Dějiny národa Českého - UMĚLECKÝ SLOH BAROKO

20. 05 2020

www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  Pobělohorské období nepatří v našich dějinách právě k populárním epochám, vznáší se nad ním stín "temna". Celá éra mezi léty 1620 až 1640 náleží neoddělitelně k osudům našich zemí a národů, i když vývoj se ubíral jiným směrem, než si představovali vůdci stavovského povstání z let 1618 až 1620.

  Poněkud zjednodušeně je možno napsat, že baroko jako kulturní styl pronikl do českých zemí po porážce stavovských armád po bitvě Na Bílé hoře v přímé souvislosti s expanzí katolické církve. Baroko není jen uměleckým a stavebním slohem, je to vlastně jistý životní styl zahrnující svorně všechny oblasti umění na začátku 17. století. Dnes se obecně soudí, že termín baroko pochází z portugalského slova barocco, jímž klenotníci v 16, století označovali nepravidelně utvářenou perlu. Kolébkou nového stylu byly ale Pyrenejský poloostrov i poloostrov Apeninský. O místě zrodu barokního stylu nebylo nikdy větších pochybností. Spory se vedly o přesné uměleckohistorické zařazení některých výtvarných projevů sklonku 16. a zpočátku 17, věku.

  Co je tedy podstatou baroka? Jeho pojmenování není náhodné. Nepravidelná perla navozuje představu nepravidelných forem, které jsou charakteristické pro barokní umění. stejně jako vnitřní napětí, neklid a smysl pro dramatičnost. Za nepravidelností, rozevlátostí a okázalou rozdychtěnost se ovšem skrývá pevný náboženský řád. Jen na pevných a precizních základech stavěli barokní mistři vzdušné a zdánlivě jednoduché nadstavby. Řada mistrů, a to zejména v severní Itálii, napsala o baroku: je lidskou duší a krásných tvarů.

  Baroko je vlastně dobou protikladů. Základní kontrast-nicotnost pozemského života ve srovnání s životem věčným, rozpor mezi prostou nedokonalou lidskou existencí a nepostižitelným nadzemským božím světem-pojímá obdobně jako myslitelé vrcholného středověku. Pozemský život je vlastně sen, skutečný je život na věčnosti. Nástup baroka byl však převratem i pro většinu nekatolických obyvatel českých zemí v prvních desetiletích 17. století.  Baroko se zrodilo na evropském jihu jako reakce na uměřenost humanismu a renesance, jako výraz nejistoty doby i jako vyjádření snah obrozeneckého a vypjatého katolicismu.

  Do českých zemí přicházelo baroko ze stejných oblastí jako politikové a kněží, kteří měli ve středoevropském prostoru povzbudit katolickou církev. V barokním slohu rozlišujeme tři základní fáze: rané baroko, které u nás končí někdy kolo roku 1680 a je spojeno s počátky rekatolizace: Pak následovalo baroko vrcholné: zhruba mezi lety 1680 až 1740, což lze spojit s absolutismem habsburské dynastie. A nakonec pozdní baroko, tedy etapa vyumělkovaného rokokového stylu vypiplaného na drobnostech a zdobných detailech...Konec první části-Baroko.

Na úvodním obrázku: Valdštejnský palác v Praze-symbol vrcholného baroka

.