Právě se nacházíte:

Zrození diktátora....

9. 08 2016

  www.inadled.cz   Světové dějiny poznaly za svou dlouhodobou historii nepřeberné množství samovládců a tyranů v různých podobách. Jejich cesta vzhůru k moci měla vždy podobné průběhy, výjimkou byla předaná dědičná léna. Bylo však plno mužů, kteří se na vrchol pyramidy vyšplhali intrikami, krutostí a po zádech těch, kteří jim posloužili. Pojďme se podívat na přibližný sled událostí v životě novodobých diktátorů.  

 

      a)      Narodit se lze kdekoliv, ideální je však vzejít z chudších poměrů, pro další kariéru je lepší mít těžký život spojený s nepříliš dobrou ekonomickou situací. Předejde se tak závisti v prvopočátku úspěšné kariéry. Není to včak podmínkou. Zkusit podrobit si národ může i potomek místní šlechty, za pozitivum se poté bere pár let trávených v exilu.

b)      Dětství je tak většinou neklidné, nicméně i řešení situací vzniklých horším sociálním prostředím vyžaduje již od malička bystrý rozum a umění se rozhodnout. Což je později náležitě vyzdvihováno. U aristokratů se pozitivně vnímá brzké ,,procitnutí'' a nesouhlas s životem ve vyšší společnosti.

c)       Prospěch ve škole nemusí být přímo na vyznamenání, také chování je úměrné touze se prosadit, někdy již za cenu určitých zákeřností. Předpokládá se smysl pro určitou formu nesouhlasu s okolím a je otázkou, jak se tento atribut budoucího vládce projevuje. Jisté je, že zakřiknutost se nepředpokládá.

d)      Puberta přináší první výraznější vzestup ega dotyčného, zároveň je však třeba ocenit schopnost nasávat informace a manipulovat s nimi tak, aby se postupně osoba budoucí elity postupně dostávala do popředí. Opět lze konstatovat, že dalším úspěšným krokem je nástup na vysokou školu. Rozhodně je jednodušší se dostat na vrchol s diplomem a přáteli z řad ambiciózních spolužáků, než tam vylézt bez vzdělání. Získávají se první potřebné finance. Vzestup pokračuje.

e)      Vnímání lidí kolem sebe může v souladu s jistou inteligencí napomoci v utváření myšlenek a názorů, které chce slyšet dav. Začíná se v menších skupinách, ale postupně je třeba nabalovat další dělníky budoucí katapultace do vyšších sfér. Vůbec nemusí jít o vlastní přístup k věci, ale o to nejde. Při cestě vzhůru je třeba získat co největší množství příznivců. Takže se lže, upravuje, slibuje, ukazuje prstem na nešvary ostatních, bije se ve vlastní prsa a hraje na národní hrdost. Dav nemyslí, dav potřebuje být veden, a čím hlučněji, tím je povolnější k činnostem, které by jednotlivcům přišly směšné.

f)        Mezitím je třeba pokračovat ve sběru informací. Jde o jednu z nejdražších komodit, které se dají získat. Tým již vznikl, pomalu dochází k výběru těch nejvěrnějších, ostatní jsou využiti na černou práci a po jejich pochopení vlastní pozice odejiti. Nastal čas, kdy je třeba začít řinčet zbraněmi, nejlepším způsobem je postarat se o přízeň médií. Ta umožní mnohé. Likvidace soupeřů je jednodušší, vlastní propagace levná, ovlivňuje se snadněji dění v místě dosahu uvedeného média. Strach a obavy z vlastního zveřejnění přivádí do vlastního týmu potřebné hráče z oblasti justice, policie a ekonomiky.

g)       Je nejvyšší čas usadit se ve vysoké funkci. Dříve by k tomu vedlo vybuzené národní povstání podpořené novou ideologií, v dobách nynějších stačí vytáhnout slova, opřít se o náboženství, postrašit. Například korupce, rozkrádání, tunelování, odkaz na úroveň morálky jiných jsou vhodná témata, která je třeba dokola oprašovat. Dále je třeba přitakávat například odborům, jejich vůdci jsou ale snadno úplatní, zvláště když se jim připomenou jejich nešvary a hospodaření. Když si to shrneme, v tuto chvíli má budoucí diktátor k dispozici vše, co potřebuje. Slouží mu policie, justice, novináři, finančníci, armáda je pod kontrolou, politiky z opozice drží v šachu svými vědomostmi o jejich máslu na hlavě v minulosti. Propaganda jede na plné obrátky, peníze se sypou a je snadné je investovat, smysl pro realitu je pryč a tíha vlastního ega přijde majiteli ještě únosná, jinak jej vnímá inteligence. Ta už však ztratila vliv na dění.

h)      Vrchol je pokořen, vláda dle vlastních představ bez nutnosti cokoliv vysvětlovat začíná. Davu stačí dát občas najíst a přidat trochu zábavy, to věděli už ve starém Římu. Zákony se přetváří dle potřeby, ze země se stává dojná kráva. Čestní lidé dávno z týmu odešli a jsou postupně likvidováni, občas jim je blahosklonně povoleno dýchat. Ještě hůře je na tom konkurence usazená v žalářích. Na změnu je pozdě, obyvatelstvo je ovládáno soukromou vládní garniturou a žije ze strachu z represí, informátorů je více, než těch, kteří by nikdy nic neprozradili. Procitnutí je drsné.

i)        Situace se stala neúnosnou a dá se očekávat, že kdokoliv z davu poškozených udělá čin, který všichni nahlas odsoudí, ve skutečnosti ale dojde k naprosté úlevě a znovuzrození. Král je mrtev, už žádného nechceme.

  Možná si tuto stať spojujete se situací někde v Evropě, podobnou situaci můžete hledat i mimo ni. Jisté je, že většina vůdců a diktátorů skončila špatně, často i s celou svou rodinou. Přesto jejich konec není dostatečným mementem pro další z těch, jejichž cesta nahoru je podobná té, která je zde popsána. Dav je však natolik bučícím stádem, že mu nic z toho nevadí. Svědectví je mnoho, třeba Turecko je nyní příkladem. Není však jediné, kde přestali být lidé ve střehu.

J3.K

P.S.  Ne všichni na přiložené ilustrační fotografii se stali skutečnými diktátory, někteří jsou za ně považováni pouze politickou oponenturou. A rozhodně tam chybí Hilary Clintonová a končící americký prezident Barack Obama. Ti to vzali útokem na celý svět. Též Angela Merkelvá a opilý Juncker řádící v Evropě.