Proč je třeba mít vysokoškolský diplom? Lépe to vypadá...

21. 09 2018

www.inadhled.cz    Množství vysokých škol v naší zemi přesahuje hranice potřeby. Kdysi jsme byli proslulými šikovností, schopností improvizovat, produkovat kvalitní zboží. Především v období 1.republiky patřil náš průmysl k nejrozvinutějším na světě a směle konkuroval všem vyspělým zemím. Baťa, ČKD, Škoda, Tatra, Praga, AERO, JAWA a plno dalších značek bývaly pojmem, který dokázal zaujmout nejednoho obchodníka. Šlo o dobu, ve které se spojila germánská preciznost se slovanskou chytrostí. Dlouhá staletí soužití s Němci, často ne úplně dobrovolného, nesla své plody.  

  Vše přerušila 2.světová válka.  Češi se stali otroky ve vlastní zemi a byli přinuceni podřídit se zájmům Říše. Válka utekla, řada elit skončila v exilu nebo v plynových komorách koncentračních táborů, ale obnova hospodářství po roce 1945 se zdála být reálná. Naprostý zvrat přinesl až letopočet 1948. Nástup komunistů k moci znamenal novou cestu k socialismu a s ní i likvidaci další části mozků národa. Někdo emigroval, jiný byl ve vězení, další fárali v jáchymovských dolech. Zařízení továren chátrala, vývoj ustrnul, důležitá byla práce politruků. Počáteční nadšení mladých přešlo v jistou letargii, nicméně šikovné ručičky stále zůstávaly. Většina mužů byla i nadále řemeslníky, stavěli domy svépomocí, opravovali auta na ulici, kdekdo měl slušně vybavenou dílnu. Stali jsme se národem kutilů, chalupářů a manuální zručnost byla lidovou vlastností.

  Rok 1989 přinesl další zásadní změnu. Nakročili jsme k tomu být světovými. Nikoliv významem, ale chováním. Mladá generace dostala možnost cestovat, bavit se. Studium se stalo nikoliv výsadou, ale požadovaným nástrojem vhodným k lepšímu životu. Co za tím pojmem můžeme hledat? Tzv. lepší život znamená znát cizí jazyky, poznávat nové země, mít na vše avantgardní názor, ale především si prací neušpinit ruce. Řemeslo začalo poprvé od konce 1.světové války skomírat. Rázem se nikomu nechtělo vzít do ruky cihlu, šroubovák či se obléct do montérek. Rapidně se zvýšil počet soukromých škol a humanistických oborů. Naopak lavice a dílny na učňovských zařízeních zejí už dvě desetiletí prázdnotou. Generace manuálně zručných rodičů stárne a rázem se nedostává těch, kteří umí něco vytvořit, vyrobit, opravit. Mladí mezitím žijí moderně. Jezdí na kole, toulají se po světě, umí anglicky a všechno ví. Což nám také ukazují při svém surfování na sociálních sítích. Starší generace je pro ně neschopná, hloupá a zastaralá. Invaze zahraničních společností k nám způsobila potřebu zvládat jazyky a chodit v saku či lodičkách. Vše to tak dobře vypadá. A máte li před jménem nějaký titul, dobře to i zní.

  Vrátíme li se o pár let zpět, nejváženějšími lidmi v továrně byli ti, kteří něco uměli, byť třeba za soustruhem, s truhlářským nářadím či znalostí spletitosti drátů ve zdi. Kolikrát se stalo, že se na jedné poradě  sešel ředitel, konstruktér, mistr z dílny a obráběč jen proto, aby dali hlavy dohromady. Že výsledným oceněním geniální myšlenky byla rekreace ROH, to už je jiná věc patřící k té době. Kolik mladých může nyní říct, že objevili něco významného, něco vybudovali? S výjimkou nového počítačového prostředí, které dynamicky roste, můžeme konstatovat, že po stránce manuální zručnosti a kreativity v oblasti průmyslu náš národ začal strádat. Máme hromady sociologů, ekologů, ekonomů, právníků, ale nikdo se nezabývá tím, že k fungování obchodu musí existovat výroba, na ni navazuje servis a až poté lze prodávat a nakupovat. Jistě, obchody jsou plné zboží, většinou dovezeného, případně u nás gastarbeitry z Ukrajiny, Bulharska či vzdálené Asie vytvořeného, nicméně plno dalších odvětví takto fungovat nemůže. Bez zahraničních dělníků by nefungovala ani logistická centra, stavebnictví, doprava, velké a střední továrny včetně zahraničních automobilek.

  Je nejvyšší čas přehodnotit přístup ke školství a nesmyslnou agitaci. Mít šikovné ruce a umět řemeslo je už dávno prestižní záležitost , sedět v kanceláři a koukat na facebook nic společnosti nepřináší. Umět vzít do ruky pracovní nástroj a dokázat s ním vytvářet hodnoty je důležitější, než banovat, blokovat či lajkovat. Ale i kdybychom vynechali sezení na sociálních sítích, i tak je množství státních úředníků, kancelářských sil, recepčních v předsíních ředitelů, sekretářek a dalších papíršpiónů tak vysoké jen proto, že nic užitečného tito lidé neumí. Nastal čas, kdy bude umění pracovat vyvažováno zlatem. To ale v kancelářích nevznikne. Chceme li zastavit úpadek naší národní šikovnosti, vraťme lidem chuť a úctu k fyzické práci. Jinak buď zdegenerujeme, nebo vymřeme.

J3.K