Tisícileté dějiny české - KRÁLŮV DVŮR - STARÉ MĚSTO PRAŽSKÉ

6. 01 2021

www.inadhled.cz   Autor: Aleš Hroník

  Slavný, ale i smutný královský palác

  Králův Dvůr na Starém Městě v Praze-městské sídlo několika českých panovníků dnes již prakticky neexistuje. Stálo tam, kde je dnes jiná, secesní budova Obecního domu, tedy hned vedle Prašné brány. Jméno této nádherné gotické a velkolepé stavby dnes již připomíná jen pamětní deska v Královodvorské ulici. Areál, nebo spíše honosný palác při kostelu sv. Benedikta, připojil v celek a přizpůsobil svým potřebám římský a český král Václav IV. někdy okolo roku 1380. Je jisté, že měl odtud blíž ke svým častým nočním toulkám, které rád podnikal v přestrojení za obyčejného kupce nebo měšťana. V těchto dobách totiž zhruba zde končily městské hradby a prakticky zde končila i Praha.

  Pražský hrad za válek hodně zchátral a byl prakticky neobyvatelný. Ty časy, kdy Karel IV. učinil z Pražského hradu doslova panteon, byly již dávno pryč. A tak tedy nebylo divu, že již od Václava IV. a v časech husitských bouří dlel panovník, tedy pokud zde vůbec byl, spíše v Králově dvoře. V letech 1436 až 1483 v královském paláci bydleli postupně Zikmund Lucemburský, jeho vnuk Ladislav Habsburský (zvaný Pohrobek), dále král dvojího lidu Jiří z Poděbrad a nějakou dobu i Vladislav Jagellonský. Posledně jmenovaný český a polský král Vladislav II. Jagellonský se posléze zaměřil na obnovu starého královského paláce na Pražském hradě a podle jeho dochovaných písemností se na Králově dvoře necítil bezpečně.

  Jiří z Poděbrad, jediný husitský král dvojího lidu, se spokojil se staroměstským dvorem, který sídlil v Králově dvoře. Dvůr byl dle kronikářů nevelký, ale byly zde prostorné komnaty, sněmovní sál, velké zahrady a dokonce i malý zvěřinec, který zde byl již od dob krále Václava IV. Asi si dnes nikdo nedokáže představit, že tam, kde jsou dnes rušné ulice či obchodní dům Kotva, byly honosné zahrady a pobíhala zde divoká zvěř, ale také šelmy. Jiřík z Poděbrad dokonce choval i v té době zde naprosto exotického lva. Přesto ale velmi početné královské rodině Jiříka z Poděbrad sídlo nedostačovalo, a tak Jiříkova druhá manželka Johana z Rožmitálu byla nucena i s dětmi žít v sousední Celetné ulici.

  Je ale pravdou, že dvůr krále Jiřího z Poděbrad a palác, ve kterém bydlel a pracoval, se v žádném případě co se velikosti a honosnosti nedal srovnat se dvorem Jiříkova konkurenta, uherského krále Matyáše Korvína. Přesto ale byl Králův dvůr prakticky o něco málo menší nežli samotný Pražský hrad, alespoň tedy v časech husitského krále. Král měl zde i své úředníky, písaře, komorníky, lovčí a lazebníky. Pekl se zde i chléb a byly zde i časté hostiny, které popravdě král příliš nemiloval, o to se spíše starala Jiříkova druhá choť Johana z Rožmitálu, která nechtěla zaostával za uherskou módou a pompézností. Na Králově dvoře taktéž vznikla listina, která by se klidně mohla nazývat projekt OSN nebo aspoň EU. Pravda, u ostatních panovníků se nesekala s podporou, ale listina to byla velmi zajímavá a vyřešila by mnohé.

  O pozdějších osudech, honosného a velkého Králova dvora už jen lakonicky a vlastně smutně. Na začátku 16. století byl již jen pronajímán zejména českým šlechticům, kteří se k němu nechovali příliš důstojně. Ve století následujícím se proměnil v bohoslovecký seminář a od roku 1777 až do roku 1900 patřil objekt již napůl zničený vojsku. Za dva roky, tedy v r. 1902 byl Králův dvůr určen už jen k demolici, aby uvolnil prostor novému secesnímu Obecnému domu. Těžko říct, jestli to bylo dobře či ne, ale na druhou stranu to byl objekt, který si jistě rekonstrukci zasloužil. Vždyť Obecný dům mohl stát např. na dnešním Můstku, kde tehdy nebylo ještě toliko domů jako dnes.

 
.