Dějiny národa Českého - ČESKÝ KRÁL JAN LUCEMBURSKÝ

13. 04 2021

 www.inadhled.cz   Autor: Aleš Hroník


 Mladý král Jan v drsné a nehostinné zemi.

  Jan Lucemburský se narodil 10. srpna L.P. 1296 jako prvorozený syn lucemburského hraběte a římskoněmeckého krále a císaře Jindřicha VII. a Markéty Brabantské. Vychován byl Jan na francouzském královském dvoře v Paříži, která v té době byla i největším městem Evropy. Jan studoval na univerzitě v Paříži (Sorbona). Jan Lucemburský byl v dospělosti vysoký přibližně 170 cm, měl svalnatou postavu a krátce střižené vlasy, dlouhý úzký nos, výraznou bradu a nosil vousy a dlouhé vlasy. Tato studie jeho podoby je z antropologické expertízy doktora Emanuela Vlčka.

  V pouhých čtrnácti letech se 1. září L.P. 1310 oženil s o čtyři roky starší českou princeznou Eliškou Přemyslovnou, jednou z dcer krále Václava II. Tento sňatek mu otevřel cestu na český královský trůn, kde nahradil slabošského Jindřicha Korutanského. 13. února oba mladí manželé Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna byli korunováni mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu, někdejším rádcem Václava II. Korunovace proběhla v bazilice sv. Víta na Pražském hradě.

  Kronikář a evangelický kněz Pavel Stránský Jana Lucemburského charakterizoval: Jak pro udatnost a ctnost, velikého panovníka hodné, Čechům byl milým, tak zase byl nesnesitelným pro větší k své lucemburské a k Němcům, než k zemi české, lásku a časté vydírání, lidu obtížně. Odtud mezi ním a stavy vznikaly mrzutosti. S tímto popisem se dá souhlasit.

  Z nepříliš šťastného manželství s Eliškou Přemyslovnou se královskému páru narodily děti: Markéta, Jitka, Václav, který byl biřmován ve Francii a přijal jméno Karel (pozdější Karel IV.) Přemysl Otakar, který ale zemřel jako dítě ve dvou letech, Jan Jindřich (pozdější korutanský vévoda), Jitka a Eliška.

  Mladý král Jan Lucemburský se z popudu svého otce obklopil cizími rádci, jako byl zmíněný Petr z Aspeltu, Bertold z Hanebergu nebo Walter z Castellu, který dokonce nahradil ctižádostivého velmože pana Jindřicha z Lipé v úřadu podkomořího. Na nátlak Elišky Přemyslovny však musel L.P. 1315 Jan Lucemburský zatknout a uvěznit Jindřicha z Lipé pro údajné spiknutí. Uvězněn byl na hradě Týřov. L.P. 1317 vypukla válka mezi českým králem Janem Lucemburským a českou šlechtou a Jindřich z Lipé dokonce ve Vídni vyjednával o sesazení krále z trůnu a nahrazení ho Habsburkem.

  L.P. 1319 se panovníkovi doneslo, že jeho manželka Eliška Přemyslovna chystá s některým šlechticem převrat. Jan prý měl být svržen a na jeho místo pak měl být dosazen tehdy tříletý Janův syn Václav, budoucí Karel IV., za něhož by vládla právě Eliška. Král uvěřil této zřejmě pomluvě a násilně dal malého tehdy tříletého syna uvěznit na studeném hradě Lokti. A Elišku dal internovat na jejím věnném městě Mělníce. Eliška Přemyslovna svého milovaného syna Václava (pozdějšího Karla IV.) už nikdy neviděla. Syn byl mezitím vězněn na hradě Křivoklát a později byl poslán na výchovu do Francie. Tímto aktem se Jan Lucemburský přestal zajímat o dění v českém království a raději se jako rytíř potuloval po Evropě, Čechy byly jen pokladnicí. Přesto se ale Jan Lucemburský zasloužil o slávu Českého království a Moravského markrabství.

   Padla koruna rytířstva.

  Po neustálých konfliktech s českou šlechtou se král Jan Lucemburský více soustředil na zahraniční politiku a většinou býval v cizině. Po předčasné smrti svého otce římského císaře Jindřicha VII. L.P. 1313 usiloval o říšskou korunu, ale pro své mládí se musel svých ambicích vzdát, a poté podporoval kandidáta Ludvíka Bavorského. L.P. 1322 měl rozhodující zásluhu na vojenském vítezství Ludvíkově nad Habsburkem Fridrichem v bitvě u Muhlfelu, která rozhodla o nositeli římskoněmecké královské koruně. Za odměnu získal od nového římského krále Chebsko, které se už trvale stalo součástí českého soustátí. Král Jan Lucemburský kromě Chebska dokázal rozšířit země Koruny české o Lužici a velkou část Slezska.

  Velmi obratný byl Jan Lucemburský ve sňatkové politice. Svou sestru Marii provdal za francouzského krále Karla IV. a teprve osmiletého syna Václava (pozdějšího našeho Karla IV.) oženil s dcerou Filipa z Valois, budoucího francouzského krále Filipa VI. Blankou z Valois. Úspěšně se král Jan Lucemburský angažoval v severní Itálii, kde se mu na čas podařilo vybudovat lucemburskou doménu. L.P. 1344 dosáhl král spolu se svým synem markrabětem Karlem (Karlem IV.) zřízení arcibiskupství v Čechách (prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic). 21. listopadu téhož roku byla zahájena přestavba svatovítské baziliky na gotickou katedrálu. V této době byl už král Jan Lucemburský zcela slepý. L.P. 1337 při zpáteční cestě z křížového tažení na Litvu postihlo jeho pravé oko zelený zákal.

  I jako nevidoucí zůstal král Jan Lucemburský významnou osobností na evropské politické scéně. Svému prvorozenému synovi Karlovi zajistil nástupnictví na českém trůnu a v červnu L.P. 1346 mu dokonce výrazně dopomohl k postu římskoněmeckého krále. Následující měsíc se na evropském kontinentu vylodil anglický král Eduard III. který si pro sebe nárokoval francouzský trůn. Zcela slepý král Jan Lucemburský se svým synem římským králem a markrabětem moravským Karlem IV. přispěchali na pomoc svému spojenci a příbuznému, francouzskému králi Filipovi VI.

  Obě armády, anglická a francouzská, se střetly 26. srpna L.P. 1346 u Kresčaku. Angličané zde především díky svým lukostřelcům a lépe organizované armádě s velkou převahou zvítězili. Při této bitvě padl i český král Jan Lucemburský. Podle letopisce Beneše Krabice z Weitmile, měl na Janovou mrtvolou anglický král Eduard III. pronést " padla koruna rytířstva, nikdo nebyl podobný tomuto českému králi" . Ale je to možná jen legenda, tak či tak Jan Lucemburský svou politikou připravil Karlu IV. nástup nejen na římský trůn, ale také k dosažení císařské koruny.

  Český a titulární král polský Jan Lucemburský je pochován v katedrále Panny Marie ve svém rodném Lucembursku. Byl dvakrát ženat, nejdříve s Eliškou Přemyslovnou a posléze s Beatrix Bourbonskou, se kterou měl patrně jen dceru Bonu a syna Václava Lucemburského, kterému se také říkávalo Václav Český.

  V roce 1980 se král Jan Lucemburský ještě jednou vrátil do Prahy, tedy jeho ostatky, k podrobnému průzkumu antropologem Emanuelem Vlčkem. Emanuel Vlček zjistil, že král utrpěl vážné zranění na hlavě, patrně mečem a na hrudníku kopím, rána byla smrtelná. Přestože byl Jan Lucemburský vnímán jako evropský panovník a rytíř, doma, tedy v Českém království, si vysloužil přezdívku "král cizinec".  A byl tak i historicky vnímán, ale zřejmě nezaslouženě, ono zavděčit se české šlechtě bylo velkým oříškem pro každého panovníka, dokonce i pro samotné Přemyslovce.


 

 
.