Dějiny národa Českého - PŘEMYSL OTAKAR I. Díl první: Vzestup českého státu

27. 03 2020

www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  Český stát se ocitl na pokraji válečného stavu. Znovu se svárem bojů měl stát pražský knížecí stolec a znovu měl rozhodnout boj uvnitř státu. Stal se však zázrak?

  Po téměř dvou desetiletích neutichajících dynastických bojů, jež hluboce zasahovaly do života obyvatel Čech a Moravy a oslabovaly mezinárodní postavení českého státu, asi sotva kdo uvěřil, že s nástupem Přemysla Otakara I. nastane nějaké zlepšení nebo klid uvnitř země. Samotný nástup Přemysla Otakara I. k vládě byla provázen událostí, která se v přemyslovském rodě objevila skutečně jen ojediněle. Stalo se, že řádně zvolený český kníže Vladislav Jindřich se bez boje a ztrát životů vzdal svého postavení ve prospěch staršího bratra Přemysla I.

  Dodnes není zcela zřejmé, jaké měl k tomu důvody. Možným a realistickým důvodem tohoto činu byl fakt, že již nežil žádný jiný Přemyslovec a válka by mohla tento dynastický rod zcela vyhubit. Shodou okolností se zároveň vytvořily i příznivé mezinárodněpolitické podmínky. V čele církve byl energický papež Inocenc III., který spíše než rostoucímu vlivu Přemysla I., hleděl si prosazení nadřazenosti církve nad světskou moc.

  Při nástupu Přemysla I. na pražský knížecí stolec se v německé říši po smrti císaře Jindřicha IV. rozhořel zápas o vládu v zemi mezi rodem Štaufů a Welfů. Jednotliví uchazeči o císařský trůn nejenže neměli dost sil k zásahům do záležitostí českého státu, jako tomu bylo v předchozích dobách, ale naopak měli spíše zájem o podporu ze strany českého panovníka. To vzhledem k tomu, že měl již ze začátku silnou a početnou armádu. K chování Přemysla I., který v následujících letech obratně využil situace a volně přebíhal z jednoho tábora do druhého, sice můžeme mít dnes jisté výhrady, ale je mu však třeba přiznat, že každé změny své politické orientace využil v prospěch nejen svůj, ale celého českého státu,

  Po nástupu na knížecí stolec Přemysl I. podpořil štaufského kandidáta Filipa Švábského. A ten ve snaze zajistit si trvalého spojence udělil českému knížeti roku 1198 královskou hodnost a vydal pro něj privilegium, jimž ruší fakticky předcházející zásahy ze strany říše do suverenity českého státu. Královská hodnost byla prohlášena za dědičnou, český stát byl tak uznán v původních hranicích, včetně markrabství moravského. Dále měl český král právo udělovat investituru pražským biskupům. Ale v krátké době Přemysl I. již zvaný Otakar přeběhl na stranu svého budoucího spojence Oty IV. Brunšvického. Konec prvního dílu.

.