Dějiny národa Českého - SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ - výročí

12. 11 2020

www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  12. listopadu 1989 byla v bazilice sv. Petra a Pavla v Římě papežem Janem Pavlem II. svatořečena dcera krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky královny Konstancie Uherské-Anežka Přemyslovna. Po třech pokusech svatořečit českou princeznu a pozdější abatyši Františkánského kláštera, který sama založila, se to prakticky až na konci 20. století konečně podařilo.

  První, kdo Anežku chtěl nechat papežem svatořečit, byla její praneteř, manželka krále Jana Lucemburského Eliška Přemyslovna. Její legenda byla v té době sepsána nejenže latinsky, ale i česky. Ani to ale nestačilo a Anežka byla vnímána jen jako blahoslavená duchem. Ke svatořečení chybělo to nejdůležitější, tedy její tělesné ostatky.

  Další, kdo měl zájem na Anežčino svatořečení, byl prvorozený syn Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, císař a král Karel IV. Snaha ale byla smetena ze stolu, zejména papežskou kurií. Což patrně ani Karel IV. sám nečekal. A tak Anežka byla stále jen blahoslavenou duchem, ale v očích nejen Čechů ale i okolních obyvatel tehdejších zemích koruny České byla Anežka vnímána jako svatá.

  Třetí pokus proběhl v době rekatolizace a nástupu baroka. Zde snaha o její konečné svatořečení přerušilo třicetileté válečné období, kdy jezuita a katolický kněz Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi svůj požadavek na svatořečení nestihl již dokončit. Anežka byla alespoň papežem Piem IX. potvrzena jako blahoslavenou. Stalo se až LP 1874.

  Anežčino svatořečení tedy bylo opět na několik staletí odloženo. Na svatořečení chybělo prakticky to nejdůležitější, a tou byly její ostatky, které se nenávratně ztratily. Přesto, že jistý duchovní kněz jménem Šimon Zuzka v klášteře El Escorial sv. Vavřince v Madridu nějaké Anežčiny ostatky díky tamním jeptiškám vypátral, tak se ale svatořečení stále ještě nepodařilo v Říme uskutečnit.

  Až teprve papeži Janu Pavlovi II. se na základu příběhu Anežčina života sepsaného v době Elišky Přemyslovny o Anežčině lásce k Bohu, a tomu, že žila v chudobě a pomáhala chudým a nemocným, nakonec svatořečení podařilo uskutečnit. Paradoxem jejího svatořečení bylo, že se odehrálo v době, kdy Československo bylo na prahu revoluce vůči totalitnímu komunistickému režimu. Za pět dní po jejím římském svatořečení se odehrál začátek sametové revoluce. Vyplnila se tedy středověká legenda, jenž praví: Až bude ve věčném městě svatořečena dcera krále Přemysla Otakara I. Anežka, tak teprve potom nastane svoboda a tisíciletý mír.

  Zde bych svůj článek ukončil a k úctě ke dnešnímu slavnému dni, a raději nepokračoval. Vzpomeňte si přátelé Dějin národa Českého a zapalte dnes vonnou svíci na důkaz úctě k této ryze české světici. Sancte Agnes reggina Bohemia- ora pro nobis.

 
.