Prostředí a jeho vliv na genialitu

7. 04 2014

  K tomuto tématu mne zavedl jeden můj známý. Jeho myšlenka by se dala vyjádřit asi takto. Jak je možné, že ve stejné době se ne úplně daleko od sebe stavěly nádherné katedrály a jinde byl vrcholem architektury dřevěný kostel?  

  Jak velký vliv má prostředí na schopnosti jedinců a celého národa? Je velmi pravděpodobné, že samotná inteligence člověka není úplně závislá na jeho okolí. V každé době, v každém národu, na každém místě se může vyskytnout nečekaně někdo, kdo své soukmenovce převyšuje o několik poschodí. Problém je v tom, jak se takový člověk dokáže seberealizovat a jak se dostane do podvědomí lidstva.

   Samozřejmě je třeba si uvědomit, že příliš vymykající se jedinci vždy bývali nepochopeni svou dobou a často vedeni až na pranýř výsměchu a bláznovství. Přesto je jisté, že kultura na vyšším stupni vždy poskytne více příležitostí k vzdělání a později i uplatnění jeho schopností. Je známo mnoho jmen starých stavitelů, umělců i panovníků, vědátorů a vynálezců z dob minulých i různých území. Ale věřím, že daleko více lidí také s velkým potenciálem se schovalo kdesi v historii a nikdo o nich neví. Cicero, Leonardo da Vinci, Kepler, Einstein, Rembrandt, Mozart, jen namátkou jsem vybral jména nám všem známá, ti všichni těžili i z rozvinuté kultury kolem sebe. Ale kolik dalších geniálních lidí se skrývá v populacích obývajících pralesy, hory a pouště i v této době?

   Jistě by se mezi nimi našli kvalitní sportovci, hudebníci i armádní stratégové. Jen jejich schopnosti a ambice pravděpodobně nekorespondují s potřebnými možnostmi vyjít ze stejné úrovně prostředí, ve kterém žijí. Často se mnozí z nás dívají s despektem na lidi, které potkáváme při našich cestách po světě a možná si ani neuvědomujeme, že ten černý mužík sedící u cesty a prodávající melouny má možná IQ potenciál vrcholného managera v supermarketu. A proč chodit tak daleko?

  Vzpomínám si na setkání s jaderným fyzikem z Ukrajiny, který zedničil na sousedovo domě. A je tu ještě jedna zajímavost. Jak je možné, že vyspělé kultury byly schopny zaniknout a na jejich bývalá území se sice vrátil život, ale o mnoho generací zaostalejší? Všichni víme, jak moc byli dovední Inkové, ale ještě před nimi dávní obyvatelé Číny a Japonska, také Staroegypťané, co vše dokázali postavit Římané a Řekové, zatímco v našich lesích se žilo v dřevěnkách a v Rusku byla vrcholem luxusu zemljanka. Má prostředí vliv na genialitu?

   Pravděpodobně tedy více, než jsme původně čekali, tedy především na její možnost se projevit, zviditelnit. Ale zajímavé je, k čemu mne rozvinutí původní myšlenky dovedlo. Totiž k tomu, že každá nám známá civilizace měla svůj vrchol, který předcházel sebezničení. A jeho následkem je mnoho kroků zpět a začíná se tam, kde bylo ještě daleko do konce. Zatím se ta situace opakuje pořád dokola v určitých obdobích a lokalitách. Já se jen bojím, že nyní hrozí ta sebedestrukce celému lidstvu, to proto, že komunikační technologie už ze Země udělala jedno komplexní území jen s pár výjimkami.

   Vytrácí se územně kulturní rozdílnost a ve chvíli, kdy se vyrovnají, nebo aspoň výrazně přiblíží k sobě všechny země svou ekonomickou a informační vyspělostí, bude ten konec a krok zpět celosvětový. Takže…planeta opic není až tak nereálná. A noví geniální jedinci budou moci začít znovu vynikat od začátku. Otázkou je, budou li to ještě lidé.

J3.K