Schodek národního rozpočtu bude snížen?

9. 02 2022

www.inadhled.cz   Po celou dobu vlády Andreje Babiše opozice v podobě dnešní vládní garnitury kritizovala schodky státního rozpočtu, které ministryně financí vytvářela. Respektive je aspoň představovala veřejnosti. A upřímně, zadlužování naší země se skutečně rozjelo mnohem více, než je třeba. Zvláště poslední dva roky jsou ukázkou toho, jak je politikům vcelku lhostejné, jak budou žít budoucí generace. Nutno konstatovat, že se pod rekordní schodky podepsala vláda i opozice, která je musela v rámci Parlamentu schválit.

  Minulé rozpočty jsou za námi a lízat rány z nich si budeme dlouho. Je třeba si uvědomit, že jsou také důsledkem rozprodeje státního majetku po roku 1989, stát hospodařil věru zle. Vidina snadných zisků politiky přivedla na scestí, plné účty jim zatemnily mysl a skutečně vše, co tu po komunistech zůstalo, a nebylo toho zrovna málo, postupně rozprodali. Většinu movitá klientela a konkurence zároveň mnohé uzavřela, lecos prostě vytunelovala, občas prodala zpět státu s obrovským ziskem, také si například v případu nemovitostí počkala, až Češi něco vydělají a kdysi své si zase koupí zpět. Italům transakce s byty a činžovními domy přinesli desetinásobné zisky v miliardách. Bylo by zajímavé pozorovat výsledky vyšetřování nečekaného zbohatnutí řady politiků, tedy kdyby Policie ČR místo stíhání neposlušných řidičů radši hlídala průzračně křišťálové kšefty dočasných elit. Když si uvědomíme celkový počet zadržených, vyšetřovaných a odsouzených politiků, musíme se ptát, nemáme li pouze dopraváky?

  Zpět k aktuálnímu schodku. Fialova vláda se kasá ušetřením 100 miliard korun. Jistě se dala najít místa, kde se dá méně rozhazovat, ale když ministr financí, o němž jdou na Karvinsku nehezké a jistě nepravdivé legendy, oznámí, že se například posune doba zahájení výstaveb škol na krajích a v okolí Prahy, tedy tam, kde je nedostatek školek a škol opravdu obrovský, nebo, že se ubere 1 miliarda hasičům, kteří už nyní jezdí k požárům s technikou vyrobenou v roce raz dva, říkáte si, zda li ten zbytek selského rozumu, který by jim v hlavě mohl zůstat, kamsi nezmizel. Přitom jsme čekali úplně jiné způsoby snížení státních výdajů. Například zkorigovat stav státních úředníků, zmrazit platy ústavních činitelů, zrušit dotování politických neziskovek, razantně snížit počet těch, které si navzájem kopírují činnost, případně žádnou nevytvářejí, či mají vlastní režii mnohem vyšší, než kolik produkují skutečné pomoci. Pohlídat si vývoz financí nadnárodními společnostmi. Možností, jak ušetřit, je mnoho, bylo by zajímavé zjistit, kolik procent ze státních zakázek končí v kapsách zkorumpovaných úředníků, ale odhad je mezi 10ti-20ti procenty, ovšem v době covidové to bylo i přes 50% z objemů zakázky. Tunelování zdravotních pojišťoven bylo také ukázkovým příkladem toho, jak ukrást vše s výjimkou toho, co je přivařené.

  Zadlužování státu nemůže být nekonečné. Zatímco zahraniční majitelé firem prosperujících na našem trhu vyvádí nezdaněné peníze ven mimo náš systém, našinci platí vysoké daně, které se u jednotlivých produktů často překrývají. V této situaci profesor Švejnar klidně prohlásí, že platíme nízké daně z nemovitostí. Profesor má buď natolik velký plat, že ho daně netrápí, nebo je to další grázl s diplomem, který naslouchá Klausovi Schwabovi tvrdícímu nám, že budeme rádi, když nebudeme nic vlastnit. Jistě, vysoké zdanění majetku může být natolik frustrující a demoralizující, že lidé budou mít strach něco mít. Jenže my jim přeci nechceme přenechat to, co jsme celý život budovali. Zvedání daní proto, aby se elity měly dobře a my se vrátili do podnájmů, je přeci krokem zpět. Velkým krokem, možná až do středověku. Nestavět školy, škrtat u hasičů, zdravotníků (i když si řada z nich přes covid skutečně hodně polepšila a je neuvěřitelné, kolik stát ,,rozfrcal“ ve jménu vakcinace a testování), nezaplatit učitele, neinvestovat do naší budoucnosti, to je zločin.

  Zákon o státním rozpočtu na rok 2022 bude mít k vyrovnanému daleko. A ještě dlouho, protože korupce, dotace přidělované na základu potřeb bohatých, dle dojmu úředníků a občas vypadající jako kost hozená hladovým psům – např kotlíkové dotace, to vše pokřivuje prostředí státních financí. Žijeme v době zločinců a lumpů v bílých límečkách. Budeme li je naslovo poslouchat, budeme spoluviníky. Takže nás čeká ještě hodně práce a rebélií, než je usměrníme. Naším nepřítelem jsou lidé a různé ideologie. Ale přeci jim všechno jen tak neodevzdáme.

Jindřich Kulhavý