Dějiny národa Českého - STAVOVSKÁ KOALICE PO BÍLÉ HOŘE

5. 05 2019 | www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

Předvečer exekuce

  Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 se stavovské vojsko zcela rozpadlo. Někteří jeho přední představitelé uprchli ze země hned s Fridrichem Falckým, jiní žádali o milost a kapitulovaly Morava, Lužice i Slezsko. Čeští šlechtici prosili o přímluvu Maxmiliána Bavorského, který pomoc zpočátku slíbil. Velký intenzivní odpor kladly už jen stavovská vojska generála Mansfelda v jižních a západních Čechách. V první polovině LP 1621 připravoval protiakci slezský kníže Jan Krnovský ve spolupráci se sedmihradským vévodou Gáborem Bethlenem právě proti Habsburkům.

  Velké naděje vkládala stavovská reprezentace pobývající od podzimu LP 1620 v emigraci v Nizozemí, které se ale samo od Habsburků cítilo ohroženo. Možná právě proto se nizozemská a ani bavorská pomoc neuskutečnila, tažení Jana Krnovského skončilo velkým neúspěchem a Gábor Bethlen podepsal v Mikulově LP 1622 s císařem Ferdinandem II příměří. Nakonec se vzdala i Mansfeldova vojska která dlela tou dobou na hradu Zvíkov.

  Válka se z Čech a Moravy přenesla na území Říše, kde zakrátko Fridrich Falcký ztratil své veškeré pozice v Horní a Dolní Falci. Sám Falcký byl potupně na sněmu zbaven hodnosti kurfiřtské. Porážka na Bílé hoře a neúspěch stavovské opozice postihly hlavně je samé. Ferdinand II. zřídil mimořádný tribunál v čele s knížetem Karlem z Lichtenštejna, byl vypracován seznam účastníků a všichni čelní představitelé, kteří opustili zemi, byli v nepřítomnosti odsouzeni ke ztrátě hrdla a majetku.Ostatní, především členové direktoria, kteří nestačili včas uprchnout, byli vězněni, a 27 jich posléze bylo 21. června 1621 na Staroměstském náměstí popraveno. Samotný Ferdinand II. vykonal po podepsání rozsudku cestu do posvátného rakouského místa Mariazell, aby ulevil své duši.

Autor: Administrator

Diskuse

Speciály

Tipy