Tisícileté dějiny české - ČESKÉ KRÁLOVNY A CÍSAŘOVNY - 4. a poslední díl

24. 01 2021

www.inadhled.cz   Autorka: Jitka Čížová

  Jak známo, Eliška Přemyslovna byla skutečnou poslední českou královnou, její krev naředila krev cizáckou, jak se s oblibou říkalo Janu Lucemburskému, manželovi, který byl Elišce vybrán. A nastává doba Lucemburská, ve které se zrodí zatím náš nejslavnější vládce.

  ELIŠKA PŘEMYSLOVNA nar. 20. ledna 1292 . Vychována byla ve svatojiřském klášteře a měla být abatyší po své tetě Kunhutě. Jelikož byla ale dcerou urozenou a tudíž potřebná jako zboží politické, zasnoubili ji s Janem Lucemburským. Musela v Německu podstoupit před svatbou důležitý test. Její tchán si totiž přál s jistotou vědět, zda je dosud panna. Nějak se mu tomu v jejím věku, (Elišce bylo 18 a Janovi 14) s jejím zjevem a hlavně s jejími občasnými narážkami, nechtělo věřit. Eliška byla dost temperamentní a prostořeká. Ke svatbě došlo 1. září 1310 ve Speyeru na břehu řeky Rýn. Manželství bylo bouřlivé, Jan často válčil mimo české království a vše nechal v rukou své choti. Přesto Eliška porodila 7 dětí. Její život by byl jeden samostatný dlouhý článek. Zemřela ve svých třicetiosmi letech na tuberkulozu 28. září 1330.

 BEATRIX BOURBONSKÁ, druhá manželka Jana Lucemburského, se narodila před rokem 1320 jako dcera francouzského vévody Ludvíka I. Bourbonkého z boční linie kapetovksého rodu a Markéty Hennegavské. Její otec patřil mezi nejbohatší francouzské šlechtice, což mu umožňovalo stálý pobyt s celou rodinou na pařížském dvoře. Právě tady se na podzim 1334 s mladou princeznou seznámil král Jan Lucemburský, jenž byl čtyři roky vdovcem. I když mezi snoubenci byl věkový rozdíl téměř 25 let, po dohodě mezi českým králem a bourbonským vévodou se v prosinci 1334 konala v Paříži svatba. O měsíc později tento sňatek schválil oficiálně také papež Benedikt XII. Manželka při pobytu v Čechách začala velmi rychle chápat, že není v zemi očekávanou a vítanou královnou, neboť tato role byla přisuzována manželce následníka trůnu Blance z Valois. Proto se Beatrice hned po korunovaci na českou královnu, k níž došlo 18. května 1337, rozhodla ze země odjet. Počátkem července tak zemi opustila právě korunovaná královna a již se nevrátila. Usídlila se v Lucembursku, kde se věnovala výchově syna Václava a dcery Bony. Zemřela jako téměř pětašedesátiletá 23. prosince 1383 a přežila tak nejen oba své nevlastní syny, markraběte Jana Jindřicha a císaře Karla IV., ale dokonce o dva týdny i svého syna, lucemburského vévodu Václava.

  BLANKA Z VALOIS - první manželka ze čtyř krále a císaře Karla IV. se narodila roku 1316. Byla dcerou hraběte Karla z Valois a jeho ženy Mahaut de Châtillon, sestrou francouzského krále Filipa VI. a první manželkou Karla IV. Lucemburského. Blanka vyrůstala na francouzském dvoře svého bratrance Karla IV. Sličného, kde se jí věnovala hlavně královna Marie, sestra Jana Lucemburského. S Karlem byla oddána ještě jako dítě 15. května 1323 v Paříži se svolením papeže Jana XXII. Krátce před sňatkem stejně starý korunní princ Václav přijal biřmování a s ním i jméno Karel. Ovšem jako manželé spolu začali žít až poté, co 12. června 1334 dorazila Blanka do Prahy v průvodu francouzských dvorních dam a dvořanů. Blanka se rychle naučila česky a německy, byť většinou žila stranou společenského života. Blanka dala život dvěma dcerkám Markétě a Kateřině. Blanka byla 2. září 1347 v Praze korunována českou královnou. Zakrátko Blanka 1. srpna 1348 umírá po krátké nemoci ve věku necelých dvaatřiceti let, pochována byla v bazilice sv. Víta. Pro Karla to byla citelná ztráta, z původně politického svazku se stalo plnohodnotné manželství. Syna ovšem neměl, a tak se brzy oženil s Annou Falckou.

  ANNA FALCKÁ - O dětství Anny Falcké nevíme téměř nic, zajímavá se stává až svým sňatkem. S Karlem byla oddána 4. nebo 11. března 1349 (datace se rozcházejí) ve městě Bacharachu na Rýně. Od Karla to byl výborný politický tah vzhledem k tomu, že Wittelsbachové (Annin rod) byl v té době v říšské klatbě a její otec podporoval Günthera ze Schwarzburgu, římského vzdorokrále. Karel tak odstavil silného soupeře.

  26. července 1349 byla Anna v Cáchách korunována římskou královnou. Korunovaci vykonal trevírský arcibiskup a Karlův prastrýc Balduin Lucemburský.1. listopadu 1349 byla (v sedmém měsíci těhotenství) slavnostně korunována českou královnou ve Svatovítském chrámu.

  17. ledna 1350 se jí v Praze narodil syn, křtěný Václav, který ale ve věku necelých dvou let, 28. prosince 1351, zemřel. Třináct měsíců nato, 2. února 1353, zemřela v Praze i Anna Falcká ve věku třiadvaceti let. Karel se tak v sedmatřiceti letech stal podruhé vdovcem a měl jediného dědice, dceru Kateřinu žijící na vídeňském dvoře se svým snoubencem Rudolfem IV. Po Annině smrti se Karel oženil s dědičkou Svídnicka, Annou, s níž původně plánoval oženit právě svého syna Václava.

  ANNA SVÍDNICKÁ - narozená asi 1339 jako dcera svídnického vévody Jindřicha II. a uherské princezny Kateřiny. Svatba Anny se konala 27. května 1353 a o měsíc později 28. července se koná slavnostní korunovace nové české . V roce 1358 porodila dceru Alžbětu a o 3 roky později v Norimberku syna Václava, který se stal králem jako Václav IV.

  Při porodu třetího dítěte 11. července 1362 Anna Svídnická umírá.. bylo jí 23let. Císař Karel IV. prý byl z této smrti naprosto otřesen. Nápadně omezí své politické aktivity a pobývá na hradě Karlštejně. Zde údajně vzniká obraz Anny jako ,,žena sluncem oděná" v kapli Panny Marie.

  ALŽBĚTA POMOŘANSKÁ - se narodila asi roku 1347 a byla dcerou vévody Bogislava V. a Alžběty, dcery polského krále Kazimíra III. Velikého, a čtvrtou a poslední manželkou českého krále a římského císaře Karla IV. Lucemburského. Od svých předchůdkyň se Alžběta odlišovala ve více směrech. Byla popisována jako urostlá žena silné postavy a kypící zdravím, po svém otci Bogislavovi rázná, sebevědomá a cílevědomá. Honosná svatba se konala 21. května 1363 v Krakově. Alžbětě bylo v době sňatku šestnáct let, Karlovi 47. Necelý měsíc po svatbě, 18. června 1363, byla Alžběta v Praze slavnostně korunována českou královnou z rukou arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Stalo se tak ovšem až tři dny poté, co byl českým králem korunován dvouletý syn Karla a Anny Svídnické, Václav IV. Karel tak zajistil právní nezpochybnitelnost Václavova nástupnictví a vyloučil tak případné nároky na trůn ze strany potomků nové královny. 1. listopadu 1368 byla královna Alžběta v Římě z rukou papeže bl. Urbana V. korunována římskou císařovnou.

  Byla nejplodnější z Karlových manželek a během manželství mu porodila šest dětí, z toho čtyři syny – víc než jeho tři předchozí manželky dohromady. V roce 1366 se narodila dcera Anna, pozdější anglická královna, 14. února 1368 se v Norimberku narodil císařův třetí syn Zikmund. Na Pražském hradě se v červnu 1370 narodil Alžbětě druhý syn Jan, pojmenovaný po Janovi Lucemburském. Tamtéž se 13. března 1372 narodil další syn Karel. V roce 1373 Alžběta porodila dceru Markétu, později provdanou za norimberského purkrabího Jana III. Hohenzollerna. V srpnu 1377 se narodil poslední syn Jindřich, rok před smrtí Karla IV.

  Alžběta těžce snášela skutečnost, že Karel oproti jejím dětem upřednostňuje svého syna z předchozího manželství Václava. Dokonce i po Karlově smrti v roce 1378 měla zato, že její synové, princové Zikmund a Jan Zhořelecký, zůstávají v pozadí (svého nejstaršího syna Zikmunda vehementně podporovala ve snahách o získání uherské koruny). Na běh příštích věcí ale pravděpodobně velký vliv neměla.

  Alžběta Pomořanská zemřela 14. února 1393 v ústraní na svém sídle ve věnném městě českých královen Hradci Králové. Byla pochována v královské hrobce v katedrále svatého Víta po boku císaře Karla IV.

  JOHANNA BAVORSKÁ - první manželka Václava IV. se narodila v roce 1361, jako dcera Albrechta Štrubinského. Patřila do dynastie wittels – bachské. 29. září se Johana v Norimberku jako devítiletá provdala za stejně starého Václava. Hned 17. listopadu byla v Praze arcibiskupem pražským, Janem Očkem z Vlašimi, korunována. Po šesti letech pak došlo ke společné korunovaci obou manželů v Cáchách, v době, kdy spolu začali žít. O královně Johaně po sňatku není mnoho slyšet. Zúčastnila se pohřbu Karla IV., spolu se svou tchyní Eliškou. O Johaně je známo, že se velmi dobře jazykově přizpůsobila českému prostředí.

  Královna Johana Bavorská zemřela 31. prosince 1386 na Karlštejně. Její tělo bylo údajně zohavené, historické prameny se přou, zda byla zardoušena psem, nebo zemřela na následky moru, který ale v té době v Čechách byl velmi ojedinělý. Podle zvyku bylo její tělo na několik dní vystaveno v pražských kostelech a 12. ledna 1387 pochováno na Pražském hradě v hrobce u sv. Víta.

  ŽOFIE BAVORSKÁ - druhá manželka Václava IV. se narodila v Mnichově v roce 1376 , ale vyrůstala u svého strýce Friedricha, staršího otcova bratra. Friedrich byl stejně jako Václav IV. příznivcem lovu. Roku 1388 ji vzal strýc do Prahy, kde se věnoval mimo jiné i politickým jednáním. Prý půvabná dvanáctiletá princezna devětadvacetiletého krále Václava IV. okouzlila tak, že jí požádal o ruku. Svatba se konala 2. května 1389 v Chebu. Korunována byla 15. března 1400 arcibiskupem Olbramem ze Škvorce. Žofie byla jediná královna, jejíž korunovace se nezúčastnil její manžel a král Václav IV. Žofie si velmi ublížila svými politickými názory na Jana Husa. Po smrti svého manžela se dává pod ochranu nového krále Zikmunda, svého švagra. Žofie Bavorská zemřela v rouše klarisky 4. listopadu 1428 v Prešpurku.

  BARBORA CEJLSKÁ - manželka Zikmunda se narodila přibližně mezi rokem 1390 až 95. Traduje se, že byla velmi krásná, ale prostopášná s velkou touhou po moci. V roce 1408 se provdala za o dvaadvacet let staršího Zikmunda. Byla obviněna z nevěry a na dva roky vykázána z vlasti (1427). Poté se s ní Zikmund smířil, a tak se mohla Barbora stát spolu s ním v roce 1433 císařovnou. 11.2.1437 byli oba korunováni v chrámu sv. Víta, jako král a královna české země. Po smrti krále Zikmunda zemřela zbavena svých politických ambicí 11.7.1451 v Mělníku. Neměla jako panovnice příliš úspěchů.

 
.