Svérázná podpora mladých rodin

8. 06 2017

  www.inadhled.cz   V zájmu každého státu byla vždy podpora mladé generace znamenající rozkvět  prosperity a perspektivity vlastního hospodářství a ekonomiky.  Zajištění těchto dvou atributů potřebných k rozvoji zdravé společnosti znamená i solidní schopnost postarat se o své seniory, neboť lidé v produktivním věku dokážou svou prací vytvářet dostatečně velké zisky na to, aby se podařila udržet v běhu kvalitní sociální péče o ty, kteří svůj život věnovali vytváření hodnot a v důchodovém věku tak mají právo na odpočinek, lékařskou péči a případně i na pohodlí.  

  V naší lokalitě je to vše tak trochu postavené na hlavu. V době ekonomického růstu by měla plynout část státních zisků do fondu, ze kterého jsou důchodci vypláceni. Ten původní byl kdysi nesmyslně rozpuštěn ve státním rozpočtu (řekněme, že byl prošustrován), další již nevzniká a důchodový systém bojuje s naprostým nedostatkem peněz. Jenže důchodci jsou pouze jednou částí naší společnosti, která má poměrně velkou honičku při snaze přežít. Je přímo ostudné, když se dozvídáte částky, se kterými musí někteří senioři vycházet po zaplacení základních životních potřeb, tedy nájmu a energií. Stává se, že zbývající obnos nepřesahuje ani 1000,-Kč na měsíc. V těchto případech lze těžko hovořit o radosti ze zbytku života. O cenách za domovy důchodců už není poté třeba ani mluvit.

  Logickou reakcí na tento stav by měla být podpora mladých produktivních rodin a jejich motivace mít více dětí. Stát na to jde velmi šalamounsky. Opravdu investuje nemalé prostředky do mnohočetných rodin, bohužel těch, které se nachází v etniku nepřizpůsobivých spoluobčanů. O perspektivitě těchto výdajů není třeba polemizovat, jsou to peníze vyhozené do kanálu. Lze jen těžko očekávat zvýšení pracovních aktivit romské populace, o které je známé, že její příslušníci často nepracují ze zásady. Navíc vzdělání v této skupině je průměrně základní a nemůžeme tedy očekávat velký ekonomický přínos, i kdyby do zaměstnání Romové chodit začali. Ovšem jejich podmínky, požadavky a přání slyšíme často, umí velmi dobře obchodovat s možnostmi sociálního systému, který jim poskytuje jistotu bezpracného života. Přiživuje se na nich i neziskový sektor, je až neskutečné, kolik peněz nás romská komunita stojí.

  Oproti tomu běžná česká rodina řeší jiné problémy. Je vcelku běžné, že Češi nežádají o sociální podporu, na kterou by i měli nárok, což je často spojeno se studem. Mluvíme o normálních občanech, samozřejmě se najdou i tací, kteří zneužívají jistých děr v systému, ze kterých jim vznikají bezpracné příjmy. Jisté však je, že problémy s bydlením, placením energií a dalších životních potřeb brání mladé generaci zakládat rodinu dříve a mít tak možnost mít i více dětí. Nelze se divit všeobecnému trendu bezdětných partnerství žijících single a scházejících se pouze na společný sex a kulturní zážitky. Navíc množství vysokoškoláků snižuje procento dvacetiletých matek. Vše se časově posouvá až o 12 let dále.

  Dítě znamená od počátku problém. Těhotenství budoucí matky se dá ještě přežít, ale přeplněné porodnice už jsou varováním. Je jich nedostatek a úroveň v nich občas velmi specifická kulantně řečeno. A problémy se zdravotnictvím dotýkající se i mládeže jsou známé. Odborníků je minimum, na vše čekáte, není snad obor, kde by bylo možno ošetřit dítě bez dlouhodobého objednání. Navíc komplikace způsobené například očkováním jsou už známé, rodiče řeší plno záludností již od narození.

  Potomek povyroste. Maminka se chce vrátit do práce. Různé transformace firem se mohou stát důvodem ztráty původního místa a začíná od začátku. Kam však s dítětem? Státní jesličky vymizely, soukromé stojí tolik, že průměrný český plat nedostačuje k tomu, aby na ně rodiče měli. Takže další minimálně roční posun, to minimálně proto, že státní školky jsou přeplněné, a to berou tak třetinu přihlášených zájemců. Zbytek se opět obrací do soukromého sektoru, kde není žádnou výjimkou měsíční školné 15000,- Kč a více. Ale i polovina této částky je šílená, navíc ji často poskytované služby ani neodpovídají. Řešením jsou ještě ,,paní na hlídání´´, ale i tam se dostáváte do neuvěřitelných výšin. S jedním dítětem. Jak poté máte mít třeba tři?

  Ani nástup do základní školy není vždy procházka růžovým sadem. Úroveň našeho školství má výrazně klesající úroveň, kvalitní školy jsou přeplněné, často si vybírají. Nedostatek pedagogů schopných reagovat na změny je zjevný, do oslabeného systému se opět vměšují neziskové organizace a působí často paseku. Systémová indoktrinace je různá, záleží často na řediteli a zřizovateli. Nicméně se zdá, že školy opouští žáci méně vědomostmi vybavení, než tomu bývalo dříve, za to s více vymytým mozečkem. Příprava na život pokulhává i na středních školách, o nedostatku odborných učilišť nezle pochybovat. Možná by stálo zamyslet se nad návratem k soukromým mistrovským dílnám plných učňů se zájmem o některé obory.

  Očekáváme návštěvu levicového eurounijního politika Junckera. Jede přesvědčovat naší vládu o nutnosti přijmout muslimské imigranty. Nelze mu odpovědět nijak jinak, než že o tom nemůžeme ani jen uvažovat. Máme tu hodně problémů, které se musí řešit. Podpora našich rodin je daleko důležitější a potřebnější k rozkvětu této krásné země. Bude tu rozhazovat miliardy, na což Kalouskové, Sobotkové a Babišové slyší rádi, musíme si však uvědomit, že nikoliv jejich kapsy je třeba zaplnit.  Všichni víme, jak krásně umí nechat naši politici rozplynout jakoukoliv částku peněz.  Pan Juncker nechť se vrátí do Bruselu s nepořízenou a naši mocipáni ať se zabývají tím, jak motivovat mladé k zakládání rodin. To by měla být jejich priorita. Začal bych u bydlení a školek.

J3.K