Žluté vesty a zprávy přímo z Francie

11. 12 2018

www.inadhled.cz    Bezpečnostní prvky zvýrazňující reflexní oděv používaný na místech, kde je třeba být odlišen od svého okolí, se staly symbolem posledních dnů nejen ve Francii, ale i v jiných evropských zemích, nově dokonce  dochází ke stažení žlutých vest i z prodeje v Egyptě. Obava, že by byly použité jako projev nespokojenosti s vládou dovedla místní mocipány k preventivnímu opatření.

  Samotná Francie se v nepokojích zmítá poslední měsíc a projevy nesouhlasu s politikou nedávno zvoleného prezidenta Macrona se rozšířily do mnoha měst. Přesto není pravdou, že by se celá Francie spojila a žila protesty po celé dny.  Těm je vyčleněný především víkend a největší akce probíhaly doposud v Paříži. Jestliže první demonstrace byly zapřičiněny pokusem vlády zvýšit cenu pohonných hmot rozšířením daní spojených s jejich prodejem, přičemž Macron  vysvětloval tento krok jako cestu k likvidaci spalovacích motorů a podporu elektrifikaci dopravy, v další fázi už se projevila velká nespokojenost s daňovým zatížením obyvatelstva, přičemž nejvíce tím trpí především střední vrstva složená většinou z původního bílého etnika. I proto se specifikem demonstrací v začátku stal obrázek ukazující v prvních řadách především bělochy. V dalších dnech již bylo při řádění vandalů a demolici ulic vidět i jiné národnostní menšiny, a jak jsme již uváděli, je velká pravděpodobnost, že do skupin demonstrantů infiltrovali provokatéři, následkem jejichž činnosti mohly být použity i zbraně. Dá se totiž předpokládat, že rodilí Francouzi si i přes vlastní naštvanost váží své historie a určitě by nepoškodili historické památky či samotné pařížské ulice.

  Mimo Paříž jde život dále. Je jiný, než u nás. Dalo by se říct klidnější. Nikdo nepospíchá brzy ráno do práce, dát si cestou kávu či oblíbené pečivo není nijak výjimečným počinem. Život plyne tak nějak více v poklidu. Například cca 100 km v Auxerré připomíná měsíc nepokojů symbolizovaný žlutými vestami pouze jejich položení za přední okno automobilů. Možná jde o vyjádření podpory demonstrujícím, ale může jít také o pokus ochránit své vozidlo před vandaly. Pravděpodobnější je však první verze. Obrovské daňové zatížení obyvatelstva, ve kterém je Francie první na světě, je znát. Malebná zákoutí města nutně volají po opravě a celá vinařská oblast má k dokonalosti třeba rakouského podhůří daleko. Tím je myšlen stav budov a infrastruktury. Nicméně se tím místní nijak nezabývají a žijí si svým poklidným životem. Proslulé kavárničky a vřelost jejich majitelů na Vás dýchne pokaždé, když je navštívíte. Francie je proslulá svým gurmánstvím, takže pravděpodobnost, že si pochutnáte, je veliká. Při placení se Vám protočí panenky a rázem si uvědomíte, jak drahým život v této zemi je. Supermarkety nabízí svým rozsahem sortimentu stejně bohatou nabídku, jako v Čechám, ovšem kvalita pečiva, uzenin a sýrů je o několik parníků napřed. Malé krámky mají svou poesii a připomínají starou dobrou Francii.

  Skladba obyvatelstva je spojená s koloniální minulostí a migrační politikou francouzské vlády. Přesto doposud výrazně převažuje bílé etnikum, ovšem mládež už je daleko více promíchaná. A navštívíte li fotbalovou akademii místního týmu, rázem se ocitnete v Africe. V celém dvaadvacetičlenném mužstvu sedmnáctiletých jsou pouze dva běloši, zbytek původem po předcích pochází z afrického kontinentu. A podobné je to i v dalších ročnících. Možná se sport stává odrazovým můstkem pro kluky z ulice a jejich vůle být lepším sportovcem s možností kvalitnějšího uplatnění v budoucnosti je silnou motivací, která bílým chybí. Nebo jde o nejlepší způsob, jak využít vrozené fyzické proporce k slušnému výdělku při vyhnutí se fyzické práci, protože například v rugby je tento poměr jiný. Jisté však je, že fotbal ve Francii patří především černochům a potomkům obyvatel Maroka či Tunisu.

  Francie bývala krásnou zemí, o životě v níž snilo mnoho Čechů. Doba se mění, protože změnami prochází celá tato evropská velmoc. Dlouhodobá sociální politika přináší mnoho problémů, národním zvykem se staly stávky a demonstrace. Úcta k majetku je daleko nižší, než ve vyspělých německy hovořících zemích, situace se zhorší s šířením islámu. Oproti tomu způsob života je klidnější a pohodovější. Jak tomu bude po dalším kole demonstrací, to ukáže budoucnost. Žít ve Francii ale už není pouze krásná pohádka.

J3.K