Právě se nacházíte:

To mi hlava nebere...

23. 03 2014

www.inadhled.cz  Jsou věci mezi nebem a zemí, keré mi hlava prostě nebere. Jistě je znáte také, ale smířit se s nimi je těžké. A někdy to ani nelze, přesto jen zakroutíte hlavou a jdete pryč.    

  Pro přiblížení těchto stavů sáhnu do paměti. Většinou jde o řemeslníka. Odvezete auto do servisu se závadou a mechanik Vás ujistí, že se na to hned vrhne a nic není problém. Poděkujete, tři čtyři dny ho nechcete nahánět a když už se osmělíte párkrát nikdo nezvedne telefon a nakonec se dozvíte, že byl nemocný, ale zítra už bude na dílně a určitě se do toho pustí. Víkend necháte proběhnout, za další dva dny to zkusíte znovu a po x neúsoěšných voláních zjistíte, že musel nutně někam odjet. Jasně, hned na to jdu a dám ho na hever, řekne montér. Dva dny uplynou a auto je nahoře, ale ještě nevím, ozve se z druhé strany. Netuší, že stojíte za rohem a Váš stroj je zaprášený venku a ani se nepohnul. Vyrazíte do útoku, opravář s požouchlým úsměvem přiznává vinu. Je to na ránu pěstí, ale zase víte, že až to udělá, nebude důvod obávat se nekvalitní práce. Přesto to chování není možné pochopit.

  Jiným příkladem jsou stavební odborníci přes zdění a obklady. Kouknou na zadání, jasně šéfe, nebojte, to zvládneme. Obléknou montérky a pustí se do destrukce. Dílo se daří, původní část stavby je pryč, chtělo by to zálohu na materiál. Ok, řeknete si, vyndáte příslušný obnos a druhý den je materiál částečně na místě. Chlap se pustí do práce, jasně mu chybí něco z nákupu. Práce se díky tomu zadrhává, vytáhnete tedy další bankovky a necháte to dokoupit, máte mu to možnost odečíst z práce. Jenže docházka se zhoršuje a Vy zjišťujete, že chlapec získal jiný kšeft. U Vás to sice dodělá, ale o tři týdny později a při vyrovnání se diví, že nic nedostane, postupně si vše vybral, jen dělá, že neumí počítat a Vy jste lump a vykořisťovatel. Bohužel, normálnímu člověku kontakt s takovýmto řemeslníkem připomíná spolupráci s Marťanem.

   Podobně se chová nejeden odborník přes cokoliv, naštěstí jsou profese, kde to tak nelze, i když i ze svých zkušeností vím o lékařích, jejichž přístup nebyl jiný a šlo o život. Je to v lidech, v jejich pocitu vlastní nenahraditelnosti, v drzosti a neschopnosti býti spolehlivým a stát za svým slovem. Doba nedávná nahrávala různým lemplům, doba nynější je o penězích. Slovo ztrácí váhu a touha po zisku a hlavně neochota žít až z toho, co se vydělá, místo toho utrácení peněz budoucích a očekávaných se stalo standartem plno lidí. Ale doplácíme na to všichni.

J3.K