Dějiny národa Českého - JAN SLADKÝ KOZINA- POZVÁNÍ NA BOŽÍ SOUD!

20. 02 2021

 www.inadhled.cz   Autor: Aleš Hroník

  Rebelii Chodů proti svobodnému pánu Wolfovi Maxmiliánovi z Laminbergu asi každý z vás zná hlavně z románu Aloise Jiráska Psohlavci. Díky slavnému spisovateli vstoupil do našich dějin jako příklad statečného boje selského-prostého lidu za svá práva proti "cizácké vrchnosti" . Prototypem lidového hrdiny se stává nevinně popravený chodský předák Jan Sladký Kozina, který se narodil 10. září LP. 1652 v Újezdu nedaleko Domažlic. O jeho mládí se takřka nic nedochovalo, nebýt krvavě potlačeného povstání, asi bychom o něm nic nevěděli.

  Chodové, svérázní obyvatelé Domažlicka na západě Českého království, se od ostatních obyvatel Západních Čech výrazně liší svým charakteristickým nářečím, krojem a zvyky. Jejich původ je dosti zahalen tajemstvím. Patrně první historická zmínka o Chodech je z doby krále Jana Lucemburského-alespoň to ve své kronice uvádí Dalimil, někdy na počátku LP. 1311. Další ještě dřívější zpráva o nich je z doby knížete Břetislava I., kde měl tento hrdý národ pomoci knížeti v bitvě u Domažlic LP. 1040. Právě kníže Břetislav podle legendy měl přivést k nám předky pozdějších Chodů ze svého tažení do Polska jako původně válečné zajatce. Zajímavé co? Leč patrně pravdivé..

  Ale přesuňme se v čase o několik staletí dopředu. Právě do doby, kdy vyvrcholilo takzvané selské povstání proti vrchnosti, kde byl hlavním hrdinou právě zmíněný Jan Sladký Kozina. 

  Když se to vezme kolem a kolem, tak chodská rebelie ve srovnání s jinými selskými vzpourami ani rebelií vlastně nebyla. Až na několik inzultací vrchnostenských úředníků nedošlo vlastně k žádnému velkému boji. Taková selská vzpoura z LP. 1680 na panství frýdlantském skončila více než stovkou popravených. Ale prohraný chodský spor spojený s odpíráním robotních povinností vešel do dějin naši země a Kozinovo jméno zná patrně každý školák. Může to být zvláštní náhoda.

  Takřka přesně na rok, co byl v Plzni jako hlavním městě Západočeského kraje oběšen vůdce chodských rebelů Jan Sladký Kozina, náhle a za nevyjasněných okolností zemřel jeho památný protivník, nebo také jeho "kat" Wolf Maxmilián z Laminbergu. Zatímco k popravě Jana Sladkého došlo 28. listopadu LP. 1695 v Plzni, Lomikara, jak se Wolfovi chodsky přezdívalo, údajně v ten samý den, ale o rok později ranila mrtvice. Jaká náhoda! Stalo se na zámku v Trhanově, jak píší kronikáři té doby. A protože některé kronikáře bych osobně přirovnal k dnešnímu "bulváru" , tak za to, že je Lomikarova smrt zahalená tajemstvím, můžeme děkovat právě jim. Přitom to byla patrně přirozená smrt. 
Ale pravdou je, že brzy se začala šířit pověst o Kozinově Božím soudu. 

  Chodskou pověst o tom, jak se zjevil na zámku v Trhanově pánovi z Lamingenu před smrtí Jan Sladký Kozina, a to, že ho z toho údajně trefil šlak, zaznamenala také naše nejznámější spisovatelka Božena Němcová a mnoho dalších. Ať už to bylo se smrtí "Lomikara" jakkoliv, tak se díky této události Chodové nesmazatelně zapsali do dějin naší země. Památná věta těsně před smrtí Jana Sladkého Koziny zněla takto:
Lomikare, Lomikare, do roka a do dňa, zvu tě na bóži sud.

 
.