Dějiny národa Českého - MĚLNÍK (PŠOV)

22. 11 2020

www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  Dávná historie

  Město ležící ve Středočeském kraji na soutoku dvou řek, tedy Vltavy a Labe, je podle Kosmovy kroniky české připomínáno již v první polovině 8. století jako hradiště mající ale název podle říčky Pšovky. Toto údajné slovanské hradiště, jenž bylo v dávných dobách sídlem vazala Přemyslovců Slavibora, bylo i podle legend rodištěm první historicky doložené kněžny (manželky Bořivoje I. Přemyslovce) svaté Ludmily. Zde měl podle všeho sídlo kmen, jehož název pocházel ze staročeštiny a přesný překlad zní Pšované. V legendě Kristiánově je tento údajně ryze slovanský rod uváděn již někdy v 8. či na začátku 9. století. A je tedy patrné, že byl podle historických faktů ještě před založení Prahy a vůbec historii Přemyslovců jako knížecího a vládnoucího rodu.

  Legenda je ale jedna věc a skutečnost druhá. V pramenech se uvádí, že na Pšovsku, tedy dnešní Mělníku, někdy v polovině 9, století stával možná první hrad, který patřil právě poslednímu knížeti rodu Pšovanů Slaviborovi. Tady se údajně zrodila přemyslovsko-pšovská svatba, která měla být spojením obou rodů. Zde se podle legendy Kristiána měla odehrát svatba, nebo alespoň přípravy na svatbu, mezi Přemyslovcem Bořivojem a dcerou Slavibora Ludmilou. Mantovský biskup na začátku 10. století dokonce uvádí, že se zde v krátkém vyhnanství Bořivoje a Ludmily z Prahy měl narodit jejich první, tedy nejstarší syn, ten ale jako dítě nepřežil a zemřel Ludmile v náručí. Jméno tohoto clapce žijícího necelý rok  mělo být Spytihněv. Jistě Vás napadne, že Ludmila a Bořivoj ještě syna s tímto jménem měli, ale v ranném středověku bylo časté, když si rodiče dali jméno svého zemřelého syna třeba dvakrát.

  V dávných dobách postavený hrad Pšov byl na konci 10. století přestavěn na kamenný hrad, který je ale již v té době známí jako Mělník. Zde měla sídlit manželka knížete Boleslava II. Emma, která zde s požehnáním biskupa Thiddaga a jejího manžela Boleslava II. započala razit i vlastní mince-denáry. Ty měly nahradit staré šátky a hřivny. Toto ryze české platidlo se hojně používala až do dob knížete Břetislava I., který započal tzv. první mincovní reformu LP 1050. V této době se kníže Břetislav zaměřil na vlastní ražbu mincí tzv. brakteáty. Ale vraťme se na Mělník 10. století.

  Další činností kněžny - vdovy Emmy, která byla ale ve své době nazývána spíše královnou, což Vás i mne popravdě udivuje, bylo pěstování vinné révy. Víno zde nebylo ničím novým. Podle legendy Kristiánovy zde byla údajně vinná réva již v dobách prvních knížat z rodu Pšovanů. Emma patrně jako správce mělnického území vinnou révu jen rozšířila a započala i s vývozem do okolních zemí, tedy snad i do Saska. Po její smrti mělo být mělnické hradiště vždy věnným městem kněžnám a královnám -vdovám. A tak se dle jejího přání i stalo.

  Poslední z rodu Přemyslovců, kdo zde působil, byla druhorozená dcera krále Václava II. a budoucí manželka Jana Lucemburského Eliška Přemyslovna se svým synem Václavem, pozdějším římským císařem a krále Karlem IV. Tady údajně Eliška měla podle všeho spřádat pikle proti svému manželovi, králi Janu Lucemburskému se svým věrným přítelem a snad i milencem Zajícem z Valdeka. Zde končí i naše vyprávění.

 

 
.