Dějiny národa Českého - ČESKÝ KRÁL LUDVÍK JAGELLONSKÝ

10. 06 2021

 www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník. Dítě na královském trůně.   Ludvík Jagellonský, syn Vladislava II. a Anny z Foix a Candela se narodil 1. července L.P.1506 v Budíně. Byl předčasně narozené dítě a lékaři, aby ho udrželi při životě, obkládali jeho tělíčko teplými vnitřnosti z čerstvě zabitých vepřů. Už v jeho pouhých třech letech ho otec Vladislav II. na žádost českých stavů přivezl do Prahy, kde ho nechal slavnostně korunovat 11. března L.P. 1509 na českého krále. Podle legendy narušoval korunovační řád pláč malého Ludvíka, jemuž byla svatováclavská koruna příliš těžká. Dokonce se k jeho pláči přidala i jeho sestra Anna Jagellonská, takže museli proti všem pravidlům půjčit korunovační klenoty i ji.

  Po slavné korunovaci byl brzy Ludvík i oženěn. Svatba se odehrála ve Vídní v červenci L.P. 1515 a podle jagellonsko-habsburské dohody si devítiletý Ludvík vzal desetiletou Marii, dceru kastilského krále Filipa Sličného. Ovšem žít spolu jako manželé začali až L.P 1521, Ještě musím dodat, že Ludvík svou manželku hluboce miloval. Neuběhl však ani rok a Ludvík osiřel, Jeho otec Vladislav II, mu ještě před svou smrtí určil poručníky (polského krále Kazimíra, císaře Maxmiliána I, Zděnka Lva z Rožmitálu a českého knížete Karla Minsterberského). Dětský král, nebo také jak se mu říkalo, král dítě, zůstával často na Budínském hradě v Uhrách, kdežto v Čechách a na Moravě vládla bohatá šlechta. Dokonce v té době vzniklo pořekadlo (běda říši, které děcko vládne). A asi to byla pravda, v zemi vznikala šlechtická republika a anarchie, nic vlastně pořádně nefungovalo.

  Zatím Ludvík dospíval a měnil se v mladého muže, byl vysoké postavy a pro mnohé ženy a dámy pohledný. Čechám, svému druhému království, se mladičký Ludvík stále vyhýbal. Čtyři roky trvalo vyjednávání zástupců českých stavů o králově návštěvě Prahy. Dokonce mu museli pohrozit, že pokud i s manželkou Marií nevyhoví jejich pozvání, poohlédnou se po jiném panovníkovi. Pod tímto tlakem se nakonec mladý král podvolil a na jaře L.P. 1522 se vypravil s Marií Habsburskou do Prahy. Po dlouhých třinácti letech Čechy znovu mohly přivítat svého krále doma.

  Pro teprve patnáctiletého Ludvíka to však nebyla nijak triumfální cesta. Už na Moravě v Jihlavě Zděněk Lev z Rožmitálu s Vilémem z Pernštejna žádali Ludvíka složit zemskou přísahu, ale velmi popudlivý král Ludvík to odmítl s tím, že už byl v Praze přece jednou korunován. K dalšímu konfliktu pak došlo v Praze, kde se královskému páru snad nikdo neklaněl a zástupci měst jen jeho manželce, tedy královně, potřásli rukama. Takové chování král zažil poprvé a nutno dodat, že byl přímo šokován. 

  Osudová bitva u Moháče.

  V Praze se královský pár stal zajatci nejvyššího purkrabího Lva z Rožmitálu, který rozhodoval o tom, co mohou dělat. S problémy se odbyla i korunovace Marie Habsburské na českou královnu, protože se šlechtici nedohodli, kdo ponese korunovační klenoty. Nakonec je musel Ludvík vyzvednou v královské klenotnici sám a Marie je tam zase po korunovaci vrátila. Jedna urážka majestátu stíhala druhou. Král se proto rozhodl sesadit Zděnka Lva z Rožmitálu a ostatní zemské úředníky. Jen co ale královský pár vytáhl paty z Čech, Zděnek Lev se s podporou zemského sněmu opět vrátil do úřadu.

  V dubnu L.P 1526 překročila turecká armáda sultána Suleymána I. řečeného Nádherný jižní hranice Uher. Král Ludvík zatím svolal vojsko a žádal křesťanské země o pomoc. Císař Karel V., bratr jeho manželky, sice navrhl svolat křížovou výpravu, ale to bylo asi vše. Nakonec se tedy musel Ludvík Jagellonský postavit Turkům sám. Přitom s pomocnými českými oddíly měla jeho armáda jen asi 26 000 vojáků, ačkoliv proti ní postupovalo turecké vojsko s více jak 55 000 zkušenými bojovníky. Dne 29. srpna L.P. 1526 se uherský a český král střetl s tureckým sultánem u Moháče na jihu dnešního Maďarska. Samotná bitva začala chybným rozhodnutím tehdy dvacetiletého Ludvíka, který dal na naléhání svých rádců a čelně se postavil proti Turkům.

  Bylo to tragické rozhodnutí, sultán svého protivníka do necelé hodiny zcela rozdrtil. Asi polovina mužů uhersko-české armády padla, nebo se dostala do zajetí. Ztráty historikové odhadují na 14 000 padlých bojovníků. Když přišly do Budína první zprávy o výsledku bitvy, královna Marie se svým dvorem ve zmatku uprchla až do Přešpurku. (dnešní Bratislavy). Zde se také dozvěděla o osudu svého manžela krále Ludvíka. Ludvík Jagellonský v bitvě padl. Slezský rytíř Oldřich z Lorenzdorfu ji dokonce předal i panovníkům prsten a do šátku zabalený kus vousu. Turci zatím vtrhli do Budína, vyplenili jej, stejně jako Pešť, ale dlouho se nezdrželi.

  Po čase se rozjelo pátrání po tělu krále Ludvíka Jagellonského a bylo dokonce úspěšné, mrtvola byla zhanobena a oloupena o drahé brnění. Tělo Ludvíka Jagellonského bylo převezeno do Stoličného Bělehradu, kde byl mladý Jagellonec pochován v královské hrobce vedle svého otce a matky. Z největší pravděpodobností Ludvík u Moháče utonul v bažině, kam byl sražen tureckými vojáky z koně. Jeho chybou bylo zřejmě jeho mládí a tak trochu i naivita. Král zemřel, ať žije král.

 

 
.