Tisícileté dějiny české - PŮVOD ŘÁDU ŠALAMOUNOVA CHRÁMU DLE DOCHOVANÉ PÍSEMNOSTI VILÉMA Z TYRU

8. 04 2021

www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  PRAVDA NEJBOHATŠÍHO STŘEDOVĚKÉHO RYTÍŘSKÉHO ŘÁDU

  Rytířský řád "templářů" se postupem času stával jednou z nejbohatších, ale také nejmocnějších vojenských a finančních organizací celé středověké Evropy. Dle legendy řád vznikl na Vánoce LP 1119 přímo u Božího hrobu díky rytíři jménem Hugo de Payns a byl zachycen později pisatelem Vilémem z Tyru. Ve skutečnosti však pravděpodobně existoval mnohem dříve, jeho počátek je zahalen tajemstvím. Odhad, kolik měl ve skutečnosti členů, se dodnes výrazně liší. Na začátku, tedy LP 1119 až 1120 jich nebylo více jak 6. Co ale stálo za jejich bleskovým vzestupem?

  První kronikářem dějin řádu byl Vilém z Tyru, jenž se narodil LP 1130 v Jeruzalémě psal kroniku od roku 1175 do roku 1186, vzhledem k jeho předčasné smrti kroniku nakonec nedokončil. Většina jeho díla se zaměřuje zejména na první křížovou výpravu do Svaté země, která započala LP 1095. Zde již uvádí jméno rytíře, který byl na seznamu řádu Johanitů Huga de Payns. Dále Vilém z Tyru ve své kronice píše o politickém dění v Jeruzalemském království-k dění, k němuž neměl Vilém nijak daleko, neboť se přímo podílel na nejvýznamnějších královských i církevních opatřeních. Jako arcibiskup a uchazeč jeruzalemského patriarchy žárlil na všechno, co zastiňovalo autoritu církve, a tudíž templářům zazlíval především jejich až příliš velkou nezávislost a vzestup k bohatství již za jejich prvního velmistra De Payns.

  Byl to vlastně Vilém z Tyru, který Templáře vykreslil jako chudé, pokorné a v prvních letech po jejich založení také nepočítané bratrstvo, které mu dávalo do ruky hůl, kterou je ve svých kritických dějinách mohl tepat. V sedmdesátých letech jedenáctého století už předchůdci templářů podle Viléma vlastnili nepředstavitelné jmění, jak na Blízkém východě, tak v Evropě, a to zejména ve Francii. Až později se z nich stali názvem chudí rytíři, ale skutečnost byla pravděpodobně jiná. Povídalo se mezi prostým lidem, že jejich statky a majetky byly srovnatelné se statky knížat a králů. Vilém staví bohatství templářů do protikladu s jejich původní prostotou a naznačuje tak, že zradili sami sebe. Ve skutečnosti mu však stále více vadilo, že měl řád velkou podporu na Západě, a to zejména u francouzského krále a papeže.

  Ačkoli templářské společenství po dlouhou dobu žilo čestně a své poslání plnilo s dostatečnou rozvahou, později se odvrhlo od jeruzalemského patriarchy, který jejich řád prakticky založil a pomohl mu ke slávě na Východě. Z jeho rukou získali Chudí rytíři Krista Šalamounova chrámu svá první léna, tedy území, ale přesto mu odepřeli poslušnost slíbenou zejména Hugem de Payns, Sebrali také všechny desátky i první zisky božích kostelů a odvezli jej do Evropy, a podle jeruzalémského patriarchy dělali jen potíže,

  To byl začátek velké kritiky, která se záhy začala snášet na hlavu řádu Templářů zejména od jejich původních zakladatelů, když mezi ně patřil jednak Vilém z Tyru, ale také Hugo de Payns. Byli ale i tací, kteří je i přes kritiku nazývali spasiteli Východu. Šlechtická špička tehdejší Evropy je obviňovala z arogance, chamtivosti, tajnůstkářství, a přetvářek. Už samotný počátek templářů předjímal jejich pád: když už na Východě nebylo co zachránit, sami templáři byli zatraceni. A to se zde nechci a nesmím rozepisovat o jejich možném nálezu uvnitř chrámu pod Božím hrobem v Jeruzalémě. Ale slibuji, že o nich i v souvislosti s naší zemí něco málo napíši. Jisté je, že o Tempářích existuje mnoho legend, některých pravdivých, jiné mají zastírat skutečnost. Templáři se stali jedním z největších záhad historie.

 
.