Tisícileté dějiny české - STŘEDOVĚKÝ BULVÁR - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

7. 01 2021

www.inadhled.cz  Autor: Aleš Hroník

  Jedním ze sedmadvaceti předáků stavovského povstání popravených dne 21. června LP 1621 na Staroměstském náměstí v Praze byl svobodný pán Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Tento budoucí protihabsburský hrdina a vůdce stavovské opozice se narodil v roce 1564 na hradě v Klenové nedaleko Klatov ve starobylé šlechtické rodině Harantů, kteří měli ve znaku stříbrného kohouta s černým ocasem.

  Jako mladý a zhruba dvacetiletý sloužil jako páže u arcivévody Ferdinanda v Tyrolsku. Po osmi letech strávených na Ferdinandově dvoře se vrátil domů a po otcově smrti spravoval spolu s bratrem zděděné panství. Krátce nato se oženil s Evou Černínovou z Chudenic. Byl velkým milovníkem nejen umění, ale také slavným hrdinou císařské armády proti pohanským Turkům. Několik let strávil jako cestovatel v doprovodu svého švagra Heřmana Černína z Chudenic, dokonce spolu navštívili i Svatou zemi.

  Další jejich cesta vedla až do Káhiry, kde obdivoval slavné pyramidy. Po návratu zpět domů své zážitky z cest, zejména na Blízkém východě, Kryštof později zpracoval v česky psaném cestopise, s příznačným názvem "Cesta z Království českého do Benátek a do Svaté země". Později se stal již jako známá osobnost dvořanem císaře Rudolfa II. Habsburského, a navíc byl povýšen do panského stavu. V roce 1603 se po smrti své první manželky znovu oženil s bohatou vdovou Barborou Škopkovou, rozenou Miřkovskou z Tropičic. Díky tomuto sňatku vyženil nejen tučný majetek, ale také i hrad Pecku a město Nová Paka ve Východních Čechách. Ale ani toto manželství netrvalo dlouho. Barbora zemřela v roce 1607 na pravé neštovice ve věku 45 let. Ještě před její smrtí se stal císařským radou na dvoře Rudolfa II. A po naléhání samotné císařské milosti se Kryštof Harant znovu a již potřetí oženil, tentokrát s Annou Saloménou Hradišťskou z Hořovic.

  Po smrti císaře a krále Rudolfa II. Habsburského byl Kryštof Harant z dvorských služeb Rudolfovým nástupcem císařem Matyášem propuštěn. Perličkou té doby bylo, že se marně Kryštof Harant na císaři Matyášovi domáhal finančního odškodnění a náhrady. Ale ani tak na Matyáše nezanevřel. Přijal jeho nabídku španělského vyslance v Madridu, kam spolu s Oldřichem Proskovským z Proskova LP 1613 odcestoval. Měl i za úkol odevzdat španělskému králi Filipovi III. Řád zlatého rouna z pozůstatku císaře a krále Rudolfa II.

  Ve Španělsku pobyl celé tři roky. A jak sám psal, rád na tuto životní etapu vzpomínal. Počátkem roku 1615 se opět vrátil do Prahy, která v té době byla protihabsburská a všude byly politické zmatky. O tři toky později nadobro konvertoval Kryštof Harant i se svou třetí manželkou a dětmi k evangelíkům. Na jeho rozhodnutí měl vliv zejména jeho přítel a budoucí spolubojovník Václav Budovec z Budova

  V květnu LP 1618 už patřil k hlavním aktérům stavovského povstání, pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna. Velel i dělostřelectvu při obléhání Vídně. Nařídil střelbu na vídeňský Hofburg, v němž se císař Ferdinand Tyrolský (Habsburský) prý třásl strachy. Bohužel špatně vyzbrojené české stavovské vojsko bylo nakonec z Vídně zahnáno zpět na Moravu. V listopadu 1619 byl Kryštof Harant "zimním králem" Fridrichem Falckým jmenován prezidentem české komory. Netušil však, že tuto funkci bude zastávat necelý jeden rok.

  Porážkou na Bílé Hoře a následným útěkem Fridricha Falckého z Prahy se pro něho a jeho spolubojovníky zcela změnila politická situace. Kryštof Harant se rázem stal prosebníkem u vítězů. Nezvolil si emigraci, jako např. Jindřich Matyáš Thurn nebo Václav Vilém z Roupova, ale i se svou rodinou se uchýlil na svůj hrad Pecka v očekávání, že se císař Ferdinand II. rozhodne "rebelanty" nepotrestat. Nestalo se však! I přes úsilí jeho bývalého švagra Heřmana Černína z Chudenic byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic nakonec spolu se sedmadvaceti pány odsouzen a popraven dne 21. června 1621. Nutno dodat, že jej katu Janu Mydlářovi (mimochodem též evangelíkovi) vydal jeho úhlavní nepřítel Albrecht z Valdštejna.

 
.