Řeší se hlouposti a nežije se

1. 10 2019 |

www.inadhled.cz   Radost z našich životů pomalu mizí. Důvodů to má několik a nutno konstatovat, že výhled není nijak dobrý. Budoucnost momentálně nevypadá lákavě a rozhodně za to nemůže blíží se konec planety, na níž by při pohledu z vesmíru byla patrné poškození uhlíkem.

  Jestliže generace před tou nynější preferovaly kvalitní manuální práci doplněnou výzkumem a na studia odcházely děti s odpovídajícím vyšším IQ, pak nynější trend určuje vyšší počet škol s humanitním zaměřením a vznikem mnoha studijních a k ničemu nepoužitelných oborů. Pro jejich absolventy se poté vytváří prostor, ve kterém by našli uplatnění. Důsledkem toho vzniká na pracovním trhu díra, kterou sice nějakým způsobem zaplňují v naší lokalitě dělníci z Východu, ale jde o nedostatečnou záplatu. On vůbec trh práce získává zajímavou komoditu. Tou jsou pracovníci pracující na jednorázové smlouvy, případně načerno. Pro finanční úřady něco nepochopitelné, pro Ministerstvo sociálních věcí přímo šílené, ale pro mnoho odvětví v našem hospodářství jediná možnost být produktivní. Tito dělníci vytváří hodnoty v oblasti stavebnictví, průmyslu, zemědělství, údržby zeleně, v obchodu, najdete je téměř všude, kde se manuálně pracuje. A zdaleka to nejsou jen Ukrajinci, ale i Romové a Češi. Přestože po jejich zaměstnavatelích stát jde, zároveň jim může být vděčný za to, že ještě funguje.

  S navýšením počtu škol a oborů s humanitním studiem stoupá tedy logicky počet absolventů, kteří v podstatě nic pořádného neumí. Sice mluví několika jazyky, možná pochopili základy psychologie, ale jinak i s přihlédnutím na témata jejich diplomových prací nelze očekávat jejich zapojení do pracovního procesu jinde, než v neziskovém sektoru nebo v McDonaldu. Musí tak pro svou seberealizaci hledat místo. Třeba se stát tváří Milionu chvilek pro demokracii, který má zrovna s demokracií zásadní problém, zabývat se činností pro spolky typu Člověk v tísní dalších asi 2000 podobných organizací, či sedět někde v kanceláři a v mezerách mezi pitím kávy označovat usilovně ,,nenávistné´´ příspěvky, které se rozcházejí s jejich ,,hodnotami´´. Pokud se ptáte, jaké to jsou, odpověď nedostanete. Slyšeli byste plno frází, ale nic o tom, jak normálně žít. Ono totiž slovo normálně už dávno změnilo smysl. Je jiný pro starší generace, zatímco ta mladá mu dává úplně jiný význam. Jisté je, že se na svět dívají rozdílně lidé, kteří již něco dokázali, kteří pracují či skutečně něco tvoří, a jinak ti, kteří se vezou na vlně blahobytu, který vytváří kapitalistická společnost.

   A právě tito nicnedělající jsou podstatnou součástí všech momentálních změn. Jejich kritika směřuje proti minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Doby minulé, které nezažili, tím je myšleno období do roku 1989, znají pouze z doslechu. Takže kritizují socialismus, přestože ho v trochu pozměněné podobě v podstatě vyhlížejí. Obviňují generaci svých rodičů ze všeho možného, ale vůbec si neuvědomují, že většina toho, co jim nyní slouží, je výsledkem práce té generace. Zatímco se ohání klimatem, který je navíc cyklicky se měnící, takže jde o nesmyslné teorie podložené pouze úplatnou částí vědců a podporované těmi, kdo na tom vydělají, případně se zviditelní, v klidu využívají veškeré výdobytky technologického vývoje. Idealisticky požadují návrat na stromy, ale bez telefonu, auta, vlaku, plastů, elektřiny a dalších výdobytků moderní doby neudělají ani krok. Výjimkou mohou být fanatici, ti však byli vždy spíše škodlivým elementem ve společnosti. Viz Hitler, bin Ládin, Lenin, Marx a pár dalších. Na školách je učí v této oblasti většinou lidé, kteří by jinak také těžko hledali uplatnění.

  Ikonou ekoaktivistů se stala šestnáctiletá autistka Greta. Na její hlavu se po její plavbě do USA a následovném vystoupení na summitu věnovaném klimatu sneslo množství kritiky. Hysterický výstup, kdy křičela na politiky, bylo divadlo, za kterým stojí především její rodiče. Nemá cenu se zabývat tou dívkou, důležitější je, co říká a proč. Takže doslova mele nesmysly a je produktem svých šílených rodičů. Procitnutí bohatého PR managera a matky vystupujících na prknech, která znamenají svět, připomíná předsunutí vlastní dcery do první linie, ovšem s aktivním zázemím. Šílenství, které způsobili, je pouhým divadlem pro obecenstvo, jistě štědře honorované, ovšem nic neřešící. Daleko více důvodů stěžovat si na klima a ekologii mají děti pracující v dolech na kovy, ze kterých se vyrábí baterie do těch vynikajících elektromobilů. Těm bylo ukradeno dětství, mládí a ani na dospělost nejsou dobré vyhlídky, protože svět po nich chce další tuny toho, co dolují z hlubin Země.

  Normální svět bez záměrně vyráběných problémů, tedy migrace, genderu a ekologie, by byl tím, pro co stojí za to žít. Řešit běžné věci, sportovat, cestovat, vzdělávat se a učit se tvořit. Tak by měla vypadat budoucnost. O tom, že tomu tak není, nelze diskutovat. Vrátit vše do normálu bude stát mnoho úsilí, peněz a možná životů. Jen málokdo si uvědomuje, co dosud pohánělo civilizaci dopředu. Byl to přirozený vývoj, inteligence, pracovitost, lidská pokora a především uvědomění si toho, že se nic neudělá samo. I proto bylo spektrum lidí ve společnosti tak bohaté a zároveň sjednocující. Ten dělá to a ten zase toto. Tomu tak není. Společnost je rozdělená. Elity vládnou všem. Včerejší návštěva německého ministra kázajícího nám, že budeme muset přijímat uprchlíky, protože se na tom dohodnuli Německo, Itálie a Francie, je ukázkou arogance moci. Stejný přístup mají k ekologii, ekonomice, zbraním a dalším problematikám. A to nechceme. Zabývat se stále se množícími nesmysly podpořenými propagandou. Hledejme cestu k normálním životům.

J3.K

Diskuse

.