Právě se nacházíte:

Sluníčko a my

18. 02 2014

www.inadhled.cz  Je samozřejmě všeobecně známé, jak velký vliv má nám nejbližší hvězda na chod naší planety. Všichni jen trošku vzdělaní ví, že naprosto zásadní. Není důvod se tu zaobírat vlastnostmi astronomickými, netřeba vysvětlovat jeho podstatnost v některých reakcích chemických. Přesto je ale plno jiných záležitostí, v nichž má Slunce důležitou roli.

   Tím nejpodstatnějším je jednoznačně jeho potřeba pro život samotný. Nelze přehlédnout, jakou láskou k němu projevuje valná většina rostlin. Otáčí za jeho světlem své listy i květy, bez něj pociťuje chlad a tmu. Také fauna k němu vzhlíží a jen pár zvířat žijících pod zemí a v hlubinách moře jej moc nevnímá.

  My lidé jsme na něm přímo závislí. Tedy aspoň většina, vynecháváme nepatrné procento těch, pro něž je noční doba tou lepší variantou. Jde o lidi postižené některou z vzácných nemocí, a také o ty, kterým vyhovuje vyloženě noční život a slunečný den radši prožijí zachumláni pod peřinou za zataženými okny. Všichni ostatní a z pohledu psychologa normální lidé, berou sluníčko jako katalyzátor dobré nálady, iniciátora aktivity a fantazie. Jistě, záleží také na poloze země, ve které se obyvatelstvo nachází, v rovníkové Africe, nebo snad uprostřed vyprahlé pouště je někdy toho svitu až moc. Ale jinak vzato, zbytku světa by bylo bez východu slunce dost smutno.

  Letní pařáky mohou plno lidem připadat jako zdrcující, což se dá pochopit. Každý není stavěný na vyšší teploty. Ale ono je vlastně jedno, kolik stupňů je, i v mrazivém dni je pohled do sluníčka balzámem pro duši. I když samozřejmě teplota nad 22 stupňů má své výhody. Naše psychika je něco, jako listy rostlin. S prvním ranním pošimráním slunečním paprskem se vstává o mnoho lépe, než pod hrozbou padajících mračen na zem. Také konec zimy je příslibem blížících se jarních dní podporujících probouzení přírody. I nadšený lyžař je nakonec smířený s táním posledního sněhu, protože ví o blížícím se létu. V přírodě nastává čas hojnosti, množení, u lidí lásky a… grilování. Čím jsme starší, je potřeba slunit se prohřívat stárnoucí kosti ještě větší. Každý má sice jiný přístup, někdo si jen hoví v lehátku, jiný srší aktivitou. Ale přiznejme si, že roční období plné kabrioletů, kol a motorek, vodáků a minisukní, opálených těl, hlubokých výstřihů a plných zahrádek je tím nejkrásnějším. Kdo z nás to nemiluje? A přestože existence výjimek je zaručená, bojovníci se slunečním svitem si jistě umí poradit.

  Z toho všeho plyne, že v půlce února už je třeba se soustředit na přicházejíci jaro a vnímat prodlužování dne pozitivně, užívat si prvních paprsků. Krásné ženy nechť připraví sukénky a podpatky, sluneční brýle do vlasů, my muži naleštíme motorky a sporťáky, vyčistíme krby a připravíme grily, jaro s létem mohou přijít. A ať nikdo netvrdí, že sluníčko na obloze nemá s psychikou nic společného. 

J3.K