Terorismus jako náboženství

5. 04 2017

  www.inadhled.cz   Způsoby  prosazováním vlastních názorů lze rozlišovat dle různých měřítek. Nejjednodušším by bylo je dělit na násilné a nenásilné. Čistě teoreticky by se dalo říct, že inteligentní lidé se pomocí diskuze domlouvají, primitivnější národy se mezi sebou zabíjejí. Ne vždy je to však pravda.

   Parlamentní demokracie vznikla proto, aby se navzájem oponující si skupiny mohly domluvit, zvolit určitý kompromis, který bude přijatelný pro všechny. Tato varianta se tedy zdá být natolik dobrá, že je s podivem, jak málokde se používá.  Jejím nedostatkem totiž je, že se předem musí stanovit jistá pravidla, a ta je třeba bezprecedentně dodržovat. Což vyžaduje nejen inteligenci, ale zároveň i disciplínu. Jak jistě víte, i na naší politické scéně se momentálně úspěšně pohybuje člověk, který má zásadní problém pochopit, co to demokracie je. K terorismu má daleko, ovšem k některým jiným společným praktikám už méně.

  Z určitého úhlu lze usuzovat, že v případě možného dohadování se na vysoké úrovni je třeba zachovávat určité postupy, které nemusí vyhovovat mentalitě a schopnostem všech národů. Pokud se tedy znesvářené strany nedomluví, existují v právním státu zákony, ve kterých je zakotveno, jakou cestou se dále ubírat. To platí nejen pro vnitrostátní situace, ale i o spory mezi různými zeměmi. Což se však neděje tam, kde s určitou úrovní diplomacie nelze počítat. Má li někdo ve svém DNA především válčení, dá se očekávat, že řešením sporů a konfliktů může být i ozbrojené vyústění konfliktu.

  Násilí způsobené na vojácích lze předpokládat, muži se zbraní v ruce jdou do boje s předpokladem, že se domů nevrátí. Vynechme výjimečně otázku, kdo je poslal na smrt, zda li je při tom v rámci svého vnímání světa nezneužil. Armády vždy vznikaly proto, aby byly ukázkou síly toho, za kým stály. Bohužel se stále častěji dějí podstatně horší věci. To, že se ve válečných zónách využívají civilisté ve formě lidských štítů, je sice naprosto zbabělé, dá se to však očekávat. Stejně tak i to, že se formou brutálního násilí ve stejných místech zastrašuje civilní obyvatelstvo. To bývá většinou z důvodu odrazení od spolupráce s nepřítelem, případně jako pádný argument při verbování nepříliš ochotných bojovníků. Pořád hovoříme o válce. Podobně se chovali nacisté za 2.světové války, jinak na tom nebyli ani bojovníci ISIS. Kruté popravy, uřezávání hlav a další bestiální způsoby měly především způsobit strach.

  Daleko zákeřnějším chováním je terorismus. Vraždění naprosto nevinných a bezbranných lidí v období míru a způsobování bolesti má přinést především zděšení a hrůzu v širokém okolí. Jde o naprosto jednoznačný projev zbabělosti a odhodlání zároveň.  Jsou li muži stateční, postaví se jeden druhému. Terorista však využívá své nenápadnosti k tomu, aby v naprosto neočekávaném okamžiku způsobil chaos a bolest. Důkazem fanatismu jednotlivců i celých skupin je ochota zabíjet i za cenu jisté vlastní smrti. Berou svou poslední cestu jako poslání bez ohledu na to, že mezi oběti se zařadí i ženy a děti.

  Většinou jde o přívržence politického směru, případně o služebníky vlastní víry. Nebyli to vždy jen muslimové, kteří vraždili na ulici. Vzpomeňme na Rudé brigády, irskou organizaci IRA, španělskou ETA, často jde o stoupence zájmů národnostních menšin. Bohužel cílem bývají prostí lidé jdoucí po ulici, nakupující v obchodním centru, bavící se v kulturním zařízení, pohybující se prostředkem hromadné dopravy. Cílem teroristů jsou místa s co největší koncentrací lidí, jde jim o to být co nejvíce produktivní a zároveň destruktivní.

  Nyní jsou tedy na řadě muslimové, kteří ve jménu se víry vraždí všude tam, kde mají pro svůj záměr dostatečný prostor. Anglie, Francie, Německo, Rusko, Izrael. To jsou země, kde poslední dobou úspěšně udeřili a zanechali za sebou spoušť. Je smutné, že Evropa soucítila s těmi, kteří patří do EU, zatímco poslední událost v Rusku řada představitelů zemí Unie ignorovala. Programovaná nenávist vůči této zemi momentálně přesáhnula všechny hranice slušného chování a skandalizování jejího prezidenta Vladimíra Putina i přes jeho některé zápory došlo dále, než je možno logicky vysvětlit. Je otázkou času, jak dlouho bude mít tento politik trpělivost s neurvalostí evropských velmocí. Nicméně i Rusko je postiženo agresivitou muslimských přívrženců. Jen na rozdíl od lhářů z EU neskrývá totožnost vraždícího muže a neomlouvá jeho chování. Nazývá věc pravým jménem.

  Terorismus je třeba vymýtit. Víme však, že jde de facto o partizánský způsob vedení války, zlikvidovat ho úplně bude velmi složité či spíše nemožné. Je třeba se postupně zbavit radikálních jedinců, agitátorů a možných násilníků. Dále monitorovat jejich shromažďování, omezit jejich počty na minimum, zajistit všechny cesty, kterými by k nim přitékaly zbraně a peníze na organizování zločinné činnosti. Zastavit přítok migrantů a neumožňovat slučování rodin. Ano, řeč je o muslimech. Právě oni jsou největším nebezpečím této doby. A kdo mluví o opaku, lže.

J3.K