Právě se nacházíte:

Úsměv prosím

4. 06 2014

www.inadhled.cz  Život na naší planetce se skládá už od nepaměti z mnoha malých událostí, které nějak vzniknou, některé z nich si někdo zapamatuje a poučí se, jiné zapadnou v propadlišti dějin a nikdy nevyplavou na povrch.

  Za dobu existence lidstva se objevilo mnoho individualit, několik géniů, nespočítatelné množství průměrných jedinců a neskutečně moc těch ostatních. Přesto každý z nich něco pro někoho znamenal, někoho miloval, jiného potřeboval, byl součástí života jiného člověka. Plno z nás přikládá příliš velký význam svému vlastnímu já, považuje se za důležitého a nepostradatelného. Pokud se však podíváme do historie, zjistíme, že i lidé z nejvýznamnějších v den své smrti ztratili vliv na dění a okolí pouze řešilo, co s nastalou situací.

  Denně se dozvídáme z novin, televizních zpráv, od přátel o tom, že někdo zemřel. Čím jsme starší, tím častěji se týkají tyto informace lidí, které jsme znali. Některé pouze z doslechu, jiné osobně, nejvíce se nás dotkne ztráta těch, kteří nám byli blízcí. Je to pochopitelné, jde o další mikroosud, který se dotýká přímo nás. V historii lidstva se nic nezmění, ale blízké okolí je zasaženo. Navíc právě věk a pohnuté osudy kolem nás nám dávají více impulsů si uvědomit, jak ten čas letí. Nedávní pubescenti nachází první šedivé vlasy, po nich následují další a je tu důchod. Jakoby jsme si pouštěli zrychlený film.

  Pokud se nad tímto zamyslíte, uvědomíte si, jak málo času věnujeme zábavě a úsměvu. Neustále se honíme za něčím, práce a povinnosti dostávají přednost před radostí a spokojeností. Na ulici potkáte plno zamračených lidí, jak často se na Vás někdo usměje a jak často Vy na někoho? Blíží se dovolené, vypusťme tedy ze života aspoň část každodenního stresu a přestaňme ten život brát tak vážně. Nejsme tak důležití pro lidstvo, dělejme tedy radost těm, které máme rádi.

J3.K