Právě se nacházíte:

Zbytečná práce

27. 09 2019 |

   www.inadhled.cz     Naše malá země, která počtem obyvatel zase tak malá není, přihlédneme li na některé další evropské státy, má dvoukomorový politický systém, kdy volení politici obsazují jak Senát ČR, tak i Parlament ČR. Je li to zbytečné či nikoliv, to nechme na posouzení každého z nás, nicméně jisté je, že při pohledu do lavic se zdá, že u nás nemáme dostatek kvalitních politiků, kteří reprezentovali občany České republiky. Takže úroveň některých z nich skutečně zaostává za potřebou mít na důležitých postech nejen odborníky, ale také lidi myslící a žijící v realitě. To se skutečně nedaří.

  Posledním počinem senátorů a poslanců byl pokus o podání ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana. Řadě opozičních politiků vadí, že po nepovedeném tahu akademika Drahoše na Hrad dosedl opět na prezidentský stolec právě Miloš Zeman. Tedy velmi zkušený a ostřílený matador, který i přes řadu excesů v minulosti dokázal přetlačit Kavárnou s nynějším Demoblokem a bez zbytečné propagace obhájil své setrvání v nejvyšší funkci. Sebevědomý Drahoš doplňovaný ambiciózní manželkou v diskuzích s ním působil jako školáček, nepomohla ani podpora již dříve odpadnuvších kandidátů. Tři z nich se později posunuli do Senátu, takže aspoň částečně posílili své ambice a možnosti vítězi voleb nadále škodit. Prezident se tedy ujal své funkce a jak je u Zemana zvykem, neznamenalo to si pohodlně sednout a podepisovat podstrčené formuláře. Naopak, z Hradu se stalo místo, ze kterého se dále tvoří politika. Můžeme si o prezidentovi myslet cokoliv, ale jisté je, že i přes svůj věk a horší zdraví mu hlava funguje velmi dobře a často překvapí tahem, který nikdo nečeká.

  Miloš Zeman je třetím v řadě silných prezidentů. Václav Havel byl díky své době, podpoře zahraničí i rozložení sil a idealismu voličů, kteří v něm především zpočátku viděli pozitivní autoritu, miláčkem davů. Že se na něj časem změnil náhled, to už je jiná věc. Nicméně má na svém kontě mnoho průšvihů, které jsou neodpustitelné. Václav Klaus starší je sám o sobě dominantním mužem, který nepřipouštěl nikdy moc diskuzí. I přes sarajevskou zradu se dokázal vrátit do vrcholné politiky a po dvě období ovlivňovat dění u nás, a i poté zůstat výraznou tváří. Jeho nástupce Zeman však ještě přitlačil a velmi obratně využívá veškerého možného prostoru mezi mantinely, které tvoří Ústava ČR. Některá jeho rozhodnutí mohou být hraniční, nicméně je velmi pravděpodobné, že ve svém týmu má skutečné odborníky na ústavní právo, takže jeho pohyb v mezích zákona je posvěcen znalci. Navíc udržuje jistou kontinuitu s minulým prezidentem, což neplatí úplně o návaznosti na Havla. Naštěstí, ten by v nynější situaci stál na hranicích a vítal s otevřenou náručí každého, kdo by k nám chtěl.

  Silný prezident odmítající pouze povinně přikyvovat zahraničí a s vlastními názory je trnem v oku opozici. Zvláště, když s nadhledem komentuje snahy liberálů a Zelených, potažmo Pirátů, zvrátit vývoj společnosti a vrátit ho v jisté formě před listopad 1989. Je to podobné, jako v USA, kde Demokraté nemohou dosud rozdýchat porážku Clintonové a dělají vše pro odvolání Trumpa. Přestože dopředu avizují, že rozložení sil nenahrává momentálně k úspěchu této akce, zahájili proces k odvolání prezidenta. U nás se o podobné pokusil senátor Láska, který je svou nenávistí k Zemanovi posedlý. K němu se přidalo pár dalších sedících ve stejném ústavu, samozřejmě i padlí kandidáti na Hrad Hilšer, Drahoš a Fischer, a snažili se svorně protlačit návrh na žalobu Parlamentem ČR.

   Při znalosti matematiky a rozložení sil jim muselo být jasné, že dělají zbytečnou práci. Sice způsobili dostatečný humbuk, zároveň však utratili mnoho peněz daňovým poplatníkům. Celá akce skončila fiaskem, když nezískala podporu ani poloviny potřebných hlasů poslanců. I přesto se představitelé opět prohrávajících stran ozvali s názorem, že umírá parlamentní demokracie. O tu bychom však přišli tehdy, kdyby poslanci podlehli kampani spojené s žalobou. Mediální tlak a neustálé opakování domnělých prohřešků prezidenta, analýzy a protimluvy nepadly na úrodnou půdu. Miloš Zeman bezpracně vyhrál další bitvu a plačící Fiala, Bartoš a senátoři budou hledat jinou cestičku, jak se zviditelnit a vyzrát na tandem Babiš - Zeman. Místo snahy být prospěšnými své zemi a voličům, které zastupují, věnují svou energii destrukci a dalšímu rozdělování společnosti. Jistě, Zeman určitě není jediným, kdo by dokázal Českou republiku reprezentovat dostatečně kvalitně, ale pořád lepší, než aby se o to pokoušel kdejaký kandidát Kavárny.

  O předsedovi vlády Babišovi si můžeme říkat a myslet cokoliv, o jeho úspěšnosti ve funkci také, s mnohým lze nesouhlasit, dá se i nenávidět. Ale právě demokracie má tu schopnost dosadit na důležité posty lidi, které se nějakým způsobem lid vybral. Lid není každý z nás, ale jeho velká část dala Babišovi svůj hlas. Je tedy premiérem, vyhrál volby a má ještě nějakou dobu na to, aby přesvědčil o svých kvalitách, případně se obhájil ve svých kauzách. Neudělá to, v dalších volbách propadne. Nemá li schopné protivníky, zůstane tam, kde je. To je demokracie.

J3.K

Diskuse

.