Dějiny národa Českého - KNÍŽECÍ PŘEMYSLOVCI - Díl druhý: Začátek rozbrojů uvnitř rodu

21. 11 2020

www.inadhled.cz   Autor: Aleš Hroník

  Počátek vznešeného rodu Přemyslovců je dnes zahalen tajemstvím. Ve skutečnosti víme, že prvním historicky doloženým panovníkem byl kníže Bořivoj a jeho synové Spytihněv a Vratislav, kteří na rozdíl od svého otce svou politiku obrátili na západ, tedy na východofranckého panovníka Arnulfa. Doma pak začala mnohdy až represivní christianizace za účelem prasazení západního křesťanství. Zánik Velkomoravské říše pak jejich budoucí pokračovatelé využili k připojení západní části bývalé mocnosti. Vratislav ještě stačil před svou smrtí dne 13, února 921 prosadit jako svého nástupce v té době patrně nedospělého syna Václava. Jenže tímto aktem zapříčinil boj uvnitř přemyslovského rodu.

  Václav, jemuž bylo podle Kosmovy kroniky necelých 12. let, podle tehdejší tradice nemohl samostatně vládnout, aniž by neměl nad s sebou regentskou vládu.. Zde začal přímý boj mezi matkou Václava, tedy kněžnou-vdovou Drahomírou a její tchýní a Václavovou babičkou Ludmilou. Jiná legenda, a to ze severní Itálie, píše, že v době, kdy zemřel kníže Vratislav I., bylo Václavovi již 21 let, ale že dychtivost Drahomíry po vládě byla silnější, takže jeho dospělost přehlížela. Dále mantovský biskup píše, že Drahomíra upřednostňovala svého druhorozeného syna Boleslava, jelikož na rozdíl od Václava se on narodil v době, kdy byl Vratislav knížetem, a tím se stal až po smrti bratra Spytihněva LP 915.

  Kolotoč intrik a bojů mezi oběma ženami skončil až ve chvíli, kdy Ludmila odešla na hradiště Tetín a Drahomíra se mohla ujmout regentství. Ale proč? Vždyť podle biskupů z Mantovy byl Václav již plnoletý. Na tuto otázku patrně již nikdy nenajdeme pravdivou odpověď. Drahomíra, která byla přesvědčena, že dokud její tchýně Ludmila bude naživu, tak sama nebude mít nikdy klid. A tak podle Kosmovy a Kristiánovy kroniky zosnovala její vraždu dne 15. září LP 921 na hradišti Tetínském.

  Jenže pro Drahomíru to nemělo prakticky žádný efekt, to vzhledem k tomu, že podle legendy mantovských biskupů Václav se svou početnou armádou (cca 650 bojovníků) vtrhnul na Pražský hrad a posádku, jenž chránila Drahomíru, rozprášil a matku na údajných pět let ze země vyhnal. On sám se posléze stal cílem zavraždění, a to se odehrálo dne 28. září 935 936 patrně na Staré Boleslavi. Zde se ale legendy liší.

  Po vraždě knížete Václava (svatého Václava) začala pro pohany, kteří stále v Čechách měli své pohanské rituály, konečná fáze, a za velkého přispění knížete Boleslava II. byla tato skupina pohanských obyvatel vymýcena s přispěním nově zřízeného pražského biskupství, které prakticky již započal kníže-bratrovrah Boleslav I. patrně těsně před svou smrtí, snad LP 968. Dokončení tedy zůstalo na jeho synovi Boleslavovi II., jenž LP 972 prosadil jako prvního pražského biskupa Němce Dětmara.

  Boleslav II. se do historie zapsal jako Boleslav Pobožný vládl až do roku 999. I s jeho přičiněním byla započato několik klášterů v Praze, a to zejména klášter sv. Jiří či nedaleký klášter Na Břevnově. Přesto ale tento jistě věřící panovník byl nařčen z vyvraždění konkurenčního rodu východočeských Slavníkovců. Zde se ale legendy opět výrazně liší. Ty české o výslovném jméně ani nepíší, kromě Kosmovy kroniky, ve které se uvádí několik jmen, a to převážně příslušníků rodu Vršovců. Mantovský biskup ze severní Itálie dokonce jmenuje vůdce vyvraždění Slavníkovců-Vršovce Kochana.

  Tato událost se odehrála ve středu dne 28. září na Libici LP 995. Jediný. kdo řádění Vršovců na Libici přežil, byl bývalý druhý pražský biskup Adalbert (Vojtěch) a jeho bratr Radim. Po této události pak nastala doba, která tak tak, že neodsoudila českou zemi k doslovnému zániku. Po smrti knížete Boleslava II. se na knížecím stolci vystřídali hned čtyři panovníci, z toho jeden opilý Polák. Bratrovražedný boj tak započal více jak 35 letou smutnou etapu stále ještě nově vznikajícího českého státu. Jeden bratr nechal oslepit druhého, aby třetího vyhnal ze země a nechal ho shnít ve studené kopce v polském vězení.

  Jak Boleslav III. mající přezdívku Ryšavý, tak jeho bratří-Jaromír a Oldřich díky své nenávisti vůči sobě zapříčinili pád kdysi bohaté a významné České kotliny. Naštěstí se vše v dobré obrátilo, a to zejména díky Oldřichovi a jeho synovi Břetislavovi I. Dopad těchto bratrovražedných událostí to přece jen mělo, to ale až ve třetí části.

Konec druhého dílu.

 
.