Svoboda je více, než národ?

21. 05 2019 |    www.inadhled.cz    Je až neuvěřitelné, s jak velkou neznalostí vlastní historie a nepochopením samotné podstaty vzniku států se nyní potkáváme. Co je však ještě smutnější, je zneužívání této situace k manipulaci s lidmi a snaha nechat především mládež v ještě větší nevědomosti. Vytváření ideologií postavených na nevhodném výkladu dějin, případně jejich naprosté ignorování, znamená neschopnost poučit se z nich a dělat další a kdysi již překonané chyby.  Jejich důsledky stálo lidstvo často mnoho ztrát na životech a napravovali se i po několik generací.

  Především na sociálních sítích jsou vidět fotografie z různých demonstrací, na nichž lidé prezentují své názory. Jednoduché transparenty připomínající ty z prvomájových průvodů obsahují různá hesla, po jejichž přečtení zůstává rozum stát nad tím, kolik hlouposti, arogance a neznalosti se vejde do pár slov. Uveďme si pár příkladů pro upřesnění, co se můžeme dozvědět.

  1. Svoboda je více než národ. Geopolitické rozdělení světa je přirozeným vývojem a pokračováním historické posloupnosti. Od nepaměti se lidé sdružovali. Nejdříve v tlupách, kmenech, později začaly vznikat království a státy. Lidé v nich měli vždy něco společného. Ať už to byl původ, příslušnost k určité komunitě, zájmy a priority, víru či přesvědčení. Zároveň měli své tradice a způsob života, který si snažili ubránit či obhájit. Nic neznamenalo svobodu více, než možnost žít mezi svými, důvěřovat jim, uchovávat své zvyky a nemuset se komukoliv podřizovat. V případě, že někdo chtěl narušit tyto atributy jejich společnosti, byli ochotní pro ně umřít. Bránit svou vlastní svobodu před těmi, kdo jim ji chtěli brát. Celou lidskou historii protíná křivka znázorňující období klidu, prosperity, válek a zatracení. Snaha ovládnout ostatní národy není nic nového. Jejich následné pospojování do velkých říší vždy skončilo rozpadem, často smrtí diktátorů a vojevůdců, kteří se snažili tato megasoustátí udržet pohromadě.  Lidstvo se vždy vrátilo zpět k jednotlivým národním celkům, které jsou hospodářsky i ekonomicky flexibilnější, praktičtější a životaschopnější. Také mnohem svobodnější. Chce li se tedy někdo ohánět svobodou, měl by vědět, co toto slovo znamená. Nynější EU je pouze pokusem nechat vzniknout obdobu Římské říše, a je jedno, mále li na mysli starověk či pozdější ze středověku. Není to tak dávno, co Hitler zkusil vytvořit říši německou, jejíž řadu rysů nese i nynější EU. Poslechnete li si výroky Merkelové, Junckerse, Timmermanse či Macrona, slyšíte slova musíme, uděláme, není jiná možnost….ale o svobodě ani slovo. Ne život v Evropské unii, ale ten doma dle svých zákonů je svobodným.

 

  1. Uprchlíci vítejte! (Refugees welcome!). Především je třeba konkretizovat, co znamená slovo uprchlík. Jde o člověka, který utíká před něčím ohrožujícím jeho život a svobodu. Uprchlík tedy může být vězeň na útěku, také genocidou postižený příslušník určité skupiny obyvatel či národa, utíkající z důvodu náboženské nenávisti. Nelze za ně však považovat ty, kteří opouští své domovy jen proto, aby našli pohodlnější život tam, kde je práce dlouhodobým způsobem, jak život udělat příjemnějším, aniž by byli ochotni tu práci vykonávat. Navíc s úmyslem přenést své zvyky vedoucí k relativní zaostalosti oblastí, ze kterých pochází, do nového působiště. To nejsou uprchlíci, ale účastníci invaze. Je li navíc organizovaná se záměrem postupně nahradit původní obyvatelstvo, nejde o nic jiného, než o novodobou genocidu, v tomto aktuálním případu evropského obyvatelstva. Hledáte li logickou odpověď, proč se to děje, tak ta neexistuje. Nicméně tento stav vyhovuje pouze vládnoucí menšině a má přinést zisky jen úzké skupině elit. Pro všechny ostatní jde o průšvih a díky manipulaci s myšlením a jisté hlouposti národů jich část spolupracuje na vlastní likvidaci. A ještě k proklamované multikultuře. Vzpomeňme si na Babylon, v něm došlo k míchání národů, aby nakonec skončil  zánikem, a jak je vidět, i zapomenutím.

 

  1. Společně budeme silnější. Již starý kníže vzal pruty a ukázal, že nejdou zlomit. Po jednom je však i bez použití velké síly nalámal na menší kousky. Jenže v tomto případu jde o špatné vysvětlení. Nynější Evropa rozhodně není spojením více prutů. Naopak manévrováním se politikům podařilo nás rozdělit. Z historie víme, že nejovladatelnější jsou ty země, ve kterých se mezi sebou jejich obyvatelé hádají. Je potom snadné použít jejich nevraživost a postavit je proti sobě, ať se mezi sebou vytlučou. Oslabeného vítěze je poté jednodušší ovládnout. Pro Evropskou unii musel být krásný pohled na tažení Jiřího Drahoše na Hrad, a kdyby býval zvítězil, bylo by i snadné druhou polovinu národa represí postupně  přeučit. To se nestalo, takže jsme ve fázi, kdy se uvnitř České republiky odehrává boj. Na jedné straně spokojení s politikou Bruselu, neziskovky, udavači,  liberální cenzoři a podnikatelské subjekty přilepené na dotacích či vycházející ze své nadnárodní podstaty, na druhé prostí občané uvědomující si všechny negativní dopady na jejich život. Nemusí to být ani euroskeptici, pouze se neztotožňují s oficiální doktrínou EU, s jejím diktátorským vedením ukrajujícím radost, svobodu a demokracii. Rozhádaná Evropa nebude silnější, bude pouze uměle držená pohromadě. Momentálně by moudrý kníže měl k dispozici pouze tři naštípnuté pruty, jejichž pevnost je ještě křehčí, než jeden silný a nepoškozený. Spolupracující silné státy by znamenaly podstatě větší perspektivu, než centrálně ovládané a různě výkonné ekonomiky, národy s různými životními podmínkami a prioritami.  

  Pár hesel viděných na proevropských a proimigračních demonstrací napovídá, že lidé si nic nepamatují. Neznalost může být pouhým zapomněním, ale také je možné, že jde o záměr. Tomu odpovídá úroveň školství, inkluze do něj zaváděná a indoktrinace ze strany neziskového sektoru živeného státem a spojeného s přetvářkou a umělou solidaritou nepodloženou skutečnou potřebou zachraňovat svět. Vše to, co se tu nyní děje, je pouze opakováním chyb, kterých se lidé dopouštěli v různých dobách i světových regionech. Momentální situace v Evropě je alarmující a předcházející kolapsu, jehož následky budou hodně bolet. A pokud jde o šíření islámu, podívejme se na nedávnou minulost Libanonu a jeho přeměnu za posledních 50 let, kdy se z křesťanské a bohaté blízkovýchodní země stalo území obsazené palestinskými radikály. Pryč je bohatství a bezpečí. Vnitropolitická situace se změnila, křesťané téměř zmizeli, přestože před 40ti léty byl Libanon křesťanskou a liberální zemí. Nyní je pouze baštou muslimů využívanou k agresi vůči Izraeli. Evropa směřuje k podobnému, je rozkládána zevnitř a doplňována zvenku. Nebudou li mít její svévolní uzurpátoři skutečně silnou opozici, čeká náš kontinent destrukce a doba temna.

J3.K

Autor: Administrator

Diskuse

.

Speciály

Tipy