Dějiny národa Českého - TEN, KTERÝ ČECHY POPRVÉ PŘIJAL JAKO ŘÍŠSKOU MARKU (LÉNO)

12. 10 2020

www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  Jindřich II., král a císař svaté říše římské.

  Život vedle sousední německé říše byl vždy od prvopočátku našich dějin velmi dramatický. Již v dobách bájných knížat, nad kterými se bohužel do dnešních dob zavřela voda, si podle legend vždy Frankové, Sasové či Bavoři vynucovali nějaký ten lenní poplatek. Podle mantovských biskupů ze Severní Itálie jistý slovanský kníže ze střední Evropy již na počátku 9. století platil daň za mír a částečně i suverenitu.

  Tímto slovanským a možná, že už českým stařešinou, mohl být kníže Nezamysl nebo Mnata, ale důkaz pochopitelně chybí. Vše bylo ale jen na dohodě nebo na pomoci jeden druhému. To ale přestalo v době, kdy se na začátku nového tisíciletí v Čechách usadil jistý Polák Vladivoj. Ten, aby si pojistil svou knížecí svrchovanost, zavázal se jako první k placení nikoli poplatku za "dobré sousedské vztahy", ale za poddanství a vazalství na císaři Jindřichu II. Kdo to ale tento první Čechům "nadřazený" panovník byl?

Jindřich II. se podle německé kroniky vydané v Hildescheimu narodil v roce 972. Byl synem bavorského vévody Jindřicha řečeného Svárlivý. Jindřich II. byl již od dětských let hluboce věřícím. Takže nebylo divu, že mu cestičku na královský trůn v Německu umetla církev v čele s papežem Silvestrem II. Římským králem se tedy tento prominentní mladík stal v roce 1002, kdy ho doslova protlačil německý opat a budoucí světec-svatý Gothard. Korunovace proběhla v té době v největším městě Mohuči (Mainz) dnes ve spolkové zemi Porýní-Falc.

  Důležitým mezníkem a úkolem v Jindřichově životě bylo podrobit si nejen knížecí Čechy, což se mu nakonec i podařilo, ale hlavně v té době již příliš pro říši nebezpečné Polsko, kde panoval v té době silný a Čechům dobře známí Boleslav I. zvaný Chrabrý, tedy ten, který dosadil na český knížecí stolec právě zmíněného opilce Vladivoje.

  První válečný konflikt s Polskem Jindřich II. prosadil již rok po svém zvolení, tedy v roce 1003. Dá se vlastně napsat, že válečný stav trval jen s menšími přestávkami až do roku 1018, kdy nakonec musel Jindřich II. podepsat s Boleslavem Chrabrým v Budyšíně mír, kde Polsko nakonec vybojovalo suverenitu a nezávislost nad německou říší. Císař Jindřich II. dokonce Boleslavovi nabídl jako reparaci Moravu, což bylo proti vůli Českým knížatům, a to zejména Oldřichovi.

  Jindřich se ale odvolával na lenní vazalství podepsané opilcem Vladivojem v roce 1002, kdy si vymiňoval nakládat s Čechami podle svého. Dokonce na nějaký čas knížete Oldřicha uvěznil, ale nakonec díky zásahu Vršovců se Oldřich mohl vrátit zpět do Čech, kde mu potupně, tehdy už císař římský, Jindřich II. udělil Čechy v léno. Král a císař Jindřich II. zemřel dne 13. července LP 1024. patrně v Mohuči.

  Jindřich II. spolu se svou manželkou Kunhutou byl v roce 1200 prohlášen za svatého, tedy kanonizován, což bylo za jejich údajný život v "celibátu". Pravdou je, že Jindřich II. skutečně žádné potomky, tedy alespoň ty legitimní, neměl. V Čechách se nakonec díky synovi Oldřicha Břetislavovi podařilo vojensky nejen že vyhnat Poláky z Moravu, ale Moravu navždy připojit k Čechám. Dań za mír a vazalství k říši se prakticky odstranila až v době českého krále Přemysla Otakara I. (Zlatá bula Sicilská).

 
.