Právě se nacházíte:

Ptáte se ,,Proč?!“

5. 03 2020

www.inadhled.cz   Bitva o Evropu pokračuje. Turecko-řecké hranice jsou místem, které jsou předurčené dlouhodobě k vzniku problémů. Místo, kde se střetává starobylá evropská kultura s Orientem. Můžeme se tvářit jakkoliv vstřícně, Erdogan může dlouhodobě usilovat o přijetí do Evropské unie, ale realitou je jiná skutečnost. Ta představuje Turecko jako nikoliv evropskou, ale jednoznačně asijskou velmoc. Nedejme se uchlácholit vnímáním Istanbulu jako metropole na starém kontinentu či dovolenkovými pohlednicemi z pobřeží Středozemního moře. Většina země je v Asii a kdo Turecko projel od západu na východ, zaznamenal jistě změnu, kterou jeho cesta prochází.  Ankara už má k Evropě daleko a čím více se blížíte Íránu, tím jasnější Vám je, že jste jinde než v naší kultuře.

  Samotná Evropa žije úplně jiným životem. Na první pohled spokojeným a kulturně Asii vzdáleným. Podíváme li se blíže, zjistíme, jak moc se změnila za posledních 30 let. Politici těžce bojují o svá koryta a neváhají použít všech prostředků, kterými by ovlivnili voliče, kteří jsou pro ně přímo životně potřební. Sice pouze v období voleb, ale protože ty se opakují pro politiky až příliš často, musí s vědomím voličů usilovně pracovat. Ve Švédsku už si volby odsunuli, to aby stávající destruktivní koalice mohla o něco déle devastovat nejen donedávna vyspělou ekonomiku, ale také prosazovat nevratné změny ve společnosti. Sebelikvidační přístup části švédské společnosti vedoucí k rozkladu této severské země přináší strach mezi původními obyvateli, násilí a kriminalitu. Kdysi jste si ve Švédsku nemuseli zamykat auta a domy, jak vzorové bylo chování tamních obyvatel. Nyní nemusíte také. Auto Vám nevykradou, ale spíše Vám ho zapálí. Pokud jde o bezpečnost jako takovou, domy můžete nechat odemčené. Kriminální živly poskládané pouze z migrantů totiž do nich vstoupí jakýmkoliv možným způsobem a zámek na dveřích to neovlivní. Pocity, které kdysi ke Švédsku patřily, jsou nenávratně pryč, a naopak při cestě tam přemýšlíte, zda li tam opravdu musíte. A vládní koalice si chrochtá blahem, jak to dobře dělá. Volební sliby se už dávno neplní a jde jen o to dostat se k moci a penězům. Z politiky se stal podlý byznys podobný praktikám mafie. Volič je jen hlas.

  Souběh epidemie Coronavirusu a ataku řeckých hranic kriminálníky vypuštěnými Erdoganem je ukázkou toho, jak se politici zamotali do vlastních lží. Na jedné straně otevřené hranice uvnitř Schengenského prostoru, na druhé neschopnost a neochota bránit jeho vnější okraje. Před 30ti roky by prostě jednotlivé státy uzavřely své hranice a zamezily šíření nemoci, respektive by omezily možnosti importu z jiných zemí. Liberální politika posledních tří dekád však vytváří z Evropy jeden společný prostor obřích rozměrů, který svou globalistickou rétorikou získal plno příznivců. Jistě, pocit, že můžete být doma kdekoliv, je na první pohled příjemný. Ale jen do doby, než si vedle Vašeho domu postaví ten svůj člověk s natolik odlišnou kulturou, že Vám svou přítomností bere tu Vaší. A to platí napříč celou Evropou. Těžko bude postaršímu českému zahrádkáři a relativnímu puntičkáři vyhovovat, když bude bydlet vedle hlučné arabské rodiny postrádající základní hygienické návyky. A až mu zmizí jeho pes, protože pro sousedy je to nečisté zvíře, bude možná i dost naštvaný. Dosud byli evropským problémem Cikáni. Jedete například Francií a vidíte jejich příbytky a vesnice vytvořené shlukem karavanů a doplněné stavbami z vlnitého plechu, uvědomujete si jejich nepřizpůsobivost. Místní se jich straní i obávají. Momentálně však jejich místo zabírají černí přistěhovalci z jiných končin.

  Stojíte u okna hotelu a vnímáte krásu přímořského města Nice. Před Vámi se rozkládá obrovské moderní sportoviště, na ulici pulsuje život. Mlhavě si vzpomenete, že ne tak dávno tu zabíjel migrant za volantem náklaďáku a srovnáváte si to s realitou, kterou je na první pohled normální život. Závidíte Francouzům krásné moře, plné obchody kvalitních potravin, jejich otevřenost a vstřícnost. Ignorujete li politiku, jde o spokojené lidi. Tak, jako byli donedávna Němci, Holanďané či třeba Italové. Politici však zaseli do evropských národů zlost. Obyčejní lidé zůstali stále stejnými, ale uvědomují si proměnu svých zemí. Můžete přijet kamkoliv i odkudkoliv a chováte li se slušně a jste schopni platit za to, co Vám poskytují, usmějí se na Vás v každém obchodu, restauraci, všude. Ale slyšíte li politiky, jak nesnášenlivě se hašteří a třeba Merkelová se může zbláznit, že ji Maďaři či Poláci neposlouchají a je schopna o nich hanlivě mluvit, pak koho jiného si představit jako strůjce všeobecně špatné nálady?

  Jediné, kde lze vnímat relativníní nezájem o nadnárodní politiku, je sport…chtělo by se říct. Ona to není úplně pravda, protože vezmeme li v úvahu existenci Berbra na ČMFS, musíme se pozastavit nad politikařením mezi bafuňáři. A skutečně, v nejvyšších patrech sportovních unií napříč různými sporty se vedou těžké boje o koryto, peníze a moc. Podobné je to se snahou přenést mezinárodní nenávist i do špičkového sportu, příkladem je doslova hon na ruské sportovce a mnohem měkčí přístup k zástupcům jiných zemí. Pokud však zůstaneme na úrovni týmů a hráčů, jde pořád o místa, kde se lidé především baví.  Máte li možnost žít tímto odvětvím a vést k němu děti, udělejte to. Špičkou ledovce je profesionální sport, který může být těžko dostupnou metou, nicméně představa, že by Vaše děti mohly jít za svým snem a splnit si ho, je krásná.  Také její naplnění je nesmírně drahé, pracné a vyžadující obrovskou míru Vašeho volného času. Přesto sport patří stále k těm oblastem, kde si potomek zachová rovný charakter, může v něm vybudovat disciplínu a naučit ho, že nic není zadarmo. A dostane li se mladý sportovec do zahraničí, pozná, že obyčejný Francouz, Angličan či Němec uvažuje podobně, jako on sám.

   Život bez zbytečné politiky by byl krásný v celé Evropě. Experimenty posledních let ji však mění. Kdyby zůstaly zachovány původní rozdíly, zvyky a specifika, bylo by nádherné mít možnost navštívit Azurové pobřeží, Alpy v různých státech, Řím, Paříž, Londýn. Vnímat odlišnost, ponořit se do historie, zajít na místní sportovní utkání. Místo toho si hlídáme peněženky, manželky, přemýšlíme, kde bezpečně zaparkovat auta, aby neshořela. Politici udělali z Evropy bojiště. Beztrestně zničili velkou část toho, co dělalo náš kontinent tak krásným.

Jindřich Kulhavý