Právě se nacházíte:

Stárneme

4. 02 2014

  Všichni to známe. Po nějaké době se sejdete s přáteli, při dobrém jídle a pití plyne zábava, jedna historka následuje druhou, některé se opakují při každém setkání, jiné jsou nové.  

 Vzpomínáte, bavíte se, občasný výbuch smích vše dobarvuje. Mám to štěstí, že s partou mých kamarádů jezdíme už mnoho let na hory. Dříve, v dobách, kdy jsme byli ještě mladí, byl náš víkendový program pravidelně nabitý, neustále jsme proháněli kola, jezdili na vodu, toulali se po světě. Časem přibyly povinnosti, práce, přišly svatby, rozvody, děti, ale přátelství zůstalo. Nejvíce se nás setkává právě v Alpách. Někteří stihnou více setkání, berou sebou děti, jejichž věk je od miminek až po 20tileté juniory. Na lyže však s námi jezdí jen ti větší potomci.

   Večery plnou podobně. Po návratu ze sjezdovek se utíká do nejbližší restaurace, ve které je happy hour, tedy pivo za polovinu, následuje bazén, lehká večeře, zábava. Sedím a pozoruji tváře přítomných, vzpomínám, jaké to bylo před dvaadvaceti roky. Neberu v potaz vyhlazené tváře, bohaté kštice, sexy postavy dívek. Vynechám první cesty autobusem, uvědomuji si, že se mnou na rozdíl od dávné minulosti sedí většinou úspěšní podnikatelé a manageři, kamsi se vytratil smysl pro blbnutí.

   Témata hovorů jsou daleko těžší a složitější, názory se liší, někteří jsou odborníky přes nemoci, též pikantností z obchodního a společenského světa je více. Nejsou to nezajímavé debaty, ale já bych se klidně sebral a šel třeba sjíždět svah na igelitu za hotelem. Seriózně vypadající padesátník před dvaceti lety s klidem zaklepal na vedlejší apartmán obývaný otravným Němcem a oděný pouze do klobouku vznesl po půlnoci dotaz, kolik je hodin. Dnes je velmi úspěšným byznysmenem a hlavním tématem jeho příspěvků je zdravá výživa. Nikomu ji nevnucuje, neobchoduje s ní, ale při vzpomínce na divoké tahy kdysi mi je smutno. Stali se z nás ředitelé, obchodníci, majitelé společností. Naše sociální podmínky se zlepšily, více víme, známe, ale bolí nás kolena, děti zlobí a manželky štvou. V tom posledním případu se někteří chytřejší z nás usmějí.

   Miluji ta setkání, své přátele mám rád. Dlouhodobý vztah, velké množství zážitků, vzpomínek, vzájemná výpomoc při řešení problémů, oslavy narozenin, to vše je moc fajn. Ale zároveň si uvědomuji, jak stárneme. Naštěstí si to nepřipouštím. Ale již chápu, když se na mne podívá o dvě generace mladší člověk a z jeho pohledu vnímám jeho despekt k mému věku. Asi jsem kdysi nebyl jiný a těší mne, že to čeká jednou i jeho. Jedinou možností, jak držet krok, je stále na sobě pracovat a umět prodat to dobré, co v nás je. Až vzdáme i toto, budeme opravdu staří. Ještě se mi nechce. Beru igelit a jdu do svahu.

J3.K