Dějiny národa Českého - HABSBURKOVÉ - Šílenci na trůně

14. 10 2020

www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  Jak jsme již v prvním díle naznačili, tak mezi evropskou panovnickou elitu se na úkor Habsburků dostal hraběcí rod, jenž zejména u nás proslavil Karel IV. Lucemburkové ale na rozdíl od Habsburků nebyli v čele Evropy příliš dlouho. Vlastně jen do doby Zikmunda Lucemburského, který nemaje mužského potomka musel chtě nechtě přenechat sňatkem své jediné dcery Alžběty vládu v Českém království svému zeti Albrechtovi II. Habsburskému. Jen na jediný rok se tento údajně nesnášenlivý panovník stal i králem svaté říše římské. A tím tak začala dlouhá etapa Habsburků.

  V době nastávajícího novověku se na císařském trůnu usadil Karel V., který se stal císařem LP 1520. Byl to vlastně první císař španělských Habsburků a nutno dodat, že byl velmi silně katolicky orientován. Jeho matkou byla Johana Kastilská též zvaná Šílená. Tato psychicky labilní aragonská princezna jakoby Habsburkům dala do vínku její povahu, zkrátka mnoho jejích potomků v následujícím období trpělo stejnou psychickou chorobou jako ona sama.

  V Českém království se po smrti druhého Jagellonce Ludvíka, jenž byl zabit v bitvě proti pohanským Turkům u Moháče, dostal díky smlouvě mezi Jagellonci a Habsburky mladý, teprve 25ti letý bratr císaře Karla V. Ferdinand I. Habsburský (Rakouský). A tak i u nás začala dlouhá plejáda habsburských panovníků. Ferdinand byl zvolen většinou hlasů v chrámu sv. Víta, kde se v kapli sv. Václava sešla špička tehdejší české a moravské šlechty. Jistě si v této době nikdo ani nepřipouštěl, že by se Habsburkové u nás usadili na více jak 400 let.

  Patrně nejzáhadnějším, a nutno dodat neslavnějším panovníkem a císařem byl syn Maxmiliána II. Rudolf II. Tento milovník alchymie a okultních věd byl na císaře korunován v roce 1576. O jeho výchovu se postarali v přísně katolickém Španělsku, takže by se dalo čekat, že bude až příliš katolicky striktní, ale opak byl pravdou. Jeho největším kouskem a možná i kudlou do zad všem tehdy žijícím Habsburkům bylo přenesení císařského dvora z Vídně do Prahy.

  On sám se vždy považoval za caesara 16. a 17. století. Měl psychicky narušenou povahu a obklopil se spíše tmáři a rozumáři, kteří hleděli jen na svůj prospěch. Tato situace tedy u neschopného panovníka vyústila až do té podoby, že byl nakonec Rudolf II. svým vlastním bratrem Matyášem zbaven všeho, tedy i císařské hodnosti. Rudolf II. Habsburský zemřel v Praze dne 20. ledna 1612 ve večerních hodinách.

  Období jeho nenáviděného bratra Matyáše bylo taktéž velmi pozoruhodné. Následkem jeho vlády se v Českém království zvedla patrně největší nevoli vůči habsburskému rodu. Matyáš dokonce ze strachu znovu přesídlil císařský trůn a dvůr z Prahy do Vídně, a tím zapříčinil odpor nekatolické šlechty nejen vůči němu. Ještě za jeho života byl následníkem zvolen Ferdinand Štyrský, což byl akt, se kterým sice nejprve česká a moravská šlechta souhlasila, ale v následujícím období se ukázalo, jak bylo nešťastné tohoto silně katolického fanatika zvolit českým králem.

  Začalo to vlastně vše ještě za Matyáše Habsburského, kdy dne 23. května LP 1618 vtrhli nekatoličtí stavové na Pražský hrad, kde požadovali na místodržících uznávání práv, jenž vydal Rudolf II., a vysvětlení zničení kostelů v Hrobech a Broumově. Hádka nakonec vyústila v pořadí 3. pražskou defenestraci. Po této události bylo jasné, že nejen Čechy, ale i Evropu, nečekají hlavně díky Habsburkům dobré časy.

  Na trůn se dostal Ferdinand Štyrský už jako Ferdinand II. a začalo doslova peklo. Jeho prvním počinem bylo zničení stavovské opozice v Českém království, kde vrcholem byla poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí. Vše vyústilo ještě předtím v náboženskou třicetiletou válku, která měla za následek tisíce mrtvých nejen vojáků. ale i civilistů.

 
.