Právě se nacházíte:

Zaměstnanci nad 45

6. 10 2017

  www.inadhled.cz    Mementem posledních let je problematické shánění práce lidí, jejichž věk se pohybuje nad hranicí 45 let. Možná jde o naprostou ignoraci zkušeností a znalostí těchto spoluobčanů, důvodů však je pravděpodobně více.

  Je vám 45 let a z různých důvodů jste přišli o zaměstnání. To se může stát každému. Například se vaše živnost stala díky novým zákonům a nařízením z dílny ČSSD a Babiše již dále neprovozovatelnou, možná došlo jinde k firemní reorganizaci, samozřejmě v rámci úspor, nebo jste odešli kvůli sporům s mladým nadřízeným floutkem, prostě jste se ocitnuli na dlažbě. Nic moc perspektiva do dalších let, přiznejme si to. Jaká je tedy další realita spojená s vaší budoucností?

  Zaměstnávání starších lidí má svá úskalí, která bohužel nabývají občas obludných rozměrů. Jsou však všechna skutečná? Některá ano, jiná jsou pouze vymyšlená. Jisté je, že hlavním problémem je menší flexibilita spojená s neochotou přemístit se, tedy lépe řečeno stěhovat se. Češi jsou velmi konzervativní ve vztahu ke svému domu, bytu i prostředí, ve kterých žijí. Zatím co mládež je systematicky vychovávaná k multikulturnímu přístupu k životu, migrování po světě bez hranic a nerespektování vztahu k domovu, jejich rodiče jsou často vázáni k místu, na kterém se usadili, mají své známé a zvyklosti. Přestože se situace pomalu mění, což je způsobeno především tím, že u relativně mladších ročníků už dochází k postupné změně.

  Další komplikací je jejich údajná menší výkonnost. Tak v tomto případu jde většinou o naprostou fabulaci. Starší lidé mají za sebou většinou už poměrně dost zážitků a umí vykonávat více činností. Možná bojují s moderní technikou, ale mají snahu se pořád učit. V tomto případu záleží spíše na konkrétním oboru. Staří ,,fachmani´´  jsou nadále vyhledáváni, naopak ti, kteří nejsou řemeslníky, to mají těžší. Ovšem to neznamená, že by zájemci o práci mimo výrobní a technologické provozy neměli co poskytnout.

  Takže v čem je zakopaný pes? Velká část zaměstnavatelů u nás má zahraniční původ. Ti často požadují dobrou znalost cizího jazyku. Jeho výuka v dobách před rokem 1989 byla všelijaká, takže úroveň jazykových možností u starší generace není ideální. V tom tkví jedna z výhod mládeže. Další komplikací je enormní snaha státu mít vystudovaných co nejvíce vysokoškoláků, pro které pak není uplatnění. Těm jsou potom uměle vytvářená místa, která by jinak obsazovali lidé s dostatečným středním vzděláním starší generace. Takže ti pro změnu zase zastávají opět nižší posty neúměrné jejich vzdělání a odpracovaným létům. Neschopné rychlokvašky z vysokých škol mají navíc pocit, že všemu rozumí a mají právo jít rovnou na vedoucí místa. Následné chování ve vyšších pozicích ke starší generaci odpovídá jejich výchově, takže se obklopují často méně produktivními, o to ale atraktivnějšími spolupracovníky. V upoutávkách na nabídku zaměstnání často čtete o mladém kolektivu, jen málokdy o zkušeném. Starší lidé jsou náhle nejen nepotřební, ale přímo nežádoucí. Věková podřadnost je poté často do očí bijící.

  Společnosti často podceňují jednu vlastnost zaměstnanců s vyšším věkovým průměrem. Tou je loajalita k firmě. Mladí mají potřebu růst, rozhlížet se a není pro ně problém měnit práci. A protože zapojování absolventů škol neprobíhá zrovna zdravě, tedy povinnost projít si i získaný přes titul funkcemi v zaměstnání pěkně odspoda, je jejich arogance o to větší a možnost rozhodování nebezpečnější s nepříjemným dopadem na dřívější ročníky.  Přitom právě ty často byly u začátků rozvoje společnosti, nebo mají za sebou tolik odpracovaných let a získaných zkušeností, že je chybou je ignorovat.

  Mít kolem sebe zkušený kolektiv, který je doplňovaný mládím, by mělo být prioritou každé perspektivní společnosti. Sebevědomí mladých musí být podloženo znalostmi, jen dravost a drzost nestačí. Pokud si toto uvědomí vedoucí pracovníci a starší lidé zároveň zapracují na svém image a elánu, možná se najde cesta, která by opět otevřela dveře při hledání nové práce leckomu z těch, kteří již rezignovali. Většinou je to o nalezení kompromisu.

J3.K