Chrám Matky boží hořel, co na to Quasimodo?

16. 04 2019 |   www.inadhled.cz    Historie evropské kultury je dlouhá, přestože před největšími projekty Evropanů, tedy starověkými Řeckem a Římskou říší již existovaly jiné významné státní a územní celky. Mezopotámie, Egypt, východní Asie, tam všude v určitých dobách lidská civilizace dokazovala, že je právem tou, která se dostala na špičku potravního a hospodářského řetězce mezi všemi živočichy. Po každé epoše nám zůstaly nějaké památky, byť většina z nich je působením zla, eroze a přírodních zákonů nenávratně pryč. I přes dlouhou dobu od zániku vyspělých civilizací, přesunu obyvatelstva a vzniku novějších, která uplynula, naštěstí máme možnost ze starobylých pramenů a díky nekonečně trpělivé práci archeologů a dalších dělníků historie se dozvědět, jak žili a bojovali naši předci. Někdy s údivem a úctou zjišťujeme, co znali, uměli a kdy naopak selhali. Přestože jsme momentálně nejinteligentnějšími tvory na této planetě, často jsme se nedokázali dostatečně poučit z chyb našich předchůdců.

  Starověk je natolik vzdálenou dobou, že už mladé nepřitahuje a přečíst si řecké báje či historii Říma je pro ně ztráta času. O době egyptských faraónů či historii křesťanství ani nemluvě. To i přesto, že stavby spojené s touto érou dosud stojí a je možné se jich dotknout vlastní rukou. O středověku vědí nynější studenti škol stejně málo, jako o době dávnější. To už hraničí z ignorací, protože dokladů o umění tehdejších stavitelů a dalších umělců, o slavných bitvách panovníků a jejich generálů existuje ještě více fyzicky hmatatelných důkazů. Obdivovat lze budovy, zahrady, historické zbraně, řada silnic vede po trasách starých stezek a spojuje významná města i celé oblasti. Hustá síť kostelů a klášterů poukazuje na bohatství a prosperitu nejúspěšnější obchodní firmy v minulosti lidstva. Tou není ani Coca Cola či McDonalds, ale je jí katolická církev. Její moc byla kdysi jednoznačně tím, co ovlivňovalo dějiny a papež se často povyšoval nad krále a císaře. I přes nesporně často zločinnou minulost a velké množství nešťastných lidí za sebou nechala i mnoho pozitivního. Vynechme nyní aroganci posledního Svatého otce a jeho záměrně ohnutý hřbet antikrista vyzývající ostatní křesťany k následování poníženého postoje před islámem. Byly doby, kdy hrdí preláti a mniši využívali svého bohatství ke stavbě nádherných chrámů, kostelů a klášterů. Velká koncentrace umění architektů, řemeslníků a nakonec i těch, kteří finálně vyzdobili tato místa blízká bohu, v nás probouzí obdiv a úžas. Dokonce i ateisté rádi navštěvují posvátná místa a dodržují místní etiketu. Úcta k umění a historii je součástí inteligentního uvažování a kulturní vyspělosti. Jde o další obrovský rozdíl mezi některými národy. Jestliže jsme nedávno zaznamenali situaci, kdy bojovníci Islámského státu zničili památky nevyčíslitelné hodnoty jen proto, aby světu ukázali, jak mocní, v překladu hloupí jsou, pak se dá očekávat, že po jejich migraci do Evropy rozhodně ke změně myšlení nedojde a ke křesťanským symbolům nebudou přistupovat nikdy s úctou a obdivem.

  Přijede li našinec do cizí země, většinou neleží jen na pláži, ale zajímá ho i místní historie. Zároveň dodržuje i zvyky, které jsou v dané lokalitě dodržované. Někde se při vstupu do svatostánku zuje, jindy zahalí ramena či dokonce ženy vlasy. Poté obdivujeme umění starých mistrů a nasáváme atmosféru prostředí. Je jedno, jde li o hinduistický chrám, zvedneme li zrak k velkému Budhovi, navštívíme li mešitu, či vstoupíme do proslulé baziliky. Přicházíme totiž za poznáním. Podobně můžeme potkávat Číňany, Japonce, Američany, Brazilce a Australany, těžko však muslimy. Jejich víra je jiná. Agresivní. Při vstupu na cizí území se velmi rychle stávají objektem jejich zájmu kostely a církevní křesťanské stavby a symboly. Jejich likvidací, poškozováním a požadavkem na změnu v mešitu ignorují vše, co se dosud na tomto území dokázalo. Například v Anglii tak už zanikly desítky kostelů. Rozpínající islám má své oběti nejen mezi lidmi, ale i v kulturním prostředí.

  V Paříži 15.4.2019 zasáhl požár proslulou katedrálu Notre Dame známou i z románu Viktora Huga. Jeho proslulý zvoník rozezníval zvony uložené vysoko v tomto chrámu. Quasimodo by nyní asi plakal, kdyby viděl zkázu, kterou požár způsobil. Přestože je velmi pravděpodobné, že křesťanský svět obnoví jeho krásu a za pár let bude opět stejně nádhernou dominantou Paříže, jako byla dosud, obava, aby podobný osud tuto nádhernou stavbu, případně další jí podobné, například nádheru v Lyonu, Římu, Barceloně, případně v Mohuči či Praze, nepotkal v brzké době znovu. Jestliže vandalové z řad muslimů ničící kostely napříč Evropou nemají úctu k ničemu, pak není důvod, proč by ji měli mít k těm nejvýznamnějším symbolům křesťanství. Takže se bude vkrádat i myšlenka na to, kdo způsobil požár v Paříži. Těžko se někdy dozvíme pravdu, to i kdyby se k akci přihlásil Islámský stát. Korektní politici a prezident Macron sám budou vždy tvrdit, že za tragédii může nepozorný stavební dělník a nikoho nepřekvapí, bude li oděn ve žluté vestě. Může to být ještě horší. Ostatně by to nebylo poprvé, kdy vládce nechal zpustošit něco krásného, aby to později použil jako zdůvodnění k masakru nepřátel. Vzpomeňme na římského císaře Nera. Vyšetřování příčiny požáru tedy nelze přikládat žádnou výpovědní hodnotu a bude třeba se zaměřit na rekonstrukci chrámu a později na ochranu všech významných památek. Ať už se stalo cokoliv, jisté je, že podobné úvahy jsou oprávněné a jejich možné spojení s terorismem a vandalstvím muslimů se nabízí. To i přes ochranu, kterou se jim od nynějším politiků a elit dostává. Kéž by šlo skutečně o pouhou nehodu, protože jinak je to důvod k dalším nepokojům. A s nimi má Francie bohaté zkušenosti.

J3.K

Autor: Administrator

Diskuse

Speciály

Tipy