Má Metrostav opravdu problém?

7. 02 2020

www.inadhled.cz    Tiskem proběhla zpráva o následcích soudního procesu vedeného s bývalým středočeským hejtmanem Rathem a manžely Kottovými. Korupční kauza potopila několik jednotlivců, zároveň se dotknula i spolupracujících firem, mezi které patří i český gigant Metrostav. Ač se to na první pohled nezdá, dokonce i s přihlédnutím k délce rozdaných trestů, Metrostav může být tím subjektem, na který bude mít kauza největší dopad. Po dobu tří let se totiž nesmí ucházet o státní zakázky. Což může být větší problém, než tresty vynesené směrem k jeho manažerům a desetimilionová pokuta. Je tomu opravdu tak?

 Metrostav má skladbu přijatých zakázek údajně 50 na 50. To znamená, že první polovina z nich pochází ze soukromého sektoru, například od developerů, druhá je tvořena akcemi, jejich zadavatelem je stát. Dle rozsudku tedy právě ta druhá část má být Metrostavu momentálně zapovězená. Což přináší problém především proto, že by obří stavební firma byla nucena přenechat část exkluzivního trhu jiným společnostem, které by se za dobu její absence mohly získat natolik pevné postavení, že by se Metrostav již do původních vod vůbec nemusel dostat. Což je třeba v době, kdy se připravuje další etapa výstavby metra, zásadní problém. Nejde však jen o tuto akci, Metrostav samozřejmě pracuje na mnoha dalších místech a tříletá lhůta může být značně diskvalifikační.

  Existuje samozřejmě možnost vzájemné dohody s jinou velkou společností o vzájemné spolupráci formou subdodávek. Tento systém ostatně využívá řada velkých firem. Jde o způsob, kterým fungují největší stavební společnosti v době nedostatku pracovních sil a využívají jiné menší subjekty k provádění prací. Jak to funguje? Atraktivní státní zakázku získá pouze ta firma, která je schopná splnit podmínky zadavatele. Musí disponovat různými zkouškami, preferencemi, oceněními a zkušenostmi, dostatečnou bonitou, atesty. Tyto náležitosti většinou splňují pouze velké společnosti, často však nemají dostatek pracovníků. Žijeme totiž v době, kdy stavební dělník, strojník, elektrikář či zedník prostě na trhu práce chybí.

   Na jejich místě se tak často vyskytují zahraniční pracovníci se všemi neduhy, které k nim patří. Prací s nimi se však velcí hráči zabývat nechtějí, proto slíznou smetanu tvořenou velkou částí zisku a fungují na systému subdodavatelů potřebných prací. Velkou část zakázky tak uskuteční jiné menší firmy, často i prostí živnostníci. Není ničím zvláštním, když například dlažby pokládá soukromník, jenž své práce fakturuje účetnímu oddělení velké společnosti. Ta si samozřejmě vytvoří další prostor pro zisk, který je často podstatně větší, než kolik na tom vydělal pokladač, navíc jej ještě pravidelně ,,odrbe“. Praktik je více, například prodlužuje převzetí zakázky a vyžaduje různé opravy (např. po poškození dlažby jinými dělníky při dalších pracích prováděných na objektu), aby nakonec požadovala další slevu 25%, chce li soukromník dostat peníze co nejrychleji. Přesně takto funguje Metrostav a využívá své dominance.

  Vzhledem k situaci na trhu práce je jasné, že sehnat někoho, kdo bude provádět subdodávky, není úplně snadné. Na většině staveb, ale nejen tam, slyšíme ruštinu, ukrajinštinu, potkáme ale i Rumuny a Bulhary. Nebuďme naivní a nemysleme si, že všichni u nás pracují legálně. Ne, že by nechtěli, ale některé zákony jim to prostě náležitě komplikují, to i přesto, že bez nich bychom nepostavili téměř nic. Patří totiž k základnímu článku stavebnictví, strojírenství a služeb. Naše školství se dostalo do fáze, kdy řemeslo patří k špinavým činnostem a vysoké školy chrlí davy nepotřebných individuí, která jinde chybí. Potřebujete li tedy zaměstnance z výše uvedených oborů, zkusíte nejdříve sehnat Čechy. Když zjistíte jejich finanční požadavky a přidáte budget poskytnutý Metrostavem či někým podobným, radši to vzdáte, nebo sáhnete po firmě disponující ukrajinskými dělníky, případně využijete těch, kteří mají vlastní živnostenský list. Ve druhém případu sice balancujete na hraně zakázaného Švarcsystému, ale odpověď na to, jak tedy stavět, Vám finanční úřad či hospodářská kriminálka nedají. Musíte tedy přistupovat k této možnosti opatrně a práce rozdělit na jednotlivé zakázky. Nejde o nic jiného než o prostou buzeraci. Vezmete li si však společnost, která má pod sebou své zaměstnance, riskujete zase jiné problémy. Představy státu, že si můžete každého prolustrovat dříve, než s ním začnete spolupracovat, jsou velmi naivní. V minulosti zkrachovaly i velké solidní firmy, které poté nesplnily své závazky. Nelze tedy očekávat, že se to nemůže stát i u menších společností. Prostě dojde k odvedení prací, které uhradíte a jste rádi, že Vám zůstal nějaký zisk.

  Metrostav patřící k elitě, která slízává běžně smetanu a práce nechá odvádět subdodavatele, čímž se vyhýbá riziku dohledu nad zahraničními pracovníky, se tak dostává do role, ve které být nechce. Jistě bude hledat řešení, jak rozhodnutí soudu obejít, možností je hodně, ale komplikace to je. Bohužel nikdo se nepozastavuje nad tím, jak velkou vinu na nastalé situaci mají politici a vláda. Žijeme v korupčním prostředí, kde si elity vychází vstříc a zákon padajícího exkrementu dopadá především tam, kde se skutečné hodnoty tvoří. David Rath a manželé Kottovi moc mlaskali a špatně dopadli. Kolik dalších však žije v blahobytu, který vlastníma rukama vytváří ti, kteří stojí na konci řetězce? Přitom ta největší rizika, nejčastější postihy nese lovná zvěř v podobě malých firem a jednotlivých podnikatelů. Čekají na peníze od bohatých, mají minimální zisky, a ještě jsou pod palbou finančních úřadů, o složitosti spolupráce s východními národy ani nemluvě. Tady nejde o Metrostav, ale o celkový systém. A jako vždy, čím jste menší, tím více jste biti.

Jindřich Kulhavý (J3.K)

 

 

 

.