Dějiny národa Českého - STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - Dívčí válka

9. 02 2020

www.inadhled.cz   Autor: Aleš Hroník

  Po smrti kněžny Libuše měly ženy a dívky hádky s muži. Ženy chtěly poroučet, muži nechtěli poslouchat. Došlo to tak daleko, že dívky si zvolily za svou vedoucí Vlastu, postavily si nový hrad Děvín naproti Vyšehradu a válkou chtěly dobýt moci a vlády nad muži. Vlasta prohlásila: ,,My ženy si vybojujeme moc. Budeme vládnout a soudit, muži nám budou sloužit a pracovat na polích." Nad touto větou se muži jen usmáli. Nevěřili, že by ženy a dívky mohly kdy válčit proti svým otcům a bratřím. Zmýlili se však. Touha po vládě zvítězila nad láskou a ctí,

  Vlasta rozdělila dívky v čety a vyhlásila mužům přímý boj. Muži táhli proti se zbraní, ale věřili, že k bitvě nikdy nedojde. Vlasta se svými šiky vyrazila proti nim a první rány dávaly dívky. Nikoho nešetřte, ani otce, ani bratra, sic budete otrokyněmi! A dívky se daly strhnout. Jejich šípy se zabodávaly do prsou mužů. Ti padali k zemi a umírali. Prořídlé řady se nakonec spasily útěkem do lesů.

  Ženy byly neústupné a věřily v konečné vítězství. Bojovaly zbraní, ale také lstí. Často nejhezčí dívky zlákaly muže do lesů a tam je pobíjely. Tak měl údajně zahynout také slavný Ctirad. Ten bojoval s dívkami vážně a nejednu svým mečem smrtelně zranil, Vlasta ho nenáviděla a políčila na něj. Dozvěděla se, že Ctirad pojede na svém koni lesem se svou družinou na hrad Pražský. Vyhlédla si nejkrásnější dívku, Šárku, a dala ji připoutat ke stromu tak pevně, aby se nemohla hýbat. Do trávy vedle ni postavila nádobu s medovinou a na rameno ji zavěsila roh. Potom ji poručila: Až uslyšíš Ctiradovu družinu, budeš plakat, naříkat a volat o pomoc. Ctirad jistě přijde. Pak mu povíš, že jsme tě potrestaly za to, že si nás chtěla zradit. Až odloží zbraně, dej mu napít medoviny a zatroubit na roh. To bude pro nás znamení a vyrazíme proti nim.

  Zástup ozbrojených dívek se ukryl kolem ve skálách a křoví. Když se Ctiradova družina blížila, Šárka počala bědovat a plakat. Její pláč se rozléhal široko daleko. Ctirad seskočil z koně a běžel po hlase. Spatřil spoutanou dívku a beze slov přesekl provazy a dívku osvobodil. Posadil ji na svého koně a poslouchal, co mu Šárka vyprávěla. Jak ji Vlasta poručila, co má udělat a přitom stále plakala. Ctiradovi bylo Šárky líto a sliboval, že ji vezme s sebou k svému otci na hrad Pražský. Ctiradovi se líbil Šárčin roh, a ta ho poprosila, aby ne něj zatroubil. Zatroubil tak, že celý les zněl silnou ozvěnou. V tom zahučel les křikem, houf ozbrojených dívek vyšel z úkrytu a hnal se na Ctiradovu družinu. Snadno pobily dívky nepřipravené muže.

  Spoutaného Ctirada odvlekly do zajetí na hrad Děvín a tam ho umučili. Marně zaň Šárka prosila. Údolí, kde se tato událost stala, se dodnes jmenuje Šárka. Když se o této příhodě dozvěděli ostatní muži na Vyšehradě, rozhněvali se a zatoužili po pomstě. Vytáhli proti Děvínu, a tam v krvavém boji padla Vlasta s mnohými družkami. Nedbali proseb a slz poražených dívek, hrad Děvín spálili do základu a dívky vyhladili. Tak skončila slavná Dívčí válka, kterou nám zapsal již kronikář Kosmas.

.