Právě se nacházíte:

Stará přátelství..

12. 09 2014

www.inadhled.cz   Jdete po ulici a uvidíte známou tvář. Možná Vám chvilku trvá ji zařadit, možná se Vám hned vybaví nějaký střípek z minulosti. Nebo si projíždíte kontakty v mobilním telefonu, diáři, počítači a náhle na Vás koukají očí někoho, na koho jste téměř zapomněli.

   Je to už mnoho let, co jste spolu něco dělali, kdy jste prožili mnoho událostí, viděli se denně nebo často. Utíká to, řeknete si. Je to tak, čas nelze zastavit, ale kvůli tomu se trápit nesmíme. Horší je, že naším životem projde mnoho lidí, z nichž někteří utkví v paměti navždy, jiní se stanou stínem a ten zbytek se vytratí. A nakonec tu jsou ti, na které si vzpomenout zakazujeme, oni se přesto vrací v nejsmutnějších a nejčernějších vzpomínkách. Naše paměť je bohužel tvořena tak, aby emociálně silné zážitky v ní zůstaly uloženy navždy a neumí rozlišit dobré a špatné.

  Zůstaňme u těch příjemnějších. Ze vzpomínek se nám vynoří jeho nebo její tvář s poněkud méně vráskami, mnohdy úplně vyhlazená a doplněná hlasem v pubertě, jindy chybí pár kil a na hlavě je mladiství účes bez šedin s vlasy po ramena. V myšlenkách se vrací obrazy z událostí, které jsme kdysi považovali za normální a až časem se jejich barvy staly krásnějšími, jiné zase splynuly v nevýraznou šmouhu a zapadly, jako bezvýznamné a bezejmenné.  Pozdravíte se, a pokud je vhodná situace a máte čas, posezení u kávy, čaje, vína nebo piva se stane příjemným výletem do minulosti.

  Staré křivdy jsou většinou zapomenuté a jejich příčiny považovány po tolika letech s nadhledem za úsměvné, vždyť mládí bylo, je a vždy bude nerozvážné se sklonem k přeceňování všech možných podnětů. Zato staré lásky, záliby a prožité události vrací úsměv na tvář a hovor se stočí různými směry. Nejde o sentiment, ale o možnost zavzpomínat na doby, kdy ideály a plány vypadaly jinak, než pozdější realita. Setkání uteče, rozloučíte se dlouhým stiskem ruky a slibem, že se zase brzy potkáte.

   A až se tomu tak zase stane, pravděpodobně k tomu dojde zase náhodou a za mnoho let, budete o něco starší, unavenější, ale to setkání Vám zase vrátí jiskru do oka a posadí Vás na větev stromu, na které jste kdysi sedávali a představovali si, jak Vám bude ležet svět u nohou. I když byste na ni nyní už nevylezli. Utíká to, ale stará přátelství zůstávají.

J3.K