Tak se vrátila doba ničení knih, Koniáš byl žabař

12. 04 2019 |

   www.inadhled.cz    Od okamžiku, kdy se člověk dostal na takovou intelektuální úroveň, která ho naučila ukládat své poznatky formou psaného slova, byl jeho další vzestup v žebříčku živočichů na pomyslnou první příčku zajištěn. Jen málokdo dokáže docenit možnosti, které nám tato schopnost dává. Nicméně staré archívy jsou plné lidských vědomostí, vzpomínek a událostí, o kterých bychom bez existence starých svitků, run a knih nikdy nevěděli. Přináší nám to nejen moudro naším druhem shromažďované po mnoho tisíc let, ale zároveň nám to umožňuje zapomínat a svou horší paměť oživovat.

  Písemnosti vznikaly po dlouhá staletí velmi složitým způsobem a jen vyvoleným ovládat písmo bylo umožněno čerpat z nich a ukládat vše, co jiní stvořili. Jistým vylepšením byl později vynález knihtisku. Šíření knih se tak stalo snažším. Nevyčíslitelná hodnota historicky významných děl však stále stoupá. Digitalizace doby sebou bohužel přináší jistý ústup v oblasti psaní a čtení knih, čas trávený četbou se výrazně zkracuje a přinutit některé mladší ročníky k vzetí knihy do ruky je často nadlidský výkon. Jejich záliby se mění a literatura, historie a technika jim jsou ukradené. Částečně za to může školství, k dispozici mají technologické vymoženosti počínající televizí se sto funkčními kanály, přes digitální hry až po počítače nabízející díky internetu vše, co jim stačí k životu. Čistě teoreticky už nyní může nová generace svůj život řídit z postele a jediným pohybem je cesta do sprchy a na toaletu. Takže nejen pohyb, ale i kniha jdou tak nějak stranou. Knihovny ztrácí svůj význam, který ještě před dvaceti léty měly. Nicméně police v nich skrývají nejeden poklad, který by mládeži jistě otevřel více oči a možná ji i přinutil přemýšlet.

  Knihy byly často objektem různého druhu zájmu. Jestliže mnohé obsahovaly fakta, která měla souvislost se skutečnými událostmi, jiné vznikaly pro zábavu, poučení či jako sbírky zákonů a nařízení. Každá doba měla svou módu, která se týkala i literatury. Pro nás jsou samozřejmě nejcennější ta díla, která se zabývají fakty a historií, velký význam má i ideologicky laděná forma obsahu, zvláště tehdy, když byla později snaha převést ji do reálného života. Sem patří nejen bible a korán, ale například také Mein Kampf, Kapitál, díla proslulých filosofů, církevních hodnostářů a politiků. Je zajímavé mít možnost poznat počátky toho, co později dovedlo lidstvo k cestě nahoru, případně na scestí. Sílu knih a jejich nebezpečí si často uvědomovaly i dobové elity. Takže k umění psát a tvořit se přidala další literární odvětví. Tím se staly inkvizice a cenzura. Díky nim ze světa zmizelo obrovské množství cenných děl, dokladů o lidské historii, ale také myšlenek, které mohly změnit svět, zvrátit jeho zkaženost, nebo určovat cestu lidstva směrem, který nebyl přijatelným pro vládnoucí vrstvy. Docházelo k likvidaci písemností, takže některá díla byla schovávána jako rodinný poklad. Pálení knih a odsuzování za jejich držení k smrti je důkazem jejich obrovského významu pro lidstvo. Útoky na staré knihovny ve starověku, hranice hořících písemností, jejichž organizátorem byl ve středověku proslulý páter Koniáš, a nacisty likvidované knihy spojené s Židy nebyly v historii jedinými příklady agrese vybité na literatuře. Podobně se chovali nedávno příslušníci Islámského státu při dobývání syrských a iráckých měst. Nyní však přichází úplně nová forma likvidace knih, nad kterou zůstává rozum stát.

   Jestliže v minulosti šlo o eliminaci významu především určité ideologie (náboženství, politické názory), případně bylo důvodem potlačení rodného jazyka, dnes se v době genderového šílenství a převrácené rasové korektnosti obětmi stávají dětské pohádky a díla spojená s vlastenectvím a národním uvědoměním.  Vynechme nyní cenzuru na sociálních sítích a snahu umlčet oponenty směru určeného oficiální doktrínou EU a liberální demokracie. Daleko horší je stav, který lze nazvat idiocií. Jestliže barcelonská knihovna stahuje z nabídky klasické pohádky typu Šípková Růženka, Sněhurka, Červená Karkulka a Popelka z toho důvodu, že hlavní postavičky nesplňují představy tvůrců nynějšího směru v oblasti genderu tím, že představují, citujeme, zažité standardy určující roli muže a ženy, přičemž ukazují ženu jako sexuální a podřízený objekt, konec citace, pak Koniáš byl prostým barbarem, který se chtěl prostě jen ohřát. Zároveň kritikům vadí i to, že oblíbené pohádkové postavičky byly běloši, přestože prostě tato dílka vznikala právě v jejich prostředí.

  Pohádkové příběhy jsou některé staré mnoho let a vychází ze skutečných vědomostí a starých zákonů přírody. Snaha popírat realitu, kterou je vztah mezi mužem a ženou, jejich schopnost přivádět na svět děti způsobem, ke kterému jsou předurčeni, tedy s láskou, milováním a bez vědeckých zkumavek, umělých oplodnění a změn pohlaví dle přání postižených jedinců, se stává systémovým nástrojem tvůrců genderového inženýrství. Představa, že spící Růženku probudí lesba, se kterou si později pořídí díky spermabance malého prince Miroslava chodícího v duhových hadrech, je fakt šílená. Podobně hrozné je vyloučení některých potřebě politiků nevyhovujících nových knih z prodeje. Takové přečtení Prolomení hradeb od sociologa Hampla by rozhodně prospělo mnoha studentům humanitních oborů na většině našich vysokých škol, ale v jejich knihovnách či blízkých knihkupectvích je asi nenajdete. Pravděpodobně ani Mein Kampf, přestože by se v něm plno těchto studentů možná našlo, případně by jim to osvětlilo způsoby, které nyní Evropská komise uvádí v realitu. Inkvizice a cenzura se vrací rychleji, než jsme předpokládali.

  Opravdu si to vše necháme líbit? Opravdu budou z mužů baby a ženy se stanou mužatkami?

J3.K

Diskuse

.