Tak se to výročí blíží…

6. 11 2019

www.inadhled.cz    …. a krysy vylézají z děr. Tak nějak by se daly charakterizovat přípravy na výročí tzv. Sametové revoluce. Pojďme si tedy nejdříve připomenout, co se bude po 30ti letech oslavovat a co se na nás připravuje.

  Rok 1989 se stal přelomovým v historii Československa. Po 51 let trvající diktatuře proletariátu, což byla prezentace období po převzetí vlády komunisty a jejich pokračujícímu vládnutí, přišly události roku 1989. Začalo to lednovými demonstracemi nazvanými Palachův týden a pokračovalo dlouho připravovaným převratem odstartovaným mohutnou demonstrací 17.listopadu. Udržitelnost komunistické ideologie přetavené v praktikovaný socialismus se už zdála nereálná, navíc světové elity již měly s naší planetou úplně jiné plány. O blížícím se kolapsu komunistů se nějakou dobu vědělo a příprava vhodných kádrů schopných převzít moc byla v plném proudu. Ač informace o tom vyplouvají na hladinu povědomí až po dlouhých rocích, navíc částečně i proto, že ego miliardáře Söröse přerostlo i jemu samotnému přes hlavu a prozrazuje postupně, koho kam již dosadil, dle vývoje po listopadu 1989 se dalo tušit, že ne vše je tak, jak se nám předkládá. Dlouho utajovaná schůzka Václava Havla se Sörösem a aktivity amerického velvyslanectví spojené s budoucím lídrem porevolučních změn jsou však venku a s nimi mnoho dalších informací.

  Zatímco Havel byl elitním disidentem s mnoha ,,výhodami´´, dá se předpokládat, že zdaleka ne jediný, čemuž odpovídá nadstandardní způsob jeho života, plno jeho dalších přátel z řad ,,kotelníků´´ se společně s ním připravovalo na den D. O připravenosti zareagovat svědčí i rychlý návrat některých lidí z emigrace. Paradoxem je, že většina disidentů měla nějakou komunistickou minulost a velká část z nich pouze špatně odhadnula vývoj v roce 1968. Kdyby se v tomto roce podařilo reorganizovat politiku KSČ a nepronikla li by na naše územní vojska Varšavské smlouvy, měli bychom tu místo disidentu pravděpodobně mnohem více známých tváří s rudou knížkou. Dějiny se však tvořily jinak a mnoho bývalých nadšených rudokožců bylo vystoupeno ze strany a zavřeno v proslulých kotelnách. Jejich vysokoškolské diplomy a umělecká kariéra jim nebyly k ničemu platné. Nebyly to tedy odbojáři z přesvědčení, stali se jimi díky špatnému úsudku.

  Příprava na převrat trvala více měsíců až let. Bylo třeba se připravit nikoliv politicky, ale spíše šlo o ekonomické požadavky odcházejících elit. Porevoluční vývoj poukázal na mnohé, ač jsme to zpočátku nechápali. Bleskovou skartací složek STB zmizela budoucí možná obvinění jak minulých spolupracovníků se Státní bezpečností, tak i pravda o zapojení nových do nebe vynášených představitelů a tváří tvořících změn. Dalším pozoruhodným počinem byla nominace osvědčených komunistů do nových orgánů. V této praxi se pokračuje až dosud. Unikátním příkladem je samozvaný budoucí možný kandidát na prezidenta generál Pavel. Po revoluci šlo především o několik zaměstnanců Prognostického ústavu, ale také o lidi zodpovídající za ekonomiku státu. Jmenovat lze Valtra Komárka, Tošenovského, Čalfu, Ježka, a ta řada by mohla být ještě dlouhá. Jejich spojení s disidentem Havlem je tak dalším důkazem toho, že nový prezident nebyl Mesiášem, ale pouhou vhodnou loutkou nebránící rozebrání si pozitiv, která nesporně po komunistickém režimu zůstala. Navíc délka Havlova setrvání v pozici hlavy státu zjevně nasvědčuje o tom, že doba na rozkradení zděděného bohatství musela být delší, než se čekalo, to aby se podařilo vyčistit i ten poslední kout. Úlitbou za trpělivost bylo prolomení Benešových dekretů, které se týkalo majetku rodiny Havlů a Schwarzenbergů, přestože obě tyto rodiny za 2.světové války spolupracovaly s německým režimem.

  Dalším ukazatelem, který potvrzuje systematickou přípravu na převzetí moci, je zbohatnutí řady potomků bývalých funkcionářů a jejich vstup do úzké skupiny českých miliardářů. Zároveň je třeba si vzpomenout na ty, kteří překročili své politicko-vztahové možnosti a byli odstraněni. Nemálo tehdejších vůdčích osobností privatizace a podnikání na hranici zákona už buď nežije, nebo byli odstraněni jinak. Kožený na Bahamách a Mrázek pod zemí by mohli vyprávět. Někteří byli pouhou loutkou, jiní prostě přerostli a přestali být snesitelní, ale splnili svou misi. Jisté spojení mezi bohatstvím a bývalým komunisty, kteří nebyli sice v předsednictvu KSČ, ale tahali za nitky, se tak projevuje v minulosti řady nynějších boháčů. Rok 1989 na první pohled odstartoval politické změny, ve skutečnosti šlo o přerozdělení majetku a postupnou liberalizaci naší země, která se později měla stát součástí jednotné Evropy sloužící zájmům skupiny lidí, ze které se mediálně výrazně prosadil především miliardář Sörös, ale která má jistě mnohem větší možnosti a plány, než obsáhne tento filantrop. Havel byl ideálním člověkem pro postavení do čela. Byl tvárný, měl mnoho záporných vlastností, byl snadno vydíratelný a vcelku dobře uplatitelný. Budováním jeho volnomyšlenkářské a liberálně zaměřené osobnosti se podařilo z Havla udělat poloboha a až po mnoha létech jsme svědky vyplouvání nečistot na hladinu našeho povědomí. Té špíny je velmi mnoho a ani budování předražených laviček a pojmenovávání ulic a letiště po něm nezmění hořkou příchuť v ústech při zmínce o jeho velikosti.

  Na významné datum 30tého výročí tzv. Sametové revoluce se nejvíce připravují organizátoři demonstrace z Milionu chvilek pro demokracii. Po poslední akci na Letné stihnuli doplnit pokladnu, navíc svou příležitost vycítilo plno dalších lidí. Politická opozice, umělecká parta kolem Kavárny, ti všichni se zúčastní akce, kterou pořádá partička lidí v době převratu se nacházející ještě na houbách, případně si její členové hráli na pískovišti. Celý tento ancábl hlásící se k odkazu Václava Havla (jaký vlastně ten odkaz je?) tak hlásá, že je třeba svrhnout demokraticky zvoleného prezidenta, zbavit se vítěze posledních voleb a zároveň průzkumů veřejného mínění Babiše, a občas je možno zaslechnout i volání po násilí. Radikální představitelé hnutí, které je zároveň spojované s prounijní a proimigrantskou politikou volající po naprostém odzbrojení obyvatelstva vyzývají k násilnému převzetí moci liberály. Jistě si dokážete představit, kdo by se poté chtěl postavit do vedení státu. Vrátili by se tak Horáček, Kocáb, Drahoš, Pavel, rodinu Uhlů, Schwarzenberg a Kalousek zase na scénu? Kdo z posthavlistů by se ještě ukázal? Svěráka slýcháme často. Pánek je jistě předpřipraven. A byl by to opět Bakala, kdo by se zapojil do financování a propagace těch, kteří mu kdysi pomohli k závratnému majetku?

  Nesmíme zapomenout ani na další média. Česká televize bude u všeho, tedy i u toho, o čem my nyní ještě možná nevíme, ale jako kdysi, už teď se to chystá. Listopadové dny budou ještě divoké. Nepodlehněme iluzi, že lidé shromáždění Milionem, chvilek ví, o co vše tu běží. A nevěřme těm stojícím na pódiu. Možná v tu chvíli bude vyznívat jejich nadšení a rozhořčení důvěryhodně, ostatně kdo z nás necinkal kdysi na Václaváku a nebyl nadšený z Havla na balkónu Melantrichu. Mezitím se v pozadí rozjely skartovačky a začalo rozkrádání, které nemá na světě obdoby. Podobné je to i nyní. Ve Strakovce sedí jeden zloděj, ale ti na pódiu by nebyli o nic lepší. Chceme li něco změnit, a že chceme, udělejme to při volbách a ne na žádost dosud neúspěšných. A připravme se na to, že lákadel k převratu uslyšíme mnoho. Nicméně chceme li zůstat národním a samostatným státem se svobodomyslnými občany a vlastenci, nikdo takový na podporu Milionu chvilek nevystoupí.

J3.K

 

Diskuse

.