Dějiny národa Českého - NÁZEV ZEMĚ KORUNY ČESKÉ

1. 03 2021

 www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  Země Koruny české je jediný výstižný a sjednocující pojem, který zahrnuje středověký i novověký český stát až do vzniku Československa 28. října L.P. 1918. Pojem vznikl poměrně pozdě a jeho vytvoření bylo do značné míry vynuceno problémy vnitřní integrace málo pevného státního útvaru podléhající autoritě samotného českého krále. Doba Karla IV. je příhodná pro připomenutí toho, co ke Koruně české vlastně patřilo a v jakém vztahu vlastně byly jednotlivé území.

  Čechy byly jádrem českého státu. Titul českého krále se vztahoval pouze na tuto zemi a ostatní k ní byly přivtěleny. K Čechám již tehdy patřilo i Chebsko. Cílem Karla IV. bylo prosadit co největší propojení všech států. Druhou nejdůležitější součástí byla Morava. Po staletí patřila k českému státu, a i když se objevila řada pokusů přeměnit ji v samostatný státní útvar, nebo říšské léno, nebylo zásadně zpochybňováno její podřízení českému králi. Přesto si však Morava udržovala zvláštní postavení, které zesílilo v době, kdy vznikla šlechta jako společenský stav.

  Moravská šlechta se ustavila jako zvláštní obec, která reprezentovala suverenitu tzv. markrabství moravského. Ve snaze změnit váhu autonomního postavení této země vyčlenil pravě Karel IV. jako samostatné léna českého krále knížectví opavské a statky olomouckého biskupa. Největší část země udělil vždy panovník jako dědičné léno vedlejší větvi Lucemburků, začínající jeho bratrem Janem Jindřichem. Opavské knížectví se pak sjednotilo se Slezskem.

  Další část země Koruny české Horní Lužice byly dlouhodobě předmětem zájmu českých panovníků. Až na počátku vlády Karla IV. došlo k jejímu začlenění (Zhořelecko, Budišínsko). Tehdy se také začalo od Čech oddělovat Žitavsko, které posléze splynulo s Horní Lužicí. Samotná Horní a Dolní Lužice se začlenila do země koruny české L.P. 1370. Mimořádně komplikované bylo získání Slezska, které se nakonec stalo součástí koruny L.P. 1368, spolu s Braniborskem.

  Tento státní útvar (Země Koruny české) však nevydržel dlouho. Již za krále Václava IV. země přišla nejen o obě Lužice, ale později v Habsburské době i o Braniborsko a velkou část Slezska. Až se nakonec stala jen provincií rakousko-uherského státu. Naše země byla velká již za dob Přemyslovců, dokonce za krále "železného a zlatého" sahala až k Jadranskému moři. Dnešní velikost je zhruba srovnatelná v době krále Přemysla Otakara I.

 

 

 
.