Francouzsko-německá klika u moci

3. 07 2019 | www.inadhled.cz    Evropské špičky se v úterý opět sešly a řešily obsazení důležitých postů a pozic ve vrcholných orgánech spojených s Evropskou unií. Mocenský boj ovlivňující chod celé Evropy v dalším volebním období se přesunul do skutečně nejvyšších pater. Nejde totiž jen o rozdělování koryt, ale zároveň o ukázku síly. V době, kdy se mírně přeskupují síly v rámci jednotlivých států a následně v Evropském parlamentu, jde o velmi důležité okamžiky. A jak je vidět, drží Merkelová s Macronem stále solidní pozici. Přestože ve svých zemích již nejsou považováni za proroky a Mesiáše, v evropském měřítku rozdávají karty. Šéfkou Evropské komise by se tak mohla stát německá ministryně obrany a sedminásobná matka Ursula von der Leyen, v čele Evropské banky pro změnu zakotví Francouzka Lagardeová. Předsedou Evropské rady bude jmenován Belgičan Michel. A aby tomu nebylo dost, předsedou Evropského parlamentu se pravděpodobně stane italský socialista Sassoli. Hledáte li významné jméno pocházející z Východního bloku, vykonáváte zbytečnou činnost. Pro EU nejsme pravděpodobně dostatečně poslušní a dovolujeme si i nesouhlasit s představami eurostvořitelů. Přestože politika je skutečně souborem kompromisů uvedeným do reality, zde kompromisy nehledejte. Odsunutím Timmermanse z pozice žhavého kandidáta na post po odcházejícím Junckerovi se nedosáhlo žádného překvapivého vítězství. U moci se nadále drží zástupci frakcí vyznávající liberálně – demokratický vývoj Evropy, socialisté a neomarxisté, zkusí zabodovat ještě Zelení.

  Timmermans by bylo koncentrované evropské zlo a určitě bude mít nadále velký vliv vycházející ze zákulisí, nicméně ani jeho nahrazení německou ministryní obrany není pro nás žádnou výhrou. Stále se totiž na rozhodující posty nedostali a ještě dlouho nedostanou zástupci eurokritických a euroskeptických stran. Navíc se projevuje stále více ústup mužů z pozic, ze kterých se vládne. Na jejich místo se tlačí dlouhý zástup ambiciózních žen. U Ursuly von der Leyen je předpoklad, že vzhledem ke svému mnohonásobnému mateřství má v hlavě srovnané hodnoty vztahující se k rodině a genderovému bláznění, nicméně už jen to, že je žena ministryní obrany, je sice trend poslední doby, nicméně na této pozici je cokoliv jiného, než heterosexuální muž, naprosto scestnou praxí. A při veškeré úctě k ženám, jen skutečně výjimečné ženy se dokázaly ve vysokých patrech politiky osvědčit.

   Nejzářivějším příkladem byla britská předsedkyně vlády Margaret Thatcherová. Možná pokud ta by tu ještě byla, lecos by se dělo v Evropě jinak. Minimálně Brexit by proběhl rychle, bez zbytečných diskuzí a snah o vydírání. Je tedy otázkou, zda došla i snaha o genderovou vyváženost tak daleko, že už prostě muži ztrácí definitivně svou důležitost, nebo je Ursula skutečně tak perspektivní a zároveň ambiciózní. Její politická minulost pro nás nevěští nic moc dobrého, ostatně při jednání s exministrem obrany Stropnickým jí bylo v jistém smyslu předáno velení nad částí naší armády. Navíc je to dlouholetá souputnice Merkelové a je ministryní obrany země, která pro bezpečnost Evropy nic nedělá, naopak, místo řešení migrační krize jsou její kolegové politici nyní přímo zděšeni ze zatčení německé pašeračky Afričanů do Evropy Caroly Rackete v Itálii (už byla propuštěna) a skrývající se za humanitární záchranu topících se, aniž by tito kdy spadnuli do vody. Navíc je Ursula von der Leyen dlouhodobě připravovaná pro vrcholné funkce v německé a evropské politice, takže se dá očekávat, že ví, co a jak má prosazovat. Změny k lepšímu tedy moc nečekejme.

  Dívat se s nadějí k Evropské unii je naprosto naivní. Nejdříve je třeba si uklidit doma. A je tu co uklízet. Téměř neexistující pravice trpí degenerativními změnami ODS a nenávistí všech vůči SPD, přičemž právě Okamura často nazývá události pravým jménem. Bohužel však nedokázal udržet na uzdě vnitrostranickou řevnivost a kázeň. Pravice má nyní šanci se začít opět zvedat z popela. Konzervativní pravici by mohla zastupovat nově vzniklá Trikolóra. Rodí se rozvážně a v období, kdy se u nás křičí na náměstích, umělci si stěžují na všechno včetně vlastních sponzorů a finančních podporovatelů. V těsném výhledu nejsou žádné volby, je tedy čas vymyslet strukturu, napravit nedostatky a zapojit do dění uvnitř hnutí co nejvíce schopných lidí. Václav Klaus je osobností, za kterou půjde ráda řada Čechů, jen je třeba vyhnout se pocitu, že to je jeho strana. Jistě se časem přidá pár dalších výrazných představitelů hnutí schopných na úrovni komunikovat s médii, odolávat jejich tlaku a zároveň vytvářet kolem Trikolóry dobrou náladu. Ataky se budou zvyšovat, už nyní řada médií útočí, a takový moderátor a politický manipulant Moravec z ČT přímo potencionální členy odsuzuje a nazývá je trolly. I přesto může být Trikolóra brzy důležitým hráčem znamenajícím odsun STAN a Top09 pod hranici volitelnosti. A ODS pravděpodobně časem pochopí, jakou chybu udělala. Úklid na naší domácí scéně je prioritou, která kvalitu našich životů ovlivňuje více, než přetahování se o moc v Bruselu.

  Budeme li mít silnou vládu, která bude ochotná jít do sporu s Bruselem s podporou českého obyvatelstva, dokážeme více, než když bude vnitrostátní situace neutěšená a politici znesváření.  Je tedy třeba začít doma. V Itálii to pochopili a Salvini odvádí vynikající práci. A až dojde k podobnému vyvážení i u nás, vrátí se i pohoda. Je to však běh na dlouhou trať. Ostatně to už pochopily i jiné evropské národy.

Autor: Administrator

Diskuse

.

Speciály

Tipy