou velmi omezené a na místě je otázka, proč jsou na tom nepracující Romové nyní a přijímaní migranti v blízké budoucnosti lépe než lidé, kteří celý svůj život odváděli pro stát svou práci. Nepoměr právě v těchto sférách je brutální. Dále tu máme samozřejmě řadu matek samoživitelek, lidí závislých na zdravotních pojišťovnách. Často žijí na pokraji bídy, přesto se k nim stát chová mnohem hůře než k romským spoluobčanům, kteří o práci mluví naprosto hanlivě, a také se tak k ní staví.

  Podnikatelé vytvářejí svou prací zisky, z nichž velkou část odvádí státu. Daně jím vybírané se vrství a násobí. Řada rodin vychází se svými skromnými příjmy jen tak tak, a i díky některým úlevám a osvobozením. Ty se snaží Ministerstvo financí omezit, dokonce jej k tomu vyzval při svém vystoupení ve sněmovně i Miloš Zeman. Jeho odtržení od reality již dorůstá obludných rozměrů. V této době, kdy předseda vlády zbohatnul oficiálně o 4.5 mld korun (neoficiálně mnohem více) a poslanci si opět přidali, ryjí 2/3 národa nosem v bahně. Střední třída postupně ztrácí na své síle a četnosti. Přitom právě ta je často hlavním pilířem státních příjmů. Její systematická likvidace bude pro stát katastrofou, kterou rozhodně nezachrání další počin Aleny Schillerová, která chce opět zvýšit daně z loterií a některých výrobků. 55% odevzdaných státu výhercem při případné výhře je neskutečná zlodějna.

   Podnikatelé společně s šikovnými řemeslníky a lidmi odvádějícími kvalitní práci a tvořícími hodnoty jsou hybnou silou, většina ostatních se veze. Stát neustále vymýšlí, jak navýšit své příjmy. A to je špatně. Měl by dělat vše proto, aby zeštíhlil celý státní aparát, odboural množství svých úředníků a snížil astronomické náklady na svou existenci. Represí podnikatelů dosáhne jediné věci. Opravdu zdravou a progresivní ekonomikou bývá ta šedá. V té to skutečně funguje ,,má dáti, dal“ a dokáže být produktivní. Protiakcí při jejím růstu bude větší kriminalizace této sféry a bude se brzy vše schylovat k boji mezi policií a části podnikavých Čechů neochotných nadále živit to obrovské množství stávajících darmožroutů. Nynější situace, kdy navíc finanční úřady pokračují v represi podnikatelů, je živnou půdou ke spekulacím, co bude dál. Největší zloděje máme ve vládě a kolem ní. Právě ti chtějí chytat menší zloděje, za které považují polovinu z nás. Jak dlouho se ještě ti produktivní nechají škubat lemply a grázly?

Jindřich Kulhavý

 

 

 
.