Právě se nacházíte:

Učení je mučení

12. 11 2014

www.inadhled.cz  Toto rčení známe z dob, kdy jsme byli školou povinní. Docházku do ne vždy milované budovy jsme byli nuceni doplňovat studiem a většina z nás si myslela, že jejím ukončením nás přízrak školy navždy opustí. Jak velký omyl to byl.

  Rodičovství přináší rozličná životní zadání. Hlavním úkolem, který velmi často vypadá jako nesplnitelný, je dovést dítě od narození do dospělosti pokud možno co nejvíce živé a nepoškozené. Už to hraničí s lidskými možnostmi, množství nástrah má stoupající úroveň. Co to je rozzuřený mamut proti rozjeté tramvají, hladový lev se nedá srovnávat s plížící se hrozbou v podobě drog a tuhý mráz se často překonával snadněji v medvědí kůži než pod vlivem alkoholu. Jeskyně bývaly jednopatrové, pod zemí Vás nemohlo přejet metro a šplhání po stromech bylo díky nedlouhé evoluci vlastní každému neandrtálci.

  Pokud máme to štěstí, že přes všechna nebezpečí proklouzává omladina životem bez viditelných ztrát, stíháme úkol číslo dvě. Ten není o nic jednodušší. Nechceme li totiž, aby se synátor nemusel po zbytek života živit pouze ovládáním krumpáče a dcera spoléhat na to, že se vzhledem ke svému půvabu a mládí zalíbí jinak naprosto nenáročnému seniorovi, který nedávno prodal svou prosperující firmu podnikající například v telekomunikaci, je třeba zapracovat.

  Sportovní kariéra je poměrně nejistá, nejeden vlastník talentu to zabalil dříve, než jej dokázal plně rozvinout, často k tomu stačí pár cigaret a bujné poprsí spolužačky. Pak je jedinou možností vzdělání. Tedy pokud z potomka neděláte rentiéra od jeho 5ti let a nepokračujete do jeho důchodového věku. Pak umřete a on zdědí to, co zbylo.

  Učební plán nynějších školáku nerespektuje vytížení rodičů a ti se tak stávají plně součástí školského systému. Prvním jejich složitým úkolem je uhlídat tablety a ultrabooky. Ty nahradily námi často používané knihy a tím jsme se dostali k problému. Pokud nám bylo vyčítáno, že se učíme u puštěného rádia a ti šťastnější měli i kazeťák, nyní běží televize, tablet a do toho se má chudák dítě naučit češtinu. Kniha slouží jako otravná dekorace a otevřít ji, to byste museli mezi stránky vložit vstupenku Gladiator Games…například. Nebo živého hobita. Takže ta čeština automaticky dostává na frak. Matematika má svou logiku, o té však můžete mluvit dokola, s čísly pracují však docela dobře, přesně ví, kolik míčů si za tisícovku koupí a jsou schopni vysvětlit posloupnost dílů Pána prstenů, přestože Vám je divné, že vše začalo třetím dílem, podobně tak u jakési vesmírné ságy.

  Na argument:,,K čemu mi jsou noty, když zpívat neumím a skládat písně nebudu.‘‘ odpověď nenajdete a nakonec, i pro Vás je žula skoro stejný šutr, jako například břidlice, jen jinak barevný. Pokud se však přesto rozhodnete, že studentík čtyřky nosit nebude a pustíte se do výpomoci, zjistíte, že trepku velkou znáte nazpaměť Vy asi tak o týden dříve, než ten nudící se holomek sedící naproti Vám. Podobný průběh mají severní šířky a východní délky, středověk a husité je také nezaujali a ožijí jen při látce z informatiky, na kterou Vy ovšem zíráte jako…puk.

  Postupně jsme došli k tomu, že učení mučením zůstává i ve své druhé podobě a zároveň o něco více chápeme tik, kterým na sebe upozornila paní jedoucí s Vámi v tramvaji a která se Vám o hodinu později představila asi takto:,, Jsem Jana Hamáčková a po další tři roky budu třídní učitelkou Vašich dětí.‘‘ A zcela upřímně….vnoučata už zaučovat nebudu.

J3.K