Dějiny národa Českého - OTEC VLASTI (KAREL IV.) Díl první

17. 05 2020

www.inadhled.cz  Autor. Aleš Hroník

  Pařížská výchova malého českého prince

  14. května je datum spojené hlavně s jarem, kdy dávno mrazivou zimu vystřídá vlídnější jaro. Vše krásně kvete a hraje barvami. Květen sám o sobě je přece měsícem lásky a hojnosti, ale když se k tomuto datu připíše ještě letopočet, tak řada historiků, ale i hrdých Čechů milujících českou historii zbystří, protože ví, že toho dne roku 1316 se někde na Starém městě pražském narodil budoucí "otec vlasti" Karel IV., který je dodnes považován za nejvýznamnějšího českého vládce, který kdy v naší zemi panoval. Pavel Stránský o něm napsal: zvelebil vlast naši tou měrou, že žádný národ nemůže se honositi panovníkem lepším.

  Při antropologické expertíze bylo zjištěno, že byl Karel IV na svou dobu nadprůměrně vysoký, vždyť měřil 174 centimetrů, a měl mohutnou svalnatou postavu. Karlův současník, italský kronikář Matteo Villany, popsal jeho tvář jako širokou s velkými lícními kostmi, zmiňuje taktéž velké hnědé oči, lysinu nad čelem a hustý černý vous na bradě. Při audiencích, které často udílel vždy vsedě, zaměstnával prsty řezáním proutí a měkkého dříví. Zatímco pozorně naslouchal klečícímu prosebníkovi, očima těkal po lidech stojících okolo. Na otázky vždy odpovídal pohotově, stručně, vtipně a výstižně. Po roce 1351 chodil vždy poněkud těžkopádně až nachýleně dopředu, což bylo důsledkem zánětu nervů a míšních kořenů vyvolaným těžkým zraněním při rytířském turnaji, jehož se panovník zúčastnil vždy pod cizím jménem. Vraťme se ale proti proudu času.

  Karel IV. se narodil, jak už jsem již zmínil, 14.května roku 1316 jako syn krále Jana Lucemburského a poslední hrdé ženy z rodu Přemyslovců Elišky. Na svůj přemyslovský původ byl Karel IV. vždy hrdý a když sám jako český král navrhoval korunovační ceremoniál, nezapomněl do něj zahrnout ani údajné lýkové střevíce bájného zakladatele rodu Přemysla Oráče. Těsně po narození byl pokřtěn jménem Václav-přání jeho matky Elišky Přemyslovny. Teprve při biřmování ve vzdálené Francii, kam ho poslal v roce 1323 jeho otec Jan Lucemburský, přijal jméno svého strýce, francouzského krále.Karla. Je pravdou, že na smrtelné posteli tohoto aktu Karel IV. litoval jistě proto, že Václav bylo jméno zemského světce, kterému vždy vše k jeho poctě podřídil. Už v sedmi letech byl se souhlasem papeže oženěn se stejně starou princeznou Blankou z Valois, nevlastní sestrou budoucího francouzského krále Filipa VI. Jako manželé však spolu začali žít až v roce 1330.

  Ve Francii se malému českému princi Karlovi dostalo skvělé průpravy na budoucí vladařské působení. Kronikář Beneš z Weitmile o Karlovi zaznamenal, že studoval svobodná umění na pařížské univerzitě, kde se jistě inspiroval při založení pražské univerzity o řadu let později. Počátkem roku 1331 však český král Jan Lucemburský povolal svého syna do severní Itálie, aby ho zastupoval ve správě několika městských státečků (signorií). Bylo to vlastně jakési pokračování pařížských studií v praxi, ovšem s četnými riziky včetně toho, že se Karla a jeho družinu kdosi v Pavii pokusil otrávit...Konec první části

.