Dějiny národa Českého - KUNHUTA UHERSKÁ (HALIČSKÁ)

4. 05 2021

 www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

   Krásná Kunhuta Uherská královna Česká.

  Vnučka uherského krále Bély IV. Kunhuta byla opravdu velmi krásná sedmnáctiletá dívka, když se L.P 1261 stala v Prešpurku (dnešní Bratislavě) druhou a poslední manželkou českého krále Přemysla Otakara II.

  Narodila se L.P. 1245 patrně v dolních Uhrách. Rok před sňatkem český král Přemysl Otakar II. porazil uherského krále Bélu IV. v bitvě u Kressenbrunu, což je asi 15. kilometrů od dnešní Bratislavy. Oba si totiž dělali nárok na Korutany a spor vyřešila až válka obou zemí. Český král se však k poraženému protivníkovi zachoval velkoryse a místo plenění Uher dal přednost spojení obou rodů tím, že si nakonec vzal princeznu Kunhutu Uherskou. Sňatek tedy byl spíše politickým aktem, ale Přemysl patrně zahořel pro krásnou Kunhutu velkou láskou. Podle kronikářů nebylo jak v Uhrách, tak i v Čechách krásnější a spanilejší ženy.

  Hned po svatbě Přemysl Otakar II.odvezl Kunhutu do Čech a 25. prosince L.P. 1261 se v kostele sv.Víta na Pražském hradě konala svatba. Přemysl tak vlastně zapudil svou do té doby právoplatnou manželku Markétu Babenberskou, což nebylo u Přemyslovců poprvé, vždyť už jeho děda Přemysl Otakar I., udělal něco podobného. Přemysl Otakar II., argumentoval tím, že jeho bývalá manželka, která byla daleko starší než on, byla neplodná a nemohla mu dát vytouženého dědice. Těsně před příjezdem do Prahy musela tedy Markéta opustit Prahu s pocitem velké křivdy a zemřela L.P 1267 v Rakousku.

  Legitimního dědice od krásné Kunhuty Uherské se tak český král Přemysl Otakar II. dočkal 12. září L.P. 1271 když se jim narodil syn Václav (budoucí Václav II.). Po dvou narozených dcerách Kunhutě a Anežce se tak konečně narodil vymodlený dědic přemyslovského trůnu.

  Traduje se, že se syn Václav II. narodil zrovna v době, kdy uherský král a strýc Kunhuty Štěpán vyhlásil Českému království válku. Samotná Kunhuta tím prý dosti trpěla, když viděla nepřátelství mezi dosud s spřátelenými rody. Ale mateřství pro ni bylo patrně přednější než politika. Přemysl Otakar II., ale měl dost sil a prostředků, aby Štěpána porazil v bitvě u Rabnice v květnu L.P. 1271.

  Když byl kurfiřty v bavorském Řeznu zvolen římským králem Rudolf I. Habsburský, tak se traduje, že to byla právě královna Kunhuta, kdo českého krále podněcovala k nepřátelství vůči Habsburkovi. Také hodně spoléhala na to, že manžela podpoří uherské příbuzenstvo. Na uherském trůně vládl totiž její synovec Ladislav IV., ale nově zvolený římský král Rudolf I. Habsburský ho přetáhl na svoji stranu. I přesto tuto nemilou situaci stála Kunhuta pevně za svým milovaným manželem. Byla dokonce byla přesvědčena, že král železný a zlatý drzého krále římského z Nemanic porazí a sám se stane římským panovníkem.

  Velmi sebevědomá královna často a ráda zasahovala do politiky, což patrně králi "železnému a zlatému" příliš nevadilo. Dokonce královna Kunhuta byla jedinou osobou, která podporovala krále v těžkých dobách, které začaly již před osudovou bitvou na Moravském poli. Kronikář Sázavského kláštera dokonce píše, že se král často Kunhutě svěřuje, takže jejich vztah byl hlavně citový a jistě i romantický, což v té době nebylo vždy časté.

  Ale jak to v životě bývá, vše netrvá věčně. Doslova rána a šok pro ještě mladou a jistě krásnou Kunhutu přišel 26. srpna L.P. 1278., kdy byl Přemysl Otakar II. zabit v bitvě na Moravském poli, přemožen přesilou, a také zradou českých pánů.

  Silná osobnost královny-vdovy.

  Přemysl Otakar II. je mrtev a země se dostala pod zotročenou správu Braniborů. V noci na 25. leden 1279 byli česká královna Kunhuta Uherská a její malý syn Václav (pozdější král Václav II.) na přímý rozkaz Oty Braniborského převezeni, a tím pádem vlastně uvězněni na hradu Bezděz, kde je hlídala početná braniborská posádka. Měli v tom pravděpodobně prsty i Otovi rádcové, kteří dosud beztrestně loupili na královských statcích a obávali se, aby je královna-vdova před markrabětem neobvinila. K rozkrádání majetku byl však Ota V. Braniborský shovívavý, vždyť se jednalo o obrovské bohatství.

  Zpupnost německého preláta Oty Braniborského záhy vyvolala mezi českou a moravskou šlechtou velký odpor. Kunhutě se po několika měsících věznění konečně podařilo z Bezdězu uprchnout na opavské vévodství, které bylo územím, kde mohla být svou paní, neboť zde vládl levoboček krále Přemysla Otakara II. Mikuláš Opavský, toho času však v uherském zajetí.

  Asi všechny přítomné zarazí, že královna-vdova opustila svého jediného syna Václava, jenž byl stále střežen v zajetí na hradě Bezděz a kterého nakonec nechal Ota Braniborský převézt na svůj hrad ve Špandavě. Kunhuta však věděla, že Václav je pro Otu vzácné rukojmí, vždyť jen díky tomu mohl dál udržovat svou krutovládu nad Českým královstvím.

  Ve šlechtických řadách začala sílit opozice proti nadvládě cizáků, na Opavsku se začaly formovat vojenské oddíly oddané přímo Kunhutě Uherské. A do jejich čela se postavil Záviš z Falkenštejna, protože braniborská horda nešetřila ani bohaté statky Vítkovců. Nyní to byla královna se Závišem, kdo vyhlásil Braniborům nesmiřitelný boj, a přidávali se i další příslušníci českého panstva. L.P. 1280 se královna Kunhuta dokonce obrátila o pomoc i ochranu přímo na císaře Rudolfa I. Habsburského, a ten, jelikož věděl, co se v České zemi děje, ji vyhověl. Ale nebylo to zadarmo. Svou dceru Gutu (Jitku) zasnoubil s kralevicem Václavem. Kunhutě nezbylo nic jiného, než-li souhlasit. Rudolf I. vtrhl se svým vojskem do Čech a braniborské okupanty vyhnal.

  Po Otakarově smrti byl právě Záviš z Falkenštejna jedním z prvních mocenských pánů, kdo ovdovělé královně nabídl pomocnou ruku proti braniborské hordě. Bylo tedy jasné, že tato pomoc přeroste v lásku a dokonce i v manželství. Dokonce se jim narodil i syn Jan (Jašek) z Falkenštejna. Traduje se, že tehdy dvanáctiletý následník Václav II., neměl ani ponětí, že se jeho matka (Kunhuta Uherská) znovu vdala, a celou pravdu se dozvěděl až o několik let později. Byl dokonce Závišem přímo okouzlen, a tak se Záviš stal i jeho rádcem a vlastně otčímem. Výsostné postavení, kterého díky Václavovi Záviš získal, si brzy pojistil tím, že začal královské úřady se souhlasem krále Václava II. obsazovat svými příbuznými. Hřál se díky své manželce Kunhutě na vrcholu dlouho, ale vše netrvá věčně.

  9. září L.P 1285 královna Kunhuta Uherská zemřela na tuberkulozu, kterou onemocněla za pobytu na studeném hradě Bezdězu. Kunhuta Uherská byla pochována tak, jak si přála, v Anežském klášteře na Františku, kde odpočívá dodnes. Tato krásná a jistě i chytrá královna česká byla ještě dlouho po své smrti uctívána a českým národem v té době milována, vždyť se postarala o konec Braniborů v Čechách a o návrat budoucího krále, jejího syna Václava II. Byla to silná osobnost. A Záviš? Ten skončil na rozkaz krále Václava II. 24.srpna L.P. 1290 na popravišti, když byl sťat na hradě Hluboká nad Vltavou (dnešní zámek Hluboká).

Na obrázcích: Pečeť královny Kunhuty a náhrobek královny Kunhuty Uherské v Anežském klášteře v Praze.

 
.