Žádné náhrady, řešení je jinde. A plošné...

24. 03 2020

www.inadhled.cz   Přístup k probíhající epidemii se liší nejen v rámci Evropy, ale i u nás. Vládnímu příkazu nevycházet se s radostí podřídilo mnoho lidí, kteří si způsob práce nazvaný Home office vzali tak nějak po svém. Pracovat 8 hodin v domácím prostředí se nikomu moc nechce, rozpis odvedené práce připomíná soubor otázek znějící asi takto: ,,Co bych vlastně po celou dobu mohl dělat, aby to hodilo celou pracovní směnu?“. A jsou firmy, které to požadují. Jestliže samotným bytím v kanceláři často splňují tito lidé svou pracovní povinnost, mají li tedy nyní sepsat skutečně odvedenou práci, to aby si zasloužili svou výplatu, většinu času jim vyplní přemýšlení o tom, co vlastně do uvedeného soupisu uvést, když jim více jak na dvě hodiny výplň pracovního dne nehodí. Nemohou totiž započítat sledování sociálních sítí, kafíčka, oběd, pochůzku po ostatních kancelářích, tříhodinové zaběhnutí do obchodu pro svačinku a další kratochvíle.

  Efektivita kancelářských pracovníků bývá tristní a je třeba si přiznat, že často jde o vytváření umělé zaměstnanosti. Řada státních zaměstnanců momentálně sedí doma za 100% platu a my zjišťujeme, že nám vlastně ani nechybí. Výjimkou jsou finanční úřady, které i v této době fungují a pokračují v hledání peněz pro státní pokladnu. Kontroly se totiž nezastavily, takže podnikatelům nadále chodí výzvy k doplnění důkazů spojených s probíhajícím prokazováním toho, že jste neošulili stát třeba na DPH. Samozřejmě s lhůtami k podání odpovědí stejnými, jako by všichni fungovali. Takže chtě nechtě musíte konat a sehnat účetní sedící doma s dětmi a vyhnat ji do práce. Ne, že by to bylo jednoduché, ale když by se Vám to nepodařilo, máte smůlu. Příkaz je jasný. Muž s brašnou neprojde.

  Takže, jak jsme si řekli, řada kancelářských budov osiřela a papírovaní se zastavilo. Plno lidí opustilo nejen práci, ale zároveň se vzdálilo z Prahy a dalších měst a epidemii pojalo jako čas vhodný k oživení chalup a chat. Pokud sebou do těchto oblastí neodvezli agresivní vir, asi by to ani nevadilo. Kde však berou jistotu, že právě oni jsou zdraví, to už se asi nedozvíme. Nicméně je s podivem, že je v Praze většinou kde zaparkovat, což se týká i proklínaných modrých zón. Buď skutečně tolik lidí město opustilo, nebo se prostě ukazuje, že to s tou přecpaností Prahy není tak hrozné, pokud by se podařilo zachytit dojíždějící z okolních obcí někde u kraje. On totiž tento stav nouze může být v mnohém inspirativní, případně z něj lze lecos vypozorovat.

  Dalším podstatným poznatkem je důvod zastavení staveb. Jak jste si jistě povšimnuli, vláda vyzvala obyvatele, kteří mohou pracovat z domova, aby to udělali, zároveň požádala ostatní, aby dále pracovali. Takže stavby, údržba silnic a opravy jejich povrchů po nepříliš tuhé zimě se mohly rozeběhnout. Ale nikde nikdo, snad jen s výjimkou obřích výtluků. Zajímává Vás důvod tohoto stavu? Je velmi prostý. Vlastně jsou minimálně dva. Tím prvním je neschopnost magistrátů zadat práce potřebné k zhotovení zakázek, přičemž teď je ideální stav, kdy je provoz minimální. Tím druhým neméně závažným je absence manuálně ochotných pracovat dělníků. Ptáte li se tedy, proč stojí stavby, pak je to proto, že většina Ukrajinců se hned v počátku epidemie sbalila a odjela domů na Ukrajinu. Odstávky prací se tak týkají většiny dodavatelů stavební činnosti a skoro to vypadá, jako by došlo k zakonzervování celého oboru. Ukazuje se, že naše vlastní zdroje v oboru stavební dělník vyschnuly a máme v něm značnou díru způsobenou odlivem do jiných oborů, například humanitních na vysokých školách. Možná se Vám může zdát propastný rozdíl mezi vzděláním vysokoškoláka a pracovníka na stavbě, ale podobně to vypadá s potřebností obou těchto adeptů. Další vysokoškoláky společnost už neuživí, zatímco manuálně pracujících lidí není nikdy dost. Na Ukrajincích naše stavebnictví stojí, což je smutná realita.

  Dalším trochu šokem je výzva restauratérů směřující k státu a požadující finanční náhrady za ztráty způsobené koronavirem. Nynější epidemie se promítne do téměř všech oborů nejen v oblasti soukromého podnikání. Státní podniky mají samozřejmě jistou ochranu v podobě vlastníka sedícího na financích, nicméně i v nich bude třeba nastartovat řadu procesů k oživení. Tam ponese náklady vláda. U soukromníků je to jinak. Mnozí z nich skutečně pracují s minimálními zisky. Především malé prodejny a řada provozoven momentálně zavřených přichází o to jediné, co může nabídnout, tedy o možnost poskytovat služby. Ne každý složil ruce do klína a funguje dál, což platí i pro restaurace. Prodej hotových jídel pokračuje a někteří provozovatelé prostě rozváží jídla i do domácností. Nejde o luxusní restaurace, kde jídlo stojí pětistovku, ale především o ty, kde se normálně lidé schází na oběd. Ztráty zaznamenají téměř všichni. Kdyby stát formou finančních náhrad vyplacených podnikatelům měl navýšit schodek rozpočtu, nebyl by dvěstěmiliardový, ale jednalo by se o minimálně miliard 500. Přijít o měsíční zisk by měl ustát každý aspoň trochu dopředu přemýšlející podnikatel. Rozjezd bude samozřejmě také náročný, část zásob se možná znehodnotí, ale i s tím se dalo pracovat. Navíc tu máme pojišťovny, které při správně ošetřených pojistkách mohou část ztrát umořit. Nelze zvýhodňovat jednu skupinu před druhou, bohužel na nynější stav doplácíme v soukromém sektoru všichni.

 Daleko logičtější se jeví vládní opatření, které zatím nepřišlo. Tím by mohlo být zmrazení placení nájmů ve státním i soukromém sektoru, případně snížení o polovinu, týkající se jak bytů, tak i provozoven. Vlastníci domů by tuto ,,újmu“ přežili. Zvláště, kdyby k podobné akci došlo v bankovním sektoru a byly například o tři měsíce odloženy splátky hypoték a většiny úvěrů včetně leasingů. Banky u nás vydělávají nekřesťanské peníze a tento vládní tah by napomohl mnohým firmám více než pouhé sliby. Soukromí pronajímatelé bytů ve svých nemovitostech by tak nemohli remcat, že splácí půjčky využité k rekonstrukcím a při stavbách nových domů, stát by ukázal dobrou vůli v oblasti státního bydlení a týkalo by se to i majitelů rodinných domů a vlastních bytů, kteří splácí hypotéky a dostali se do svízelné situace. Lze se domnívat, že právě toto by byl ekonomicky schůdný model a zároveň pomoc úplně všem. Rozhodně lepší, než vyplácená jakýchkoliv náhrad. Epidemie totiž ohrožuje všechny, je tedy třeba srovnat pravidla. A toto je možné řešení.

Jindřich Kulhavý

 

 

 

.

Speciály

Tipy