Stojí to za ztrátu přátelství?

24. 01 2018

  www.inadhled.cz   Konec uplynulého roku a začátek tohoto se nesou ve znamení razantních změn na naší politické scéně. Jestliže ve volbách do Parlamentu ČR stál na jedné straně Andrej Babiš se svým projektem ANO, na té druhé se objevilo hned několik subjektů, které šly a jdou nadále proti němu. Má to svou logiku, Babiš je velmi kontroverzní podnikatel a nyní i politik, s jehož způsoby ne každý souhlasí, většině lidí jsou přímo nesnesitelné.

  Jen málokdo si uvědomuje, že se před jeho očima odehrává agresivní mocenský souboj spojený s výměnou generací a trafikantů ze stran vládnoucích v ještě nedávné době. Vzájemná nenávist Babiše a Kalouska jsou jen handrkováním o vliv, moc a zdroje příjmů.  A tito dva pánové si rozhodně nemají co vyčítat. Jisté však je, že si jdou po krku. Každopádně parlamentní volby naprosto rozdělily naší společnost a způsobily mnoho škod v mezilidských vztazích, lidé si totiž berou politiku velmi srdci. Zvláště v poslední době, kdy mimo soupeření Babiše a Kalouska existuje plno dalších témat, která hýbou společností a rozdělují ji nadále.

  Prezidentské volby se staly dalším bodem sváru. V druhém kole proti sobě stojí dva muži, kteří nemohou být odlišnější. Jenže o ně samotné až tak moc nejde. Opět soupeří dvě filozofie. Miloš Zeman je osobností, která se pohybuje v nejvyšších patrech politiky už téměř 30 let a má tedy nejen zkušenosti, ale i historii plnou temných i dobrých stránek. Jiří Drahoš do ní byl katapultován skupinou lidí, kteří z něho vytvořili tvář svých zájmů. Jeho plusem mají být slušnost, vzdělání a bohužel i tvárnost. Občané České republiky se tak rozdělili již podruhé na dva tábory, i když i tady jde opět o souboj Babiše spojovaného se Zemanem a Kalouska držícího ochrannou ruku nad Drahošem.

  Nad tím vším máme ještě jeden problém, který je však součástí těch předešlých. Tím je situace ve světě. Dochází k obrovským změnám a rozložení sil. Jestliže ve středu Merkelová vyzývá k osamostatnění se Evropy od Spojených států, což speciálně od kancléřky země, ve které jsou dislokované americké vojenské posádky jako důsledek konce 2.světové války, zní dost zvláštně, zdá se, že Německo se rozhodlo učinit kroky k jejich odchodu. Evropská unie se vytváří dle představ německých a francouzských elit. Kde nepomohou úplatky různých úrovní, používá se síla. Přidáme li k tomu všemu migrační problematiku, dostáváme se opět zpět k naší politické scéně, kde se střetávají zájmy prounijních zastánců a těch, kteří by radši viděli ČR samostatnější, například po vzoru Švýcarska. A protože jde zase o koncepce, které na jedné straně prosazuje Miroslav Kalousek s momentálně nastrčeným Drahošem, na té druhé bojuje Miloš Zeman, i když se rozhodně nestaví do vyloženě protiunijního hráče, jsou aktéři víceméně stejní.

  A tak dochází ke schizofrenní situaci. Někteří lidé volající po vystoupení z EU volili SPD, ale nyní dají svůj hlas propagátorovi vstupu do tvrdého jádra EU a eura. Dallší skupinou jsou ti, kterým při jménu Babiš naskočí husí kůže, a přesto volí Miloše Zemana. Jsou tu podnikatelé, kteří také Babiše nesnáší, ale uvědomují si prospěšnost ekonomických misí Miloše Zemana s kladným dopadem na naší budoucí ekonomiku, dají tedy hlas Zemanovi. Pak jsou tu dvě party vlastenců. Jedni volí Zemana proto, že nevylučuje právo národa rozhodnout se v referendu pro další setrvání v EU, přestože sám považuje za správné v ní zůstat, a pak jiní, kteří svou volbou Drahoše uzavírají jakoukoliv cestu k vyhlášení referenda, přestože tím potvrzují naši další existenci na periférii zájmů Bruselu. 95% Čechů odmítá příchod migrantů, ale polovina z nich volí Drahoše, který svým spojenectvím s Kalouskem, Schwarzenbergem, Horáčkem a Kavárnou bude jednou stát za příchodem velkého množství Afričanů. Jde o tak rozsáhlé bludiště, že najít z něj cestu nebude snadné.

  Tak to tedy momentálně je s naším národem. Proto dochází k tak výrazné polarizaci, kdy navíc olej do ohně přilévají hysterií zasažení umělci, média, která jsou rozdělena podle toho, kterou stranu podporuje jejich vlastník. Zapomenout nesmíme ani na veřejnoprávní Českou televizi a Český rozhlas, jejichž neobjektivita je do očí bijící. Nelze se tedy poté divit chování samotných občanů. Dochází až k nenávistným projevům. Některé jsou mezigenerační, jinde proti sobě stojí spolupracovníci, přátelé, kolegové, často jsou rozhádané i rodiny. Na sociálních sítích se lidé uráží, nenávidí, a co je ještě horší, začalo se bonzovat, žalovat, nahlašovat. Účastníci diskuzí se napadají, dlouholetí přátelé se navzájem vymazávají, blokují a nesnáší.

  Zdá se, že přišla zlá doba. Nikoliv ve vztahu k ekonomice životním standardům, ale ve vztazích mezilidských. Místo abychom se spojili a ukázali, že Češi spolu držet dokážou, nechali jsme se rozložit několika politiky a jejich vzájemné spory přenesli do celé společnosti. Ano, nemáme se úplně špatně, byť na vyskakování to není. Kdo chce, má práci, je co jíst, silnice jsou plné aut, na dovolenou jede plno z nás k moři. Ale závist rozdělila náhled na EET, ohýbání hřbetu před EU má za důsledek indoktrinaci ve školách, přibyly  hádky o tom, kolik migrantů můžeme přijmout, pokračovat by se dalo déle. Ale vytrácí se důvěra, přátelství, povzbuzení, obdiv k schopným a pokora. Až bude někdo někde říkat, že jsme se nikdy neměli lépe, bude nám lhát. Možná jsme byli kdysi chudší, ale za to nadšení a zapálení díky možnosti začít znova. A hlavně, přátelství nešlo zrušit kliknutím na facebooku, bylo pevnější a dalo se o něj opřít. Vrátí se ještě někdy ta doba?

J3.K