Výměna ministrů a loajalita

8. 04 2021

www.inadhled.cz  Výměny ministrů ve vládě Andreje Babiše se stali jistým evergreenem, který se pravidelně opakuje. Je vcelku obvyklé, že si předseda vlády vybírá své spolupracovníky dle určitých kritérií, ale ta prioritní Andreje Babiše jsou tak trochu záhadou.

  Babiš sám je známý velkou aktivitou a širokým akčním rádiusem. Tam, kde jsou cítit peníze, se vždy objeví buď on sám, nebo dorazí někdo z jeho věrných. Příkladem jsou aktivity při skupování majetku, který padnul do jeho rukou díky dlouhodobé devastaci ekonomiky ve jménu covidu. Babiš se svými noshledy dokáže buď zmanipulovat ekonomickou činnost podnikatelského subjektu, o který má zájem, nebo využije podřízené Finanční správy a prostě nechá zakleknout. Umí získávat jinak vcelku skryté informace a vytěžit z nich maximum. Již rok trvající krize tak do jeho portfolia přivála pár hotelů, dokonce i s lyžařským svahem a novou lanovkou. Kolik je pár, to ví jen on, mluví se o desítkách a berme to jako určitou spekulaci. Tou není dávné pirátské převzetí Kosteleckých uzenin, kdy jakožto jejich odběratel tak dlouho dlužil, až je jejich majitel musel odprodat pod cenou. A světe div se, Babiš je koupil za to, co dlužil, a ještě mu hodně zbylo. Takto se stáváte miliardářem.

  Z výše uvedeného vyplývá, že k vedení Agrofertu a dceřiných společností musel vždy sehnat dostatek loajálních podřízených, kteří se zároveň neštítí uplatňovat často podlé záměry nynějšího předsedy vlády. Jeho společnosti vyhrávají tendry, často velmi podezřele, získávají dotace, okrádají prosté farmáře, vytváří nepřirozený nátlak na konkurenci a šíří strach v řadách těch, které byly vybrány jako cíl zájmu Babiše. Loajalita lidí je pro Babiše zásadní, jejich vlastní ambice musí ustoupit hamižnosti majitele Agrofertu a zároveň musí být ochotni pro Babiše udělat cokoliv. On je podrží do té chvíle, dokud ho osobně nijak neohrozí.

  Podobný přístup přenesl do politiky. ANO již opustilo mnoho lidí, kteří stáli u počátku hnutí a později vyrostli výše, než bylo Babišovi milé. Mít vlastní názor je zakázané, pokud není shodný s premiérovým. Výsadní postavení má Faltýnek, který je hromosvodem na průšvihy. Momentálně se řeší jeho deník a obsah, který záhadným způsobem vyšel na veřejnost. Pod Faltýnkem se třese křeslo, ale tento muž je znám obratným manévrováním, které mu mohou závidět pánové Pelta i Berbr. Faltýnek je šedou eminencí a štítem zachytávajícím řadu ran mířících na Babiše. Možná může být i obětován, ale za své zásluhy bude Babišem vždy ceněn. Každý jiný už by ve vrcholné politice skončil, Faltýnek dosud přežil vše. Je odolnější než Prymula a také protřelejší. A to je co říct.

  Vládní ministři jsou buď politickou elitou, to když vláda pracuje jako tým, nebo jde o poskoky plnící příkazy absoluticky vládnoucího premiéra. U Babiše platí druhý případ. I proto méně poslušní a unavení odchází, zatím co věrní zůstávají. Kdo vrhne na premiéra špatné světlo a naruší jeho vydělávání peněz, je odejit. Naopak ti loajální zůstanou, i když výsledky jsou tristní. Tandem Babiš a Schillerová zplundroval naší státní pokladnu natolik, že už v ní nic není. A to i přes devastující schodek rozpočtu. Výmluva na covid nefunguje, ten byl nástrojem k jejímu vyčištění. Přesto Schillerová vydrží do konce vlády Babiše. Je klasickou ukázkou věrnosti až za hrob. Blatný takovým nebyl, nepochopil včas, že Babiš se chce lesknout a ministr zdravotnictví ten lesk občas zazdil. Prymula byl především nenasytný, Babiš se nerad dělí, nicméně když už k dělení dochází, musí mít dojem, že je na tom lépe. U ostatních ministrů měřme loajalitu dobou, kdy ve vládě zůstali. Teď už moc času nezbývá.

   Skončí li Babiš s předsednictvím vlády, skončí jedna divná éra. Bohužel je dost možné, že přijde jiná, a ještě mnohem horší. Sice se nebude zdaleka tolik krást, ale i přesto bude smrtelně zraněná Česká republika doražena. Bude li skutečně vládnou Pirátská strana, možná si ještě rádi vzpomeneme na gaunery v minulých vládách.  Protože křišťálově čisté plány Pirátů nás zavanou do totálního se podřízení Berlínu. Perspektiva naší krásné země je bohužel mizerná. Naše politická scéna je tragikomickou připomínkou toho, že jsme opustili vlastenectví, prosperitu a určitou formu soběstačnosti. Výhled do budoucnosti není dobrý.

Jindřich Kulhavý

 

 

 
.