Právě se nacházíte:

Státní svátek 28.října

28. 10 2019

  www.inadhled.cz    28.října si připomínáme den, kdy vzniklo samostatné Československo. Po stoletích nadvlády především germánských národů a snaze o sebeurčení se podařilo 28.října 1918 konečně osamostatnit a vytvořit vlastní stát založený na slovanských hodnotách, tradici a přátelství mezi Čechy a Slováky. Tak nějak by mohl znít oslavný popisek toho, proč dnes nejdeme do práce, ale ani do supermarketu či proč nevychází denní tisk. Otázkou zůstává, je li ještě zájem něco podobného slavit.

  Odpověď je poměrně jednoznačná. Ano je. Naši předchůdci, skutečných pamětníků té doby již totiž žije úplné minimum a navíc spíše v Japonsku či někde v Tibetu, dosáhnuli toho, o čem desítky generací snily. Oprostili jsme se od nadvlády Vídně, čeština a slovenština se staly prioritními jazyky na území, ke kterému od nepaměti patřily a nastoupili jsme cestu k významnému postavení ve Střední Evropě. Sice ne na dlouho, ale i ta dvě desetiletí stačila na to, abychom se stali významným průmyslovým státem pracujícím na tehdejší dobu s vyspělými technologiemi. Naše strojírenství zaznamenalo progres v mnoha oblastech. Po stránce politické a umělecké jsme se konečně mohli cítit sami sebou.

  Po dalších 80ti letech od násilného ukončení tohoto procesu mnichovskou zradou a následné okupaci a snaze zbavit se židovského a slovanského obyvatelstva je vše jinak. Přestože se po ukončení 2.světové války vrátilo Československo k státní samostatnosti, byla tato pouze relativní. Rok 1948 znamenal úplné podvolení se sovětské nadvládě trvající dalších 41 let. Mohlo by se zdát, že výměna Germánů za Rusy, tedy Slovany, by mohla být stravitelnější, ale nebylo tomu tak. Jsme totiž Západní Slované a po několika stoletích se promícháváním a soužitím s Němci přiblížila naše kultura spíše k Západu, než aby byla kompaktibilní s tou sovětskou. To se naplno projevilo po tzv. Sametové revoluci. Přehození výhybky bylo bleskové, což podpořilo i předpřipravení našeho disidentu k převzetí moci. Již tehdy byl jednou z hlavních postav motajících se kolem vyvoleného Václava Havla maďarsko-americký predátor George Sörös, smutná to postava pozdější liberalizace Evropy.

  Náš stále ještě relativně mladý stát se záhy opět rozpadnul a obě jeho části se smírně rozešly každá svou cestou. Je paradoxem, že ta východnější, tedy Slovensko, se aktivně připojila více k Západu a vstoupila do eurozóny. Zároveň se stala závislou na ekonomice EU. Politicky se především v poslední době stala nejméně stabilním členem Visegrádské čtyřky a své směřování k totální liberalizaci Slováci potvrdili volbou posledních dvou hlav státu. Jestliže Kiska byl určitým šlápnutím vedle, pak Čaputová je Sörösovým kádrem a produktem. Tato relativně půvabná a sexy blondýnka se z neznámé političky vyšvihnula na 1.místo popularity a stala se hlásnou troubou liberálů (čti neomarxistů) toužících po zrušení samostatných států v rámci jedné velké Evropy. Právě u ní by oslava samostatnosti vyznívala neskutečně falešně.

 Česká republika tak zůstala osamocena. I naše ekonomika je závislá na té německé, odpojení se od východních trhů a poslechnutí rozkazu zachovat sankce vůči Rusku, které ostatně dodržujeme mnohem přísněji, než třeba Němci či Francouzové, nám přináší obrovské problémy. Nejvýkonnější firma v ČR automobilka Škoda patří Volkswagenu, na automobilový průmysl navázané společnosti tvoří významnou část ekonomicko-průmyslové produktivity. S jejich pádem bychom se rázem dostali o mnoho let zpět. Po roce 1989 jsme se zbavili nejen většiny státních podniků schopných časem konkurovat světu, ale také jsme přišli o mnoho jiných komodit. Státu již patří minimum nemovitostí, pozemků, ztratili jsme vliv na základní zdroje, především na distribuci pitné vody. V politické sféře za nás rozhoduje hrstka protinárodně smýšlejících europoslanců pobírajících astronomické platy od EU, Parlament ČR funguje spíše jako prodloužená ruka Evropské komise. Vzhledem k absenci pamětníků habsburské monarchie a snižujícímu se počtu postižených německou okupací, zároveň ještě relativně k velkému číslu pamatujících si dopady socialismu, se řada Čechů staví proti dobrým vztahům s Ruskem, což lze vzhledem k světovému vývoji považovat nyní za obrovskou chybu.

  Nepochopení změn směřujících k novému světovému řádu (NWO) tak nahrává nacionálním snahám nikoliv českým, ale spojeným evropským, vzdát se možnosti rozhodovat o sobě samém a předat tuto funkci do Berlína a do Bruselu. Jestliže vznik samostatného českého státu vynesl na nejvyšší místa takové legendy, jakými byl Masaryk či Rašín, pak lze konstatovat, že žádnou takovou osobnost už nemáme. Zapomněli jsme na priority, které nám přinesly samostatnost a nezávislost. Jsme opět součástí říše ovládané západními mocnostmi. Navíc s řadou kolaborantů sedících na postech, ze kterých se rozhoduje o směřování nejen naší politiky a ekonomiky, ale i školství, mediální masáže a v neposlední řadě i o financováni parazitujích politických neziskovek. Jednou snad pochopíme, jak velké chyby jsme se dopustili. Rozpustili jsme armádu, nemáme pohraniční stráž, která by hlídala státní hranice, čelíme snaze o odzbrojení obyvatelstva. Jde a paralelu s opuštěním valu obranných pevností před vpádem fašistických vojsk. Jen tentokrát nás čeká invaze několika druhů. Německá policie může zasahovat na našem území, armáda ma více důstojníků než vojínů, migranti nestojí před problémem, jak přejít hraniční čáru, naopak jim Hamáček slibuje nevypověditelnost. Zní tedy otázka, je li co oslavovat? Ano je. I tryzna za zesnulé je totiž formou oslavy. Už dávno jsme pohřbili samostatné Československo a nyní kopeme jámu i České republice. Nejhorší na tom je, že pouze přihlížíme tomu, jak český lev rukou eurounijních pytláků s přispěním našich politicko-ekonomických elit umírá.

J3.K

Diskuse

.