Právě se nacházíte:

Tomu neuvěříte…

4. 04 2021

www.inadhled.cz  Pravidla a opatření v jednotlivých zemích Evropy stále zpřísňují. Merkelová v Německu chce navzdory předsedům jednotlivých německých spolkových zemí nasadit nejtvrdší lockdown, při kterém nesmíte ani vycházet, ve Francii už byl vyhlášen a v Itálii, podobně jako u nás, nesmíte z okresu do okresu. Člověk by řekl, že se všichni evropští papaláši sešli a poradili se navzájem. Zároveň nasadili armádu a hermeticky uzavřeli své země.

  To si takto sedíte na prosluněné pláži na Azurovém pobřeží a pozorujete první odvážlivce ve vodě. Postarší lidé otužující svá těla i přes zimu v neoprénech chodí po prsa mořem a zlepšují fyzičku celoročně. Jenže na Velikonoce už v moři vidíte i malé děti. Voda je ledová, vzduch 20°C, pláž plná těch, kteří vlastně nikam nemohou. A Vy se z nějakého důvodu rozhodnete odjet domů. Máte ale šanci opustit sladkou Francii a projet půlku Evropy v době lockdownové?

  Podle naprosto všech informací to je nemožné. Německo uzavřené pro tranzit, ve Francii údajně kontroly na všech sjezdech dálnic, Italové na hranicích okresu, v České republice blokády. Teoreticky budou potřeba negativní testy, mezinárodní potvrzení o bezinfekčnosti a plášť způsobující neviditelnost. No a Vy nejedete sami, ale rovnou dvě auta na českých spz. Opět jedno extrémně hlučné a viditelné, druhé sice relativně běžné, ovšem vyšperkované. S jedním autem jsme před týdnem projeli jen s malými komplikacemi, tentokrát byla zvolena z recese nejkratší cesta. Tedy Francie, Itálie, Švýcarsko, Rakousko, Německo přes Mnichov, Rozvadov byl vstupní bránou do Čech. Minulá cesta směrem Nice byla odjeta přes den a s obklikami, takže tentokrát o 200 km kratší v noci.

  Nebudeme Vás napínat. Můžete mít hromadu lejster nebo to zkusit bez nich. V samotné Francii, ve které v pátek hovořil Macron o potřebě vše úplně uzamknout, přičemž přeplněné pláže slunících se lidí a koupajících se v moři svědčily o tom, že už i tam toho mají lidé dost, na silnicích a dálnicích nebyl jediný strážce zákona. Mimochodem, řada francouzských podnikatelů otevřela i přes zákaz a hrozby pokutami své provozovny (prodejny a holičství) s obhajobou, že musí prostě jíst a platit nájmy. Nejsme v tom osamoceni.

  Přejezd do Itálie se obešel bez setkání s policisty a nějaké kontroly, ty se nikde nekonaly. Prostě nula, jen u benzínové pumpy u hranic se Švýcarskem obdivovala partička policistů naše auta. Na italsko-švýcarských hranicích ani noha a příjemná cesta do hor, kterou lehce zdramatizovaly 2°C nad nulou, takže jsme očekávali, nebude li nahoře namrznuto. Nebylo. Přejezd ze Švýcarska do Rakouska se obešel opět bez jakéhokoliv dozoru a zájmu, takže nás čekal po cca 30 km dlouhém putování nejobávanější přejezd hranic, tedy z oblíbené alpské země do Německa na velmi frekventovaném místě u Lindau směrem na Mnichov. Nic. Jen světelné cedule, máte li negativní test na covid. Jinak ani človíček. Ocitli jsme se tak již podruhé během 7mi dní v jámě lvové, aniž bychom někoho zajímali. Neuvěřitelné.

  Po celou cestu bylo na silnicích prázdno. Ve Švýcarsku se provokatér snažil evidentně vyhecovat k přestupku naši dvojičku poutníků k závodění, ale protože tyto praktiky používají i zahraniční policisté v silných civilních autech, ostatně včetně našich, tak nás po asi 10 km dlouhé ignoraci dotyčný opustil a někam zahnul. V Německu byla dramatická situace ve chvíli, kdy jakýsi místní floutek neunesl, když jsme ho svižně předjeli a málem jednoho z nás zabil při vytlačovacím manévru na dálnici. Jen obrovské štěstí a umění juniora za volantem druhého auta zabránily fatální nehodě. O pár kilometrů později se jemu podobní sjížděli ve dvě ráno na pumpu, evidentně spoléhali na to, že v noci policisté nefungují. Jinak takto prázdné dálnice by byli někdy kolem roku 1920. Jenže to zas dálnice nebyly.

  Na Rozvadově nikde nikdo, jen v protisměru osvícené miniaturní stanoviště. Jediné v celé Evropě. Až někdo bude tvrdit, že nás Němci nenávidí, věřte mu. Nikde jinde totiž nehlídají. Jen ty zaprděné Čechy, kterým navíc vládnou kolaboranti neochotní projevit národní hrdost. Nakonec tedy jediná hlídka, kterou jsme potkali v našem směru, byl snaživý příslušník na Barrandově. Po dotazu, kam jedeme a odpovědi domů a z dálky, popřál šťastnou cestu a příjemný odpočinek. Jedinou komplikací na cestě z Nice do Prahy tak byl idiot na německé dálnici. Až budete poslouchat Hamáčka s Blatným v televizi, udělejte si úsudek sami. Všichni ti papaláši lžou a pouští hrůzu. Drží nás napříč Evropou ve strachu a mají to v plánu ještě na dlouho. Ale cesta byla příjemná a rychlá jako nikdy.

Jindřich Kulhavý

 

 

 
.