Dějiny národa Českého - STARÉ POVĚSTI ČESKÉ. DÍVČÍ VÁLKA. BYLA? NEBYLA?

10. 09 2020

 www.inadhled.cz  Autoři: Aleš Hroník a Jiří Zubek

  Byla, nebo nebyla?
  Přečteme-li si Kosmu, nabudeme přesvědčení, že kronikář vypravuje pouze českou verzi starých antických pověstí o Amazonkách, dokonce v duchu humoresek. Dívčí válka mu je hrou mladých lidí, spíše slavností a obřadem, než bitevním polem s mrtvými. Jinoši se scházejí s dívkami na hradě Děvin, zhurta hodují a popíjejí, aby si posléze každý z mladíků jednu sličnou dívku vybral a odvedl ji domů. Po veselici viditelně přátelské a bujaré, je hrad Děvín s chutí podpálen (ani slovo o ozbrojeném konfliktu). A v záři plamenů této podivné " války" epizoda vlastně podle Kosmase končí.

  O dvě století později vypráví o dívčí válce veršující kronikář tak zvaný Dalimil. Na rozdíl od Kosmy, jenž nezná jediné konkrétní jméno, přivádí autor na scénu nové postavy, zejména slavnou vůdkyni dívek, někdejší blízkou přítelkyni mrtvé kněžny Libuše, ženu jménem Vlasta, její spolubojovnici Šárku. A u mužů jména jako Přemysl, Ctirad, Hněvsa, či bájný pěvec Lumír. Co bylo u Kosmy humoreskou, mění se v Dalimilově podání hrdinský epos z časů Přemyslova vdovství. Dívky v ní prohrávají nikoli životy, ztrácejí pouze ctnost-v rozhodující chvíli muži část Vlastiných spolubojovnic zavléknou na Vyšehrad a tam jim udělí drsnou lekci lásky. Pohanění dívek je provokací, kterou chce Vlasta pomstít nepředloženým útokem proti Vyšehradu.  Dalimil ani ve své kronice vlastně přesně neurčuje, kde Děvín vlastně stál.

  Za Karla IV., tedy o více jak půl století později, L.P. 1375, se pověst o dívčí válce definitivně proměňuje v ponurou a krutou historii. Karlův letopisec Přibík Pulkava z Radenína, katolík právě tak vášnivý jako Karel IV., nemůže z křesťanské cudnosti přenést přes srdce ani Kosmovu junáckou pitku na Děvíně, ani Dalimilovo nemravné pohánění na Vyšehradu. A tak v jeho podání se dívčí válka posunuje do roviny, a najednou je z ní boj v pravém slova smyslu, nenávistný a plný vraždění.

  Příběhu nasadil korunu L.P. 1541 Václav Hájek z Libočan, kronikář. Napsal vlastně jakési napínavé drama, a vlastně bych napsal detektivku v pravém slova smyslu. Dokonce sám ve svém díle jmenuje některé postavy, jako například Mlada, Svatava, Hodka, Radka, Častava, a v některých pasážích udělá z romantického příběhu hororovou scénu.

  A některá místa nám Václav Hájek z Libočan přejmenoval, například Libušín byl u něho vlastně Vyšehrad a stál u dnešního Kladna, a na místo pomocnice Vlasty, Šárka, byla vlastně jakási Stratka, zkrátka nedbal na první autory a psal po svém. A korunu tomu nasadil, když ve své kronice píše, že Vlasta nenáviděla nikoli Přemysla, ale jeho přítele Ctirada, protože žárlila na jeho nevěstu Stratku (Šárku).

  A tak je tedy otázka, jak vlastně pověst vznikla a proč vznikla. Dodnes asi budeme v dívčí válce spatřovat pohádku, takovou jakou ji pojal první z vypravěčů, náš nejstarší kronikář Kosmas. Košilatou, pověstmi opředenou, a tak trochu i romantickou a úsměvnou. Kdo by čekal opsanou pohádku s názvem Dívčí Válka, toho jsem asi zklamal. Chtěl jsem vám přátelé dějin národa Českého popsat, jak vypadala historie o příběhu Dívčí válka a jak se náhled na tuto původně romanci v průběhu dějin měnil.

 
.